Sociální inženýři, zaměření na kontrolu populace, považují potrat za klíčový pro dosažení svých cílů. Apelování na demografii těmi, co chtějí potraty zrušit, však není nutné, je dokonce kontraproduktivní.
Potraty jsou demografickým tématem pro plánovače populace, kterými jsou narvané instituce a politické posty v OSN. Už dávno si dávají pěti- a desetiletky, miléniové cíle apod., aby zpomalili demografický růst a stabilizovali světovou populaci, ačkoli je tam dost i takových, kteří mají ambice ji snížit radikálně. Ta má být hrozbou pro planetu, proto je třeba, aby lidé "zodpovědně" přistupovali k plánování rodičovství. V některých zemích sociální inženýři zakázali mít více dětí, ve většině "civilizovaných" stačí propaganda, jak je drahé, nepohodlné a omezující mít děti. A klíčem ke kontrole populace je tak antikoncepce jako i legální potraty. Vlastně obě jdou ruku v ruce. Antikoncepce selhává a proto má být potrat legální.
Těm, co chtějí zakázat potraty, nejde o explozi ani implozi lidstva. Věříme v posvátnost každého lidského života a k tomu i v sílu lidského rozumu. Ten díky technologiím, inovacím, svobodnému obchodu a trhu /
ačkoliv ty ani zdaleka nejsou tak svobodné, jak by měly a mohly být / nachází řešení pro vyšší životní úroveň rostoucí populace. Přece jen, za posledních 10 let se snížil počet lidí žijících v extrémní chudobě z 21,3% v roce 2008 na 8,6% v roce 2018. Celková očekávaná délka života se zvýšila ze 69,8 let na 72,2 let, dětská úmrtnost klesla z 5,8% na 3,9%. Přece jen dnešní úroveň komfortu pro nás je mnohem vyšší než měli králové.
A když se v našich zeměpisných šířkách hovoří o demografickém poklesu, nemělo by to být téma pro prolifery.
Nám jde o záchranu životů nenarozených a nikoliv o záchranu důchodového systému. Ten je příčinou toho, proč lidé nemají děti! Spoléhají na stát, který se o ně postará ve stáří a nemoci. Co však mohou čekat, jak vidíme na Západě, je, že stát je snadno obětuje, když se stanou zátěží. Legální eutanazie je nezbytností v "sociálním" státě, tak jak je potrat postižených dětí už dnes realitou.
Systém, do něhož musí násilím přispívat všichni a všichni si chtějí z něj urvat co nejvíce, vede k chladnokrevnému kalkulu. Kolik stojí systém léčba a péče o postižené dítě? Ekonomické srovnání ukazuje, že je levnější zaplatit matce test a umělý potrat. Je to přece zodpovědnější vůči společnosti, aby měla prostředky pro ty, kteří do systému přispívají. Legální zabíjení postižených dětí, dokonce i narozených, bez souhlasu rodičů, či s jejich souhlasem, je už realitou i v Holandsku. Tzv. proti-extremistická média jsou ticho, ačkoli takové praktiky a politiky jdou přímo v linii Hitlerovy akce T4 a jeho národněsocialistické ideologie založené na zdravotní eugenice.
Ale když křesťané bijí na poplach kvůli demograficé krizi, udělají z nich klerofašisty, ačkoli jejich motivy nejsou rasové. Argumentovat demografií při zákazu potratů je však opravdu zbytečné, dokonce kontraproduktivní. V zemích, kde jsou potraty zakázané jako např. Polsko, je demografie stejně v kélu jako u nás. Jednoduše si lidé dají více pozor, pokud nechtějí riskovat početí dítěte. Lepší pro křesťany se starat o to, kolik lidí je pokřtěných a skutečně praktikujících, než řešit demografii za stát, jehož politici to ani nechtějí řešit. Tedy řeší to po svém např. imigranty. I to však nestačí podle ekonomů pro udržení státního důchodového systému. Jednodušší pro ně je proto schválit další zadlužení a když přijde na jeho splácení a plnění důchodových slibů, oni už budou pryč.
To se pouze mně zdá, že tento státní důchodový systém je neudržitelný? Zákaz potratů ho však nezachrání a myslím, že ho zachraňovat ani netřeba. O jeho nemorálnosti a nespravedlnosti přece však jindy v samostatném článku. Proto prosím, soustřeďme se nyní na podstatu - jde o to, abychom jako společnost hledali nenásilné řešení pro neočekávané těhotenství a to se dá jen tak, že násilí potratu zakážeme. Toto masové zabíjení potratem, legitimizované a místy i proplácené státem, se totiž nedá nazvat jinak než genocidou nechtěných.
Jana Ray-Tutková
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 29. 1. 2019 naleznete
zde
