Zamyšlení nad evangeliem svátku Křtu Páně- cyklus C
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.“ Když se všech lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice a z neb se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ (Lk 3,15-16.21-22)
Evangelista Lukáš svým textem dosvědčuje víru v Ježíše Krista, který je pomazaný Duchem Svatým. Znamená to, že se na něm splnily předpovědi proroka Izaiáše:
„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
Na něm spočine duch Hospodinův.“ (Iz 11,1)
Na Ježíšovy spočinul Duch Svatý. Podle textů a příslibu Starého Zákona se naplnil čas, kdy je Ježíš Kristus prezentován jako Mesiáš, na kterého čekaly celé generace starozákonního lidu. Evangelista představuje Ježíše jako toho, který přichází a bude jednat v Duchu Svatém, on sám má plnost Ducha Svatého a proto jej také může darovat. Ježíšův pozemský život se odvíjí zcela od trvalých zásahů Ducha Svatého. Na základě působení Ducha Svatého Panna Maria počala Ježíše, v síle Ducha Svatého Ježíš vyrůstal a Duch Svatý se opět projevuje na začátku jeho veřejného působení. Tajemství činnosti Ducha Svatého v Ježíšově životě sděluje pokorný služebník Jan Křtitel. Říká: „Přichází silnější než já, nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi.“
Kde neprojevuje činnost Ducha Svatého, tam je svoboda a pravda, láska a krása. O Ježíši Kristu můžeme říci, protože je plný Ducha Svatého, že ve své osobě prezentuje hodnoty svobody a pravdy, lásky a krásy. Proto všechny události ve společnosti i v našem osobním životě bychom měli číst pod těmito aspekty.
Položme si otázky pro zkoumání našeho svědomí:
- Neztrácím svobodu pro Boha pod vlivem vnějších událostí v osobním životě?
- Nevyhýbám se pravdě a nebojím se pravdy v okamžiku, kdybych měl korigovat své jednání a myšlení?
- Je láska nejvyšší hodnotou mého života v intencích křesťanské víry?
- Jsem si vědom toho, že lidé pod vlivem správně pochopené svobody, lidé toužící po pravdě ve svém životě a láskyplní jsou současně krásní? Jsem si vědom toho, že přátelé Boží, učedníci Pána, jsou povoláni být krásnými lidmi?
V čem spočívá vlastně krása Božího přítele? Na Janově životě vidíme, že to byla nejen jeho pravdivost, ale také pokora. Pravdivost a pokora vytvářejí krásné duchovní osoby. Pokud někdo neklade překážky v působení Ducha Svatého, tam je vždy dosaženo krásna: krásných vztahů v manželství, v rodině, mezi přáteli, ve farnosti, v celé církvi. Postoj pokory může vyjádřit toto zvolání:
„Duchu Svatý, učiň ze mne to, čím být mám a odpusť mi mou hříšnost.“
Jan volá: „On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.“Těmito slovy Jan představuje Židům slíbeného Mesiáše,
který jako jediný může darovat pásu. Jeho slova jsou prorocká, říká je z vnuknutí Ducha Svatého. Text evangelia o otevřeném nebi jsou metaforou pro sdělení pravdy, že Bůh je Bohem trojičním a Ježíš je milovaným synem Otce. Celá další Ježíšova činnost a jeho slova se odvíjejí od spolupůsobení s Duchem Svatým. Ježíš se stal člověkem působením Ducha Svatého, učil a jednal pod jeho vlivem: pro naši spásu, kterou je možno přijmout jako dar.
V textu dnešního evangelia jsme četli:
„Ježíš se modlil.“ V průběhu modlitby se otevřelo nebe a Duch Svatý sestoupil na něj. Bratři a sestry, modlit se znamená prodlévat u Boha, myslet na něj, jsou to chvíle strávené s ním, kdy se s ním sdílíme o lásku, prezentujeme mu naše potřeby, přiznáváme sek naším chybám, otevíráme mu srdce a prosíme o jeho dary. V modlitbě dostaneme dar Ducha Svatého, kterému se říká „rozlišování duchů“. Tento pojem vyjadřuje kritéria, podle kterých můžeme říci, zda se Bohu naše jednání líbí či nikoliv.
Duch Boží
- vede k lásce a neruší ji; umožňuje vzájemné přátelství
- daruje vnitřní rovnováhu, sílu a jistotu, odnímá strach
- pokud jsme pokorní, vede nás bezpečně životem jako své děti a nabízí pomoc
- pomáhá nám k duchovnímu růstu a zralosti
- dává nám možnost rozpoznat a uvědomit si hřích; dává také naději na odpuštění
- činí nás vnímavými na potřeby chudých, lidí v nouzi a na nespravedlnost ve společnosti
- vede nás vždy k Ježíši, k jeho slovu a k jeho církvi
Odpůrce Boží
- vede k hněvu, závisti, sporům, hádkám
- zapříčiňuje naše špatné svědomí, působí nejistotu
- nabízí nám způsob života, který je cizí biblickým textům, podporuje pýchu
- ochromuje naše jednání, působí zmatky v našem životě, způsobuje nesplnění naších základních stavovských úkolů
- odvrací nás od spolupráce s ostatními, přivádí nás do izolace a vnitřního osamocení
- působí, že jsme zahořklí a negativního smýšlení, zdůrazňujeme pak jen svá práva na úkor povinnosti k druhým; vnímáme pak jen chyby druhých a jsme citlivý na uznání vlastní pochybné dokonalosti
- přivádí nás k nepodstatným a nedůležitým věcem, odvádí od náklonnosti k duchovnímu životu a tím i od osoby Ježíše Krista
„Ty jsi můj milovaný syn / milovaná dcera“. Tato slova jsou nadějí naší eschatologické záchrany.
