Tak jako dítě je úsměvem a pohledem matky vyzváno k sociálnímu kontaktu, tak je tomu i s Bohem. Roland Peter Litzemburger se ptá: „Kým jsem, když se na mě nikdo nedívá?“
Když se na mě při mé každodenní práci i v proměnách stárnutí nedívá Bůh, je to život velmi úzký a omezený. Když se Bůh na mě nedívá při mé křehkosti a také při pozdějším biologickém zničení mého života, chybí mi perspektivy pro život po smrti. Když nedovolím, aby se na mě díval, pak ani neobjevím Boží úsměv, který se má odrážet v mém životě. Tím není míněna představa harmonického života bez utrpení. Biblická cesta nikde neslibuje život bez utrpení. Křesťanské poselství spíše říká: Zůstaň i v utrpení spojen s Bohem – Bůh zůstává i v utrpení spojen s tebou. Ježíš volá jako prosebník v žalmu 22 v hluboké bolesti nesmírného utrpení ke svému Bohu:
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Když jsme pochovávali mého otce, modlil jsem se ještě jednou o Boží úsměv pro jeho život: Pán kéž dá zazářit své tváři nad tebou a je ti milostiv.
Kéž Pán skloní svou tvář k tobě a dá ti pokoj (Nm 6,25–26).
Boží věrnost k nám i v situacích utrpení, ve kterých vrávoráme mezi zoufalstvím a nadějí a zoufalství občas nabývá vrchu, je příslibem biblické cesty. Bůh nám říká: Zůstanu ti věrný ve všech proměnách tvého života i při umírání, jsi zapsán na mé ruce (srov. Iz 49,16). Dojemně popisované sekání Ježíše s dětmi nám ukazuje, že děti jsou pro nás vzorem, jak máme na Boží výzvu odpovídat: Přinášeli k němu děti, aby jim požehnal. Ale učedníci to matkám zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náruče, kladl na ně ruce a žehnal jim (Mk 10,13–16). Matky přinášejí děti k Ježíši a učedníci je posílají pryč, protože se domnívají, že by Ježíše mohly vyrušovat. Tento chybný názor Ježíš koriguje: „Nic jste nepochopili: nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim ve vztahu ke mně.“
Je to zvláštní dar, který spojuje Ježíše s dětmi a nám staví děti před oči jako příklad: Nebudete-li jako děti, vůbec jste nepochopili Boha. Jakmile přijdou děti na svět, jsou nám představeny jako vzor. Ježíš uskutečňuje láskyplným způsobem příběh lásky Boha k člověku: žehná našim dětem. Rád hovořím o tomto setkání Ježíše s dětmi, když křtím děti. Jako rodiče děláte něco velice významného, když své děti žehnáte, když jim děláte na čele křížek večer před spaním i ráno, než vyjdou z domu. Je to intenzivní forma – jak je spojit s Bohem, jak prohloubit jejich náboženský pocit bezpečí a jak v nich upevnit ujištění o našem vztahu k nim.
Tím dáváme dětem na srozuměnou: Ty nejsi milován jen od nás, svých rodičů, miluje a žehná ti Bůh, který to s tebou dobře myslí po celý tento den.
Vyšlo v časopise Světlo 9. ČÍSLO / XI. ROČNÍK