(Nepíši milování, neboť to déle trvá napsat, ale myslím, že u nás se jedná vždy jen o milování, protože na "pouze sex" je můj manžel příliš romantický (hm ... a také katolický).
Píšu o něm (o tom sexu, ne o manželovi) v souvislosti s tou naší krizí. Stále jsem na to nepřišla - jestli nedostatkem sexu vzniká krize nebo zda krizí vzniká nedostatek sexu. Jsem si téměř úplně jistá, že nějaká korelace tam je.
Jakože, jak můžeme sexovat, tj. fyzicky splývat, pokud naše duše jsou od sebe na hony vzdálené? Je možné, aby fyzické splynutí manželů přiblížilo k sobě i duše?
Jedna moje kámoška / spolu-matka říká, že
jejich manželství velmi pomohlo následující uvědomění si:
Pokud by měla být připravena na milování se se svým manželem pouze když je všechno tak, jak má být, tj. - je osprchovaná, najezená, nepřejezená příp. už vykakaná, je umyté nádobí, uspané děti, má dobrou náladu, je puštěná jemná hudba a zapálené svíčky, nikdo v okolí, kdo by je mohl zaslechnout, je zatažené, je složené prádlo, není moc pozdě večer, ani brzy ráno, ani se nemusí nikam spěchat, ani se právě neoblékla, ani nemusí ještě upéct koláč pro návštěvu, je oholená, není unavená, není naštvaná / uražená / zklamaná / zraněná ... nebo jen bez nálady, nic ji nebolí, dočetla už tu knížku / dodívala se na ten seriál / domodlila se kompletář, nachystala už oblečení dětem na zítra, jsou umyty podlahy, nikdo nemá za chvíli přijít / odejít ... atd.
No zkrátka, že by sexovali asi pouze na Velký pátek ráno, kdy ještě necítí hlad a zároveň, když není potřeba vařit, mýt a nikdo nechodí na návštěvy, i když zrovna na Velký pátek by to asi bylo taky takové blbé ...
A tedy, že to prostě podle ní zkrátka nejde - čekat / podmiňovat milování perfektními nebo (a to nyní pozor) byť jen vhodnými podmínkami. Že i zde platí to staré známé - hledej způsoby, proč / jak ano a ne důvody, proč ne. Něco na tom bude.
Na jednom diskusním fóru jsem četla (zdravím SLH maminky) i o jakési paralele mezi sexem a svatým přijímáním. Jenže i na svaté přijímání (fyzické přijetí Ježíše Krista) je třeba splnit základní podmínku čistého srdce. Jaká je základní podmínka pro fyzické přijetí vlastního manžela? Pokud je to dodržení manželského slibu (v dobrém i ve zlém), tak jsem v kélu. Ale to snad ne. Co jiného by to mohlo být?
A pozor, to tu teď vůbec nepojednávám o kvalitě sexu, zůstávám čistě v rovině kvantity.
Je to dosti široká téma. Často mě při ní zaujmou další a další pohledy. Například i ten, že jestli není zrovna existence sexu v manželství to, co ho odlišuje od všech našich ostatních vztahů. Na tom také něco bude, protože všechny ostatní roviny mého - našeho manželského soužití si umím představit i s někým jiným - spolubydlící, pracovní kolega, kámoš, účetní, stavební partner. Jen sex a výchovu našich dětí (tj. sexuální outcome) si umím představit jen s mým manželem.
Z toho by mohlo vyplývat, že pokud vymezíme sex z našeho manželství, samotné manželství by mohlo snadno sklouznout na úroveň ostatních našich vztahů. A to třeba dát bacha, protože ve většině zmíněných rovin mě v krizi můj manžel dost irituje - i jako spolubydlící, který si po sobě neumí schovat oblečení a vyhodit zátku od piva, i jako pracovní kolega, který mi nedodá správně data, i jako kámoš , který na mě nemá čas, i jako stavební partner, který stále nevolal elektrikáři ...
Joj, celé je to jaksi příliš složité na mě. Jdu si oholit nohy.
Lucia Peteji
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek 27. června 2018 naleznete
zde.
