Poslední povídka na závěr vánočního oktávu od autorky Evy Dobešové.
LESNÍ POHÁDKA
Hluboko v našich českých lesích žila skupina zajíců, srnek a mnoha dalších zvířat.
Ozdobou toho všeho byla malá, zrzavá veverka Koko. Koko byla velice panovačná a
drzá. Sedávala na nejvyšším stromě, křičela a poskakovala jako čertík z krabičky.
Nic jí nebylo po chuti .Oříšky byly málo křupavé, šišky suché a houby plné červíků.
Jednou si Koko usmyslila, že chce nejlepší domek v celém lese.
Svolala všechna zvířata a už to začalo: Zajíci ucpávali mezery, medvědi tahali dříví,
jeleni jej dávali na sebe a bobři, kteří jako jediní měli se stavěním zkušenosti, dříví
osekávali a dávali do podoby, které Koko chtěla. Pracovali ve dne v noci a Koko jen
seděla na věti a vymýšlela si.
Jednou chtěla střechu mechovou, podruhé krytou jehličím. Pak zase chtěla okna
krajková a chudáci pavouci měli plné ruce i nohy práce, aby jí vyhověli.
Když byl dům hotový, veverka slezla ze stromu a ani jim nepoděkovala. Práskla dveřmi
a byla pryč.
Ostatním zvířátkům to bylo líto a usmyslila si, že už s tou protivnou veveruchou
nepromluví ani slovo.
Na druhý den veverka marně očekávala za dveřmi snídani, musela si sama shánět
potravu. To ji tak rozzlobilo, že přikázala sojce, aby po lese rozkřikla, že pokud v
poledne nebude mít na stole nadívané oříšky s houbovou omáčkou, bude zle a všechny
mláďata k ní půjdou do služby.
Nedalo se nic dělat. Úderem poledne měla oběd na stole. Takhle to chodilo každý den.
Koko si jedla jako královna a chudáci ostatní zvířátka pro samé shánění a vaření byla
jen kost a kůže, protože neměla čas si nic obstarat.
Jednou v zimě se lesem procházel malý klučina. Vlásky měl světlounké a kudrnaté jako
ovečka, očka modřejší než pomněnky a hlásek tenčí než konipásek. Jmenoval se
Ježíšek. Bylo mu divné, proč vidí v lese shon a zmatek a usmyslil si, že se na to optá
sojky hlídačky. A ta mu všechno řekla. Jak je Koko nenechá odpočinout, protože by jen
rozkazovala a vyhrožuje, že pokud nebude vše splněno, jejich děti k ní půjdou do
služby.
To se Ježíškovi nelíbilo i rozhodl se, že si s veverkou promluví. Nechal si ukázat kde
bydlí a vydal se za ní. Velice jej překvapilo, že taková obyčejná veverka má palác jako
hora.
Zaťukal na dveře a čekal, až se otevřou. Za chvíli se dveře otevřely a veverka vyšla ven.
Jak se Koko polekala, když Ježíška spatřila. Pohlédla do jeho krásných očí, hnulo se v ní
svědomí a začala plakat.
V pláči jej prosila, aby jí pomohl napravit, co provedla zlého.
Ježíšek ji pohladil a pak pravil: ,,Veveruško má milá, máš odpuštěno, přestaň plakat.
Svolej všechna zvířata, omluv se a uspořádejme oslavu, protože dnes je Štědrý den."
Koko poprosila sojku, aby to rozkřikla po lese. V tu ráno se k domečku seběhli všichni
obyvatelé lesa a prožili takovou hostinu, jakou les ještě neviděl.
Den se chýlil pomalu ke konci. Vločky se tiše snášely na zem a na obloze vyšla hvězda z
dávných pověstí.
Ježíšek se pomalu odebral na cestu do svého domova a Koko s novými přáteli se ještě
dlouho za ním dívali.