Kde se vzala víra? Kde se vzala víra tvá, víra moje, naše víra? Víra, která koná zázraky. Je to dar od Boha, našeho milosrdného Otce. Vyrůstal jsem bez otce. Svého biologického otce jsem nikdy nepoznal. Když jsem byl malý, nerozuměl jsem tomu, proč nemám otce a jiné děti ho mají, proč vyrůstám jen s mámou. Nyní vidím, že jsem nebyl ochuzen, ale obdarovaný mámou - hrdinkou. Ptal jsem se však Boha, proč nemám otce. A Bůh mi odpověděl:
"
Proč říkáš, že nemáš otce? Máš mě, nebeského Otce! Mnozí lidé znají své biologické otce, ale mne, Boha, jejich nebeského Otce, nepoznali." Tehdy jsem pochopil, že nejsem ochuzen, ale obdarovaný darem víry.
Šel jsem k Bohu zkratkou, kterou je Panna Maria.
Moji rodiče mě počali mimo manželství a pak se rozešli - nesezdali se. Ptal jsem se proto Boha, proč to dovolil? Proč moji rodiče zhřešili a proč jsem se narodil z hříchu? Bohu se protiví hřích, ale hříšníka miluje stejně jako spravedlivého. A Bůh mi odpověděl: "
Daroval jsem tě tvým rodičům, aby si se za ně modlil." A tehdy jsem pochopil, co je mým úkolem, co ode mne Bůh chce, k čemu mě zve, a na co mi dává sílu. Od mého narození prošlo 28 let a stal se zázrak. Tak jak se můj otec o mě celý život nezajímal, nezajímal jsem se ani já o něj. Dokud jsem nepřijal pozvání přijet do Medžugorje, kde jsem se chytil za ruku Matky Boží a nechal se jí vést. Stala se z ní moje matka a vedla mě cestou odpuštění. Bůh od nás nechce nic, na co nám nedává sílu. Zve nás skrze Marii k obrácení a odpuštění, a pokud silou Ducha Svatého překonáme sami sebe, budeme nadevše odměněni. O tom bych vám v těchto řádcích rád podal své svědectví.
... Až dokud jsem nepřijal pozvání přijet do Medžugorje, kde jsem se chytil za ruku Matky Boží a nechal se jí vést. Stala se z ní moje matka a vedla mě cestou odpuštění.
Neměl jsem zájem setkat se se svým biologickým otcem, dokud jsem se cítil ukřivděný jeho nezájmem. Ale když mi Bůh dal sílu odpustit, rozhodl jsem se s ním setkat. Neomlouval jsem si už svou neochotu vyhledat ho jeho nezájmem o mě. Věděl jsem, že Bůh ode mě chce, abych se s ním setkal, protože je to správné. Modlil jsem se tedy, aby mi Bůh dal sílu a pomohl mi. Prosil jsem o pomoc a o přímluvu Královnu míru. Nebyl jsem si jistý, jak zareaguje moje máma, když jí řeknu, že bych se měl setkat se svým otcem. Tehdy, když jsem neměl odvahu promluvit o tom se svou mámou, čerpal jsem sílu se Svátosti oltářní. Máma to přijala a uspořádala naše setkání. Nevidím to jinak, než že Pán vyslyšel mé modlitby a dal nám sílu. Setkal jsem se se svým otcem poprvé ve svých 28 letech a řekl jsem mu, že děkuji Bohu za to, že mi dal život skrze mámu a jeho, že mu odpouštím a přeji mu pokoj a dobro. Po našem setkání mě naplnil klid, radost a přesto, že jsem prožil složitou situaci, cítil jsem se posílen. Přesvědčil jsem se o Boží lásce a o síle, kterou nás naplňuje Duch Svatý. Odevzdal jsem Kristu celý svůj život od okamžiku svého početí až po hodinu své smrti a přijal jsem ho jako svého Pána a Spasitele, jako svou lásku, sílu a radost. Teď vím, že mým úkolem nebylo odpustit, to byla milost, kterou mi od Boha vyprosila Panna Maria. Mým úkolem je svědčit o Boží slávě!
Šel jsem k Bohu zkratkou, kterou je Panna Maria. Na cestě k Bohu skrze Pannu Marii o nic nepřicházíme. Právě naopak! Díky Panně Marii, která je Matkou Boží a zároveň naší matkou, poznáváme Boha v jeho plnosti, která je pro nás smrtelníky ohromující. Matka Boží se stala naší matkou v okamžiku, kdy Pán, umírající na kříži, za hříchy lidstva vyřkl: "
Hle, tvá matka." Panna Maria je novou Evou. Evou, jejíž děti nejsou odsouzeny k zatracení, ale jsou zvány k věčnému životu. Panna Maria je Nevěsta Ducha Svatého. Přátelé, nestačí mi slova na to, abych vám popsal všechnu tu radost, kterou prožívám. Tato radost hřeje v mém nitru. Tento plamen má v sobě každý z nás! Je to Duch Svatý.
Bůh od nás nechce nic, na co nám nedává sílu. Zve nás skrze Marii k obrácení a odpuštění, a pokud silou Ducha Svatého překonáme sami sebe, budeme nadevše odměněni.
Řekl jsem, že pokud silou Ducha Svatého překonáme sami sebe, budeme nadevše odměněni. Naše lidskost, která je ve své podstatě dobrá, neboť je stvořena Bohem, ale je zkažená našim hříchem, nás odloučila od Boha. Ale bez toho, který je Alfou a Omegou, nemůže nic existovat, ani my, lidé. Bůh proto poslal svého jediného Syna, který se stal člověkem podobným nám ve všem kromě hříchu, abychom se my navzdory svým hříchům mohli vrátit k Bohu. Modleme se tedy, aby nás Duch Svatý přivedl skrze Neposkvrněné srdce blahoslavené Marie, vždy Panny, do Božského Srdce Ježíšova. Kristus pokořil smrt, a proto my nemusíme zemřít. Stačí se odevzdat Kristu. Nechme se proto vést Matkou Církve, zažijeme zázraky zde na zemi a budeme mít naději na život věčný!
Peter, Slovensko
Převzato z
http://svetlomariino.com/sk/,
článek z 15. 1. 2019 naleznete
zde.
