Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 6, 17. 20 - 26) přináší Ježíšova blahoslavenství. V Lukášově verzi vedle zvolání "blahoslavení" zaznívá i "běda vám".
V evangeliích máme dvě verze blahoslavenství. Osm blahoslavenství uvádí 5. kapitola Matoušova evangelia a čtyři blahoslavenství a u nich hned čtyři běda v 6. kapitole Lukášova evangelia. Proč existují dvě rozdílná podání? Ačkoli čtyři evangelisté zachytili, co Ježíš Kristus za svého pozemského života učil a konal, udělali výběr mezi mnoha věcmi, které se zachovaly ústně nebo písemně. Je možné, že Ježíš více než jenom jednou nebo dvakrát přednesl blahoslavenství nebo "běda" při různých příležitostech vzhledem ke konkrétní situaci posluchačů. Evangelisté některé z nich vybrali, shrnuli nebo je upravili s ohledem na celkové zaměření svého spisu a komunitu věřících, kterým ho adresovali.
Lukášova verze
Nedělní úryvek začíná konstatováním evangelisty, že Ježíše nenásleduje jen úzká skupina jeho apoštolů a učedníků ale velký zástup. V Matoušově evangeliu blahoslavenství zaznívají na vrchu, což připomíná náročnost Ježíšovy nauky a je také odkazem na starozákonní horu Sinaj. Lukáš mluví o rovině, kam se vejde větší množství lidí a zároveň jakoby chtěl naznačit, že Kristova nauka je určena pro všechny. Podtrhuje to i zmínka, že Božího Syna vyhledávají lidé nejen z Judska a Jeruzaléma, ale také z týrského a sidónského pobřeží, tzn. lidé nežidovského původu. Pokračováním Lukášova evangelia jsou Skutky apoštolů, které popíší, jak se Boží evangelium úspěšně šířilo právě v těchto krajích.
Spása je nabídnuta v různých částech světa a v rozmanitých národech Pán nachází otevřené srdce učedníků pro svou dobrou zvěst. Bude to tak až do konce světa.
Úryvek je součástí tzv. Ježíšovy řeči na rovině, jak obvykle biblisté označují verše Lk 6,20 - 49 podle úvodních slov: "
Ježíš s Dvanácti sestoupil dolů a zastavil na rovině ..." Ve skutečnosti nejde o jednu souvislou řeč, ale o Ježíšovy výpovědi při různých příležitostech a na různá témata, které evangelista shromáždil a uspořádal do jednoho celku.
Adresní "vy"
Chudoba, hlad, pláč a pronásledování samy o sobě ještě nemusí být předmětem pochvaly, protože neznáme, co je způsobilo. Centrem Ježíšových slov je Boží království. Ti, kteří ho vlastní, jsou prohlášeni za blahoslavené a nad těmi, kteří ho odmítají, je vyřčené "běda". Čtyři blahoslavenství a čtyři svolání běda jsou postaveny do vzájemného kontrastu. Tento protiklad prochází celou Ježíšovou řečí na rovině a vrcholí v podobenství o moudrém a hloupém staviteli v Lk 6, 47 - 49. Čtyři blahoslavenství nabízejí člověku příležitost konat skutky tělesného milosrdenství. Čtyři běda představují jejich zanedbání a upozornění na sebe. Nejdelší prostor je věnován čtvrtému blahořečení - pronásledovaným pro víru v Ježíše Krista. Tato skutečnost je zvlášť aktuální v dnešní době. Nezapomínejme podpořit ty instituce, které pomáhají konkrétním způsobem pronásledovaným křesťanům v dnešní době. Slova Pána Ježíše jsou prorockou předpovědí adresovanou i nám. Podtrhuje to i ta skutečnost, že jsou uvedeny osobním oslovením "vy".
Je to o i o nás a naší připravenosti vydávat svědectví o Kristu, přičemž můžeme očekávat sofistikovanou mediální nebo dokonce legislativní diskriminaci a skryté nebo už i otevřené pronásledování kvůli víře.
Podobně o bohatství, materiálním dostatku, radosti a pochvale platí, že podstatným je způsob jejich nabytí a forma jejich použití. Držíme si je jako zdroj "jistoty", protože z Ježíšových slov, sice pěkných a pravdivých, se nenajíme? Jsou ve službě Božího království nebo nám zakryly pohled na evangelijní principy a naše rozhodnutí děláme podle nich a ne podle Božího slova?
Sociální rozměr
Lukášovo evangelium se vyznačuje péčí vůči chudým a ubohým. Už od prvních stránek evangelista věnuje pozornost této skupině lidí. V Mariině chvalozpěvu je Bůh veleben, "
protože mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou" (Lk 1,52-53).
Při slovech blahoslavenství evangelista Matouš jich více přenáší do roviny náboženské a duchovní, ale Lukáš zůstává v sociální rovině. Nacházíme to i na jiných místech třetího evangelia. V podobenství O boháči, který hromadí poklady, staví nové sýpky, ale jeho život ještě té noci požadují (Lk 12,16-21) Pán Ježíš nezapomene připomenout: "
Tak je to s tím, kdo hromadí poklady, a před Bohem není bohatý." (Lk 12,21) V podobenství O boháči a Lazarovi Boží Syn poukazuje na to, jak velká propast bude oddělovat nevšímavého boháče od toho, kdo byl na zemi bídný a hladový.
Ježíš v postoji k bohatství je nejednou tvrdý a náročný: "<>Dejte si pozor a chraňte se vší chamtivosti! Neboť i když člověk má nadbytek, jeho život nezávisí na tom, co má." (Lk 12,15)
Materiální dobra jsou prostředkem, nikoli cílem našeho života.
Ježíšova slova neblahoslaví stav nouze, ani nezatracují pozemská dobra, ale zdůrazňují důležitost toho, jaký vztah a postoj k nim člověk zaujme.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 15. 2. 2019 naleznete
zde
