Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Lk 1,1-4; 4,14-21) nabízí dva začátky. Prvním je začátek celého Lukášova evangelia a potom je to začátek Ježíšovy veřejné činnosti.
Prolog, jak nazýváme první čtyři verše Lukášova evangelia, obsahuje několik důležitých detailů. Lukáš není první, kdo píše o Ježíši. Zmiňuje očité svědky a služebníky slova, čímž pravděpodobně naráží na ústní ohlašování Kristova poselství. Přiznává, že on sám nebyl očitým svědkem událostí, ale jeho dílo je plodem důkladného přezkoumání pramenů, které existovaly již před ním. Možná má na mysli Evangelium podle Marka nebo některé další sbírky (Ježíšových podobenství, zázraků, popis jeho umučení a pod.), které kolovaly v komunitách prvních křesťanů a staly se podkladem při napsání čtyř evangelií Nového zákona.
Spolehlivost učení
Identita vznešeného Teofila a jeho postavení nám zůstávají neznámé. Asi měl vyšší postavení, což naznačuje oslovení "vznešený". Není vyloučeno, že finančně pomohl Lukášovi při sestavení díla (pergamen, psací potřeby, cestování za očitými svědky). Lukášovo přání "
abys poznal spolehlivost učení, do kterého tě zasvětili," naznačuje, že Teofil byl novoobrácencem, kterého Lukáš chce utvrdit ve víře, kterou přijal.
Evangelista klade důraz na věrohodnost svého díla (očití svědci, důkladné ověření pramenů). Lukáš zdůrazňuje snahu popsat všechny věci "
uspořádaně vypíši". Evangelium jako napsaný dokument není jednoduchým poskládáním příběhů vedle sebe, ale pečlivě promyšleným a uspořádaným dílem, což se projevuje v několika směrech. Evangelista postupuje chronologicky. Začíná Ježíšovým narozením a dětstvím, přechází na jeho veřejné působení a končí smrtí a zmrtvýchvstáním. Také z geografického hlediska má dílo svou strukturu.
Ježíšovo ohlašování začíná v Galileji, prochází Samaří a završuje se v Jeruzalémě. Nakonec můžeme mluvit i o připraveném teologickém záměru, který se projevuje v poselství pro své čtenáře (pozornost vůči chudým, důraz na modlitbu, působení Ducha Svatého, otevřenost spásy pro všechny atd.) Celý prolog vrcholí v závěrečném 4. verši, kde se hovoří o "spolehlivosti učení".
Lukáš chce nabídnout Teofilovi - čerstvému následovníku Krista - jistotu o správnosti jeho rozhodnutí a o spolehlivosti Ježíšova učení, které se rozhodl přijmout. Ať je to pro nás povzbuzením číst Boží slovo. Ať je pro nás kompasem na naší cestě života, neboť v něm máme jistotu Boží nauky.
Kristus jako naplnění Písma
V nedělním úryvku jsou vynechány první tři kapitoly Lukášova evangelia. Je to z toho důvodu, že s většinou z nich jsme se již setkali ve vánočním období v úryvcích o Ježíšově narození, dětství a křtu (Lk 1-3), nebo se ještě setkáme na 1. neděli postní 10. března 2019 v úryvku o Ježíšově pokušení (Lk 4,1-13).
Ježíš si pro začátek svého veřejného působení vybral synagogu v rodném Nazaretě. Evangelista hovoří o působení Ducha Svatého v osobě Ježíše Krista, které se viditelným způsobem projevilo při křtu v Jordánu, ale které začalo již v okamžiku jeho vtělení při zvěstování. Lukáš zmiňuje Ježíšův zvyk chodit do synagogy. Evangelista poukazuje na poslušnost Božího Syna, který vtělením a narozením bere na sebe víru, náboženství židovského národa a jeho předpisy, které přišel naplnit.
Podle názoru odborníků sobotní liturgie v synagoze začínala a končila modlitbami. Určitě se recitovalo vyznání víry z Knihy Deuteronomium 6,4, tzv. Šema Israel - "
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Pán jediný!" Pak se četl úryvek (tzv. "paraša") z Tóry, tzn. z některé z pěti Mojžíšových knih (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium). Potom následovalo čtení z Proroků (tzv. "haftara"), po kterém zazněl komentář k přečteným textům, něco jako homilie. Čtení mohl přečíst kterýkoliv dospělý muž a tentýž přednesl i slova povzbuzení. V tuto sobotu se čtení z Božího slova a jeho výkladu ujal jejich rodák Ježíš.
Úryvek z knihy proroka Izaiáše se stal pro Božího Syna programovým prohlášením jeho působení. Pán Ježíš aplikoval na sebe proroctví Izaiáše 60,1-2 o Mesiáši, jehož poslal Bůh, aby hlásal evangelium chudým, aby oznámil zajatým propuštění, slepým, že budou vidět, utlačovaným, že budou propuštěni na svobodu a ohlásil Pánův milostivý rok.
Ježíš Kristus toto Izaiášovo proroctví slavnostně prohlašuje za naplněné ve své osobě: "
Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." (Lk 4,21) Kristus se neopírá o nějaký citát rabína, ale vlastní autoritou Božího Syna prohlašuje, že doba čekání skončila.
"Dnes"
Ježíšovo "dnes" zaznívá nám. Pro nás se Ježíš Kristus a jeho poselství stává časem naplnění.
"Dnes" je naším setkáním s Kristem, je naším závazkem, který od nás žádá kráčet za Pánem. Ne až když děti vyrostou, ne až když budeš mít více času, ne až když budeš v důchodu, ale dnes. Jsme učedníci, kteří jsme "dnes" pozváni žít a hlásat Kristovo evangelium, které se má naplnit v našem životě.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 24. 1. 2019 naleznete
zde
