Když jsem byl malý, máma mi neustále připomínala ... Ukliď si boty. Vezmi si deštník. Nezapomeň si zabalit oběd.
V mé "mladistvé moudrosti" jsem se vždy zasmál a říkal: "Ok, mami" a postupoval jsem podle výše uvedených kroků. Ale byl jsem si dost jistý, že nic z toho nebudu potřebovat a sněhová bouře se neobjeví; nebude žádný déšť; nebo určitě zůstane "volný oběd", který mi poslouží.
Když však má moudrost naplnit vaše uši, tak jedině při poslouchání!
Nedávno jsem si stáhnul aplikaci s rozhovory se ctihodným Fultonem Sheenem. Kategorie jsou četné a zahrnují: znaky evangelia; lidské problémy; lásku; manželství; Ježíše Krista; Církev; katolické učení. Zaujalo mě však zejména pět způsobů, kterými padáme v modlitbě. Zde biskup Sheen nastiňuje pád Šimona Petra (a zároveň i ten náš).
1. Zanedbání modlitby
Ct. Fulton Sheen poznamenává, že když nám Pán přikazuje, abychom bděli a modlili se, tak my spíme. Naše zanedbávání modlitby někdy začíná doslova najednou. Zaprvé, přestáváme si plnit nebo neustále odkládáme tuto povinnost (řekněme si rovnou, možná i nutnou povinnost, pokud jsem členem kléru). Dále náš čas strávený v modlitbě přirozeně výrazně klesá. A nakonec, jako by byl stlačený obyčejný vypínač, náš život v modlitbě zmizí úplně.
2. Nahrazení modlitby
Připomínajíce si, jak sv. Petr usekl ucho služebníka nejvyššího kněze, ct. Fulton Sheen nám připomíná Ježíšův zázrak, když mu uzdravil toto ucho a obnovil mu dar sluchu. Použitím tohoto příkladu nás varuje, abychom si uvědomili, že jsme se dostali do "extra-aktivního" způsobu, jak žít náš život - zvláště ten, který brání modlitbě. Proto se naše činy někdy končí násilným bojem o lepší budoucnost a vybíráním si trávení času s nepřáteli naší duše a modlitby.
3. Následování Pána zdaleka.
Když Petr zapírá Ježíše, je doslovně "vtažen a pozván k nohám Jeho kříže". Ale vzhledem k znamení časů, které se odehrávaly v jeho středu, bylo jasně nebezpečné následovat Pána příliš blízko. Použitím této chybné moudrosti, přemýšlím nad tím, jak často jdeme co nejdále za Ježíšovými stopami, abychom nebyli od jiných shledáni Jeho příliš blízkými následovníky.
4. Zaměření na pohodlí
Místo toho, abychom šli do Pánovy vinice a dělali to, co je třeba udělat, místo toho trváme na odpočinku a "ohřívání" se u ohníčku pohodlí. Při krocích po této cestě ct. Fulton Sheen poznamenává, že jde o čiré pohodlí i v modlitbě. Neopakuji si příliš často, že dnes jsem příliš unavený a Pán to musí pochopit?
5. Zaměření na přátele, kteří potvrzují náš názor
Zde arcibiskup Sheen říká, že souhlasíme s prováděním duchovních úkonů, dokud se neřeší Ježíš Kristus. Zdůvodnění? Náš Pán klade na nás příliš mnoho požadavků, zejména pokud jde o způsob, jakým bychom měli žít svůj život. Vzhledem k tomu je pro nás lepší ho nechat na pozadí našeho života. Nicméně, když Ho opouštíme, zapíráme Jeho Svatou cestu a místo toho si vybíráme stále častěji stvoření s podobnými, volnými názory. Proto splňujeme slova svatého Petra: "Amen, neznám toho člověka." Pozná nás, ale pak Pán?
Ale i při pádu nás Ježíš povzbuzuje, abychom znovu povstali ...
"
Tehdy ho mnozí z jeho učedníků opustili a více s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Odpověděl mu Šimon Petr: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Boží Svatý." Jan 6, 66-69
Zdroj: www.catholicjournal.us
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 20. 2. 2019 naleznete
zde.
