Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle v mezidobí- cyklus C
Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš ji odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, vino horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdržel se tam jen několik dní. (Jan 2,1-12)
Onemocnělo jí dítě. Lékař bezradně krčí rameny. Medicína si prostě neví rady. Matka v zoufalství putuje na významné mariánské poutní místo. Prosí o zázrak. Vidí tam spoustu votivních darů jako výrazy vděčnosti. Slibuje zlatý řetízek, jedinou hodnotnou věc, kterou vlastní. Věří, že její modlitba bude vyslyšena.
Mladí manželé vyrazili společně automobilem na dovolenou. Vezou s sebou dvě děti. Po mnoha hodinách cestování unavená žena v noci ztrácí vládu nad řízením. V zatáčce automobil vybočuje ze silnice, několikrát se převrátí a je zcela zdemolovaný. Jedno dítě leží asi dvacet metrů od auta a tiše pláče. Záchranná služba odváží všechny do nemocnice na vyšetření. Během týdne se všichni vracejí domů. Kdo vidí rozbité auto, jen krátce prohlásí: „Je to zázrak, že žijete!“
Oba příběhy nám dokumentují, jak lidé hodnotí zázraky. Zázrak je pro většinu lidí nadpřirozený zásah Boží, který zachraňuje člověka před nějakou katastrofou či neštěstím. Mnohokrát pozorujeme mimořádnou událost. Právem jsme přesvědčeni, že to je dar Boží. Kdybychom byli na svatbě v galilejské Káně, pozorovali bychom veliké množství dobrého vína, které zajistil Ježíš, a jen bychom litovali, že to neudělal už na začátku svatby.
Ježíš však své zázraky chápe úplně jinak. Je to jeho slovo směřující k člověku.
Jeho nadpřirozený zásah v kterémkoliv okamžiku je pozváním k rozhovoru. Bohu vždy jde o společenství s člověkem a kterýkoliv Boží dar je pozváním k tomuto společenství. My se však spokojíme s darem, ale Dárce zůstává mimo náš zájem, jako bychom ani nechtěli rozumět tomu, co nám tím svým zázrakem chce říci.
Matka prosila o uzdravení svého nemocného dítěte. Změna zdravotního stavu byla patrna už v průběhu týdne. Zlatý řetízek se skutečně ocitl mezi ostatními votivními dary na poutním místě. Otázkou však zůstane, zda se tento dar, tento zázrak, tento mimořádný zásah Boží stal pro matku také počátkem nového vztahu k Bohu. Bůh k ní promluvil skrze znamení. Bude umět odpovědět, nebo brzo zapomene a zůstane hluchá?
Mladí manželé poděkovali Bohu za záchranu života, ale uvědomují si, že Bohu šlo o víc než o jejich přežití? Budou si vědomi velikosti Božích darů každý den, i když nebudou denně vylézat živí z havarovaného vozu?
Očitý svědek zázraku v Káně Galilejské – apoštol Jan – poznamenal: „To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili.“ Apoštolové nezůstali u daru – u vína, ale zahleděli se hlouběji a pozorněji na svého Mistra. Pochopili, že celou událostí jim chce něco říci.
Ježíšovi zázraky jsou součástí jeho kázání. Zázraky, znamení potvrzují hodnověrnost slova. A takto se na ně máme dívat také i my. Můžeme pozorovat jakýsi „společenský“ význam každého zázraku. Boží zásah pomáhá jednotlivci a zároveň oslovuje ostatní. Svými znameními Bůh jasně mluví k těm, kterým bezprostředně pomáhá a obohacuje je, ale zároveň chce obohatit ty, kteří o zázraku slyší, vidí jej, doslova jej někdy mohou i nahmatat ve svém bezprostředním okolí. Kdybychom dokázali takto vnímat a přijímat Boží zázraky, asi by nesmírně také vzrostl jejich počet. Bohužel lidem jde většinou jen o senzaci: Bůh to „zařídí“, vždyť je Bůh! A proto je v dnešní době asi tak málo zázraků.
