Plánovaná údržba serverů 23. 11. 2024

V sobotu 23. 11. 2022 přibližně od 10:00 plánujeme údržbu serverů FATYMu a A.M.I.M.S. (včetně TV-MIS.cz) tak, aby do nedělního rána bylo vše hotovo. Servery bude třeba vypnout, restartovat... Prosíme, nevkládejte a needitujte v tuto dobu žádný obsah. Děkujeme za pochopení.

Dokáže Církev změnit svět i dnes?

Architektura, foto: stux, CC0 1.0, http://pixabay.com

Jistě jste už slyšeli někdy někoho říkat, že pokud by se Ježíš vrátil dnes na zem, svou Církev by nepoznal. Zdá se, že tento povzdech se často objevuje na sociálních sítích na profilech lidí, kteří se snaží najít nějakou tu chybu v Církvi. Je pravdou, že křesťané v každém věku historie dělali věci, které způsobily, že by Ježíš skutečně nepoznal své dílo. Ale věta "Církev by nepoznal" naznačuje, že někde na své pouti by Církev zcela sešla - tedy že Církev, kterou založil Ježíš, by měla být něco jiného než to, čím je. Pravdou je, že Ježíš slíbil, že se to nikdy nestane.

Jak bylo zaznamenáno v Mt 16, 18: A já ti říkám: Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev a pekelné brány ji nepřemohou. To je Ježíšovo zaslíbení, že Církev nikdy nepůjde daleko z cesty, že se stane něčím, k čemu byla založena. Pokud se Církev stane něčím, co by Ježíš nepoznal, pak ji peklo přemůže.

Vždy byly a jsou časy, kdy křesťané nedosahovali a nedosahují normy, které stanovil Ježíš a apoštolové. Určitě byly chvíle, kdy Církev jako instituce nedokázala ztělesnit své vlastní hodnoty. Ale tyto hodnoty přežijí všechna selhání a základ Církve (včetně jejího vyznání a svátostí) nebude otřesený. A takto jsme přesvědčeni, že pokud by se Ježíš vrátil dnes, svou Církev určitě pozná. Poznal by Církev v jejich doktrínách, v jejím uctívání a ve službě světu. A poznal by i svět, protože náš svět se stále více podobá světu Římské říše, v níž Ježíš žil a sloužil.

Věříme, že Církev může znovu změnit svět k lepšímu. Pokud tedy Církev může znovu změnit svět, jak se to stane? Abychom na tuto otázku odpověděli, musí nám být jasné, že Církev, tak jak o ní mluvíme, není jen institucí. Není to v tom, že nyní budeme sedět a čekat na biskupy a jiné duchovní, aby změnili svět. Místo toho, když přemýšlíme o Církvi, musíme se duševně podívat do vlastního zrcadla. My jsme Církev. Ty jsi Církev. Takže bez ohledu na to, co má Církev dělat, může to udělat jen tehdy, pokud do ní vstoupíš právě ty a budeš v ní přítomen.

Dobrou zprávou je, že křesťanské církve jsou všude. Existují po celém světě. Jsme součástí něčeho mnohem většího než sami jsme, ale zároveň nejsme bezvýznamní, protože křesťanství po celém světě se spoléhá na nás, abychom změnili místo, kde jsme.

Církev změnila svět k lepšímu

Křesťané a křesťanství udělali svět lepším místem. Revoluce Církve mohou být ze širšího pohledu seskupeny do dvou kategorií: ochrana lidského života v každé formě a ochrana důstojnosti a svobody každého člověka. Tato vylepšení jsou založena na přesvědčení, že každý člověk je racionálním stvořením, které stvořil milující Stvořitel podle svého obrazu.

Pokud jde o ochranu každého lidského života, Církev potvrdila, že jelikož jsme všichni stvořeni podle Božího obrazu, nikdo není nahraditelný a nikdo nemůže být zneužíván nebo vykořisťován jiným, jakoby byl majetkem nebo komoditou. Církev odmítla běžné společenské hierarchie starověkého světa a potvrdila, že všichni lidé jsou stejní a stejně hodnotní v očích Boha (Ga 3, 26-29).

Možná, že vysoká míra úmrtnosti kojenců a matek ve starověkém Římě přispěla k všeobecné znecitlivenosti ke smrti a zejména k myšlence, že ženy a děti jsou pro společnost méně cenné než muži. Ale Církev zavrhla takovou myšlenku a křesťané odmítli přijmout mýtus, že velké utrpení a znecitlivění směrem k smrti musí být součástí života.

Ve světě, v němž byli muži kritizováni za smutek ze smrti novorozence či ženy; kde děti nebyly chráněny zákonem a manželství bylo smlouvou určenou k usnadnění konsolidace bohatství, potvrdili křesťané posvátnost a hodnotu každého člověka - zejména toho nejzranitelnějšího. Ženy a děti nesměly být vykořisťovány a určitě je nesměli považovat za nějakou věc. Namísto toho měly být chráněny a vzdělávány. Slabí a nemocní měli být zaopatřeni, ne opuštěni. Násilí bylo zamítnuto. A rodina dostala moc být místem bezpečnosti všech jejích členů. Církev tedy pracuje a bojuje za život - a tak nakonec křesťané proměnili říši na svůj způsob myšlení. Dědictví církve, zejména v západním světě, je společným předpokladem, že civilizovaní lidé se musí zabývat lidskými právy.

Ochrana důstojnosti

Druhým pohledem je ochrana důstojnosti a svobody každého člověka. Církev se přimluvila i za základní lidská práva a potvrdila svobodu každého člověka v definici svého života. Nejdůležitější byla svoboda každého člověka a úcta k němu podle vlastního svědomí. Císař Konstantin, navzdory svým chybám a nedostatkům, pochopil, že obrácení musí být dobrovolné podle svobodné vůle. Konstantinovi vděčíme za to, že učinil neděli dnem pracovního volna - jeden den v týdnu věnovaný zbožnému zachovávání klidu. Tímto způsobem usnadnil Církvi pochopení důstojnosti pracujícího, který požadoval vyvážený život práce, odpočinku a modlitby. Svoboda náboženského vyznání také znamená, že člověk musí mít volný čas na úctu a nesmí být nucen k přepracování až k smrti. Pracovníci nesmí být vykořisťováni a zbaveni klidu, odpočinku a času s rodinou.

Stejně důležité je i křesťanské chápání zmrtvýchvstání, na rozdíl od filozofického posmrtného života ducha bez těla nebo pohanského posvátného života v nejasné strnulosti. Křesťanství nejenže překonalo smrt, ale i strach ze smrti. Dává lidem svobodu žít pro druhé podle Boží zjevené vůle beze strachu.

Svoboda a umění

Nebudeme přehánět, když řekneme, že Církvi vděčíme za většinu toho nejlepšího umění, které kdy bylo vytvořeno. Toto tvrzení zahrnuje širokou škálu hudby, která by jednoduše neexistovala bez vlivu Církve. Církev také podporovala mnohé z nejvýznamnějších vědeckých objevů a vynálezů na světě a mnozí křesťané jsou přímo zodpovědní za důležité pokroky ve vědě a medicíně. Takto si lidstvo může uvědomovat svůj potenciál, který byl může být vytvářen k obrazu Boha, jen když mají lidé svobodu napodobovat svého Stvořitele vlastní tvořivostí. Církev je patronem skutečné svobody - svobody ve snaze o štěstí. Není to sobecká svoboda, ve které má jen hrstka lidí absolutní právo dělat vše, co se jim zachce na úkor druhých. Toto není koupená a placená svoboda, privilegia elitní třídy, která by ji užívala, zatímco většina by byla jen maličko svobodná.

Jde o svobodu, která zahrnuje odpovědnost - odpovědnost za ochranu ostatních, zejména těch, kteří jsou nejzranitelnější vůči vykořisťování. Ti, kteří mají moc, mají povinnost chránit životy, důstojnost a svobodu ostatních. Vedení by mělo být formou služby. Vedoucí představitelé by neměli sloužit jen sami sobě a vlastní společenské třídě. Měli by být zaměstnanci těch, které zastupují. Protože Bůh je láska, i my jsme povoláni napodobovat Boha tím, že milujeme svého bližního a není nikdo, kdo by nebyl naším bližním. Proto, když mluvíme o tradičních křesťanských hodnotách, máme na mysli právě toto. Máme na mysli ochranu lidského života, která zahrnuje podporu manželství a rodiny, rovněž ochranu lidské důstojnosti a svobody, tedy zajištění bezpečnosti pro ty nejzranitelnější vůči zneužívání, vykořisťování a bídě. A tyto hodnoty, které byly staletími budovány prostřednictvím Božího zjevení a historického křesťanského konsensu, nesmí být marginalizovány. Svoboda náboženského vyznání je více než svoboda uctívání. Je to i svoboda náboženského projevu - svoboda mluvit a žít víru.

Opět protikulturní církev

Za předpokladu, že jsme odhodláni být Církví a změnou světa, budeme muset do toho vstoupit s otevřenýma očima. Existuje skutečné pronásledování křesťanů na mnoha místech světa - na některých místech vládami ovládanými jinými náboženstvími, na jiných místech zase novým pohanstvím. Ale i když pronásledování není život ohrožující, dochází k narůstajícímu kulturnímu pronásledování, díky kterému dochází k vyloučení křesťanů a odstřižení od slušné společnosti.

Na základě nesprávného předpokladu, že pravda se jen vyvíjí, křesťané, kteří zastávají historické hodnoty Církve, jsou odmítáni jako zpátečničtí, neosvícení či pověrčiví. Ti, kteří zastávají tradiční doktríny a žijí podle tradiční křesťanské etiky, jsou kritizováni elitami a nazývají je staromódními, a nejsou pro ně hodni ani špetky respektu ve veřejných projevech. Původní pohané v prvních stoletích obviňovali křesťany stejným způsobem. Vliv Církve v kultuře se v současnosti narušuje a vymazává. Ve snaze nahradit náboženství kvůli vlivu na kulturu se sekularismus stává novým náboženstvím - a jeho krédem je nesnášenlivost směrem ke křesťanství.

Bohužel, křesťané jsou také částečně vinni za to, že kapitulují pod tlakem, aby byli v souladu s nejnovějšími trendy kultury. Někdy dokonce až do bodu, kdy se zdá, že se omlouváme za to, že jsme křesťané. Ale co je největší nebezpečí pro zdraví naší společnosti, je to, že ve Spojených státech se náboženství sekularismu stává státním náboženstvím - v rozporu se zákazem, který je zakotven v tamější ústavě. A tento jev se děje nejen ve Spojených státech, ale i v jiných zemích.

Za předpokladu, že my jako církev nebudeme chtít dopustit, aby se svět klidně zbavil náboženské víry, budeme muset být připraveni být silně kritizováni, když budeme podporovat naše křesťanské hodnoty. Jistě, může se objevit i daň za diskriminaci a možná dokonce i soudní řízení, protože křesťané "nedodržují nové pravdy" neo-pohanského světa. Bude to nové pronásledování, veřejně akceptované a dokonce mu budou lidé i tleskat na místech, která údajně budou požívat svobodu náboženství.

Ale buďme odvážní, protože Ježíš řekl: "Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mě tupit a pronásledovat a všechno zlé o vás nepravdivě mluvit." (Mt 5, 11). Mohli bychom říci, že pokud nás nikdo nekritizuje, mohlo by to být proto, že skrýváme své světlo pod nádobu. (Mt 5, 14-16).

Buďme tedy opatrní a nezaprodejme se kultuře, protože by to byla ta jednoduchá a pohodlnější možnost. Dejme si pozor, abychom se nedostali do pasti, když začneme věřit, že pravda se vyvíjí a nové "pravdy" jsou více osvícené než ty staré. Hodnoty založené na odhalené pravdě, nikoliv v lidských spekulacích, jsou to, co dělá svět lepším místem.

Zdroj: CatholicExchange

Převzato z www.verim.sk, článek z 19. 1. 2019 naleznete zde.

Pilíř, foto: gefrorene_wand, CC0 1.0, http://pixabay.com

Sdílet

| Zdroj: www.verim.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 8. ()
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pátek (kázání z 22.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-čtvrtek (kázání z 21.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)