Svatba v Káni nás uvádí do tajemství svátosti manželství. Neznáme jména svatebčanů na oné svatbě, zato se zde zmiňuje, že tam byla Marie, tak jako Ježíš a jeho učedníci. Přihodila se zde trapná a pro vinařský kraj atypická situace, totiž, že došlo víno.
Mariina přímluva je rozhodující pro zázrak, rovněž tak práce služebníků, kteří projevují Ježíši slepou důvěru. Ačkoli by vlastně nemuseli, protože Ježíš není jejich představený.
Ježíš mluví o tom, aby naplnili šest džbánů, každý po 100 litrech vodou. V té době plnění džbánů byla dost náročná práce. S patnáctilitrovým vědrem se muselo jít čtyřicetkrát ke studni, aby se oněch šest džbánu naplnilo po okraj. Služebníci tak učinili. A zaručeně se u toho zapotili. Kdy se proměna vody ve vínu skutečně udála, to nevíme. Ale výsledek uvádí v úžas. Nové víno je lepší.
Svatba v Káni tak navozuje existenční situaci člověka, zvláště v manželství. Nacházíme se mezi nedostatkem a hojností, mezi křehkostí a nádherou. Především s ohledem na lásku. Evangelium zdůrazňuje důležitost těchto džbánů. Pán činí tyto džbány natolik důležité, protože skrze ně všednodenní vchází do zázraku. Zázrak v Káni je proměna, řádné stvoření z ničeho. Ježíš ale potřeboval lidské spolupůsobení. Pro manžele platí: Pán žehná vodu vaší dobré vůle, vašeho ustavičného lidského snažení. Mocí svátosti manželství Pán proměňuje toto blahoslavené snažení ve víno Boží lásky.
Manželé, můžeme naplnit vaše džbány vodou? Jak to konkrétně probíhá? Nazývám to velmi dobrými zvyklostmi šťastného manželství. Když se v nich manželé vycvičí, potom budou stále růst v lásce, Pán jim bude zaručeně hojně žehnat a obveselovat je vínem své Božské lásky.
1. Připravit druhému radost
Šťastní manželé jsou si navzájem darem a obdarováním se, aby si navzájem připravili malé a velké radosti , ne strach nebo bolest. Zní to snadno, ale v praxi se to dělá těžko. Je to, co říkám a dělám, radostí toho druhého? V tom se konkretizuje "amor benevolentiae." Pozornost k druhému je klíčem k jeho srdci.
Jeden mladý muž měl tento nápad: Když byla jeho snoubenka na měsíc na druhém konci světa, na Světovém dni mládeže, zařídil to tak, že od něho dostávala každý den jeden dopis a dárek. Od potřebných kapesníků a bonbónů na kašel, až k duchovní četbě. Každý den jeden dárek. Zde je možno dát své fantazii a kreativitě volný průběh. Kdo vydrží s touto pozorností až do konce života, dosáhne lásky v plné míře.
2. Blahodárné rituály a zvyky
Lásku a přátelství posilují zvyky, rituály a gesta, neboť gesta všeobecně probouzejí city a utvrzují úmysly. To se již projevuje na způsobu, jak se zdravíme. Když někdo příjde večer domů, pozdraví nejdřív psa, pak zapne počítač a televizi a svoji ženě řekne: "Co bude dnes k jídlu? Spěchám, protože mám ještě schůzi." Toto zajisté nepovede k většímu přátelství.
Manželé odkoukali svůj pozdrav od svého psa, který je vždy zdravil tak, že na ně radostí skákal. Rovněž tak manželé, začali se v "poskoku" zdravit, aby své radosti dodali výraz, k radosti jejich dětí.
Vytváření světa symbolů se projevuje tak, že viditelná gesta přecházejí k vnitřní lásce a té dávají výraz. K tomu patří také rituály jako třeba komplimenty. Každý den spolu telefonovat, slavit narozeniny a výročí…
3. Hovořit spolu otevřeně a čestně
Šťastní manželé tvoří jistý prostor, kde smějí být takoví, jací skutečně jsou. Kde beze strachu můžou vyslovovat svoje pocity, přání, očekávání, problémy, frustrace a všechno, co mají na srdci. Jaká je to milost být přijat od druhého ve své slabosti a křehkosti.
Jeden stříbrný svatební pár se mi jednou svěřil, co bylo nejkrásnější a co nejtěžší ze 25 let manželství. To nejkrásnější, že jeden skrze druhého našel sám sebe a stal se více sám sebou. A to nejtěžší byla askeze, nepoužít znalosti o slabosti a zranitelnosti toho druhého, abych ho zranil(a). To charakterizuje velice dobře manželství. Sem také patří sliby, které se dávají a dodržují, a které působí důvěru.
4. V obtížných situacích být šikovný v komunikaci
Právě v ožehavých tématech nacházejí manželské páry šikovné cesty, kdy si mohou v rozhovoru vše říct, aby to pak společně řešily. Při ožehavých tématech může jeden vzít symbolicky do ruky předmět, což znamená: "Teď mluví jeden a druhý poslouchá." Za stanovený čas se mezi sebou vymění.
Vím o jednom manželském páru, který na své noční stolky staví svíčky. V případě, že se objeví něco, co lze jen těžko vyslovit, zapalují svíčku toho druhého. Ten druhý před spaním ví, že je něco mezi nimi, o čemž je potřeba mluvit. Nenásilná komunikace je pravá duchovní cesta k obratu.
5. Věnovat tomu druhému stále pozornost
Abychom použili současného přirovnání, je možné říct: "Být pro sebe stále online a neodvracet se od sebe." Šťastní manželé nacházejí stále nové prostředky, aby spolu zůstali emocionálně spojeni. To vytváří opravdovou intimitu. Pohledy, gesta a činy ukazují, že ten druhý je vnímán.
Jde o kvalitu přítomnosti: "Ty jsi mezi všemi viditelnými věcmi prioritou číslo jedna!" Z toho už samo od sebe vychází přání podnikat věci společně, připravovat si vzájemně radost, společně vařit, jíst, pít kávu, skleničku vína (piva) večer, společné procházky, poslouchání hudby, filosofování, četba Písma svatého,… Tak se projevuje vzájemná pozornost. Dobrý skutek vede k dalšímu dobrému skutku. Jedno opomenutí přivozuje další opomenutí. Proti tomu svoboda, která váže k vzájemné náklonnosti k druhému, vytváří svazek a v tom spočívá podstata manželské lásky.
6. Inspirovat se společnou vizí
Šťastní manželé obohacují svůj vztah tím, že mají společné plány a zaměřují se na společné cíle. Na ikoně Boží Trojice Andreje Rubleva vidíme trojici bytostí, jak si věnují vzájemnou pozornost, jako kdyby se společně radily. Rozhovor u stolu Boží Trojice je záchranou světa.
Také rozhovor křesťanských manželů by se mohl týkat záchrany světa s následnými konkrétními činy. V tomto duchu lze konat skutky milosrdenství. Nemocné navštěvovat, pomáhat postiženým rodinám, či vařit pro matku po narození prvního dítěte…
Když si manželé navzájem sdělují silné zkušenosti, zvláště ve službě Božímu Království, stává se také silné jejich vnitřní pouto. S Titem je to možné shrnout takto: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2,11-14)
Kultura nedělí a svátků je důležitým volným prostorem vytvářet stále nově a konkrétně velké vize. S Marií chtěl bych říct: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan 2,5)
7. Dodržovat společnou modlitbu
Modlitba spojuje s Bohem a mezi sebou navzájem. V modlitbě se člověk otevírá stále většímu Bohu a zakouší, že vzájemný vztah není všechno. Šťastní lidé umí tuto transcendenci žít, a to činí omezenost toho světa a též jejich vztah snesitelným.
Zkušenost hranic v lásce se potom může stát odrazovým můstkem, aby se ona láska odkryla a byla ta, která je neohraničená, která stále dává, stále odpouští, vše snáší, která je věčná.
Kniha Tobiáš nám ukazuje, že Tobiáš a Sára se společně modlili dříve, než se sobě tělesně oddali. (Tób 8,1-9) Je to obdivuhodná modlitba díků za geniální Boží nápad, že stvořil muže a ženu. Vnitřní vztah k Bohu vede k docela novému vnitřnímu vztahu k srdci toho druhého, který se znovu vyjadřuje v sexuálním odevzdání se. To je opravdové spojení spirituality a sexuality v manželství. Bůh není rivalem, nýbrž zdrojem radosti a také základem plodnosti. Manželský pár, který se společně modlí, zůstává spojen a přijímá od Boha všechny potřebné milosti.
Tato praktická moudrost sedmi dobrých zvyků, zdá se být jako voda, které je málo a je vzácná. Kdo učiní z těchto dosažitelných rad zvyk, uvidí, jak "manželské džbány" zůstávají stále naplněny po okraj a Ježíš promění vodu v ušlechtilé víno své milosti, své lásky a svého života v hojnosti. "Manželských džbánů" nezůstane nikdo ušetřen. Občas se zapotíme jako služebníci na svatbě v Káni, kteří museli stále běhat ke studni nabírat vodu. Ale chuť nového vína, které Ježíš daruje, kompenzuje tuto námahu a dává za ni hluboké štěstí. Chtěl bych všem hlásat: "Naplňte džbány; Pán vás naplní milostí!"
časopis Leben, Nr. 161, 23. Jahrgang
