"
Bez náboženství nemůže být žádná kultura, která by přispívala k rozkvětu člověka"
Po včerejší mši jsem mluvil s přítelkyní, která konvertovala. Do Církve vstoupila jako členka ordinariátu a spolu jsme si povídali o oběti, které museli přinést někteří konvertité během své cesty do Říma. Zmínil jsem před ní knihu
Od islámu ke Kristu od autorky Derya Little (Ignatius Press), kterou jsem měl přečtenou.
Při čtení knihy jsem se dozvěděl, že muslimové, kteří udělají závažné rozhodnutí konverze na křesťanství, jsou v některých zemích vystaveni smrtelnému riziku.
Derya Little (pseudonym na ochranu její identity) je turecká konvertita. Ve své knize vysvětluje, že ačkoliv je Turecko oficiálně sekulární demokracií a že "
byste neměli být příliš muslimští ... neměli byste být ani ničím jiným." Kultura je vůči křesťanství nepřátelská. Když Derya odmítla muslimskou víru svého dětství, strávila několik let jako ateistka. Po setkání s americkým evangelikálním párem ji to začalo táhnout ke křesťanství, ale zároveň byla vystrašená.
Přiznala: "
Nepomohlo mi, že cesta ke Kristu byla v moderním Turecku tak málo prošlapaná, neznala jsem žádné turecké křesťany. Bála jsem se, že budu sama na této pouti. Bála jsem se ztráty (přítele). Bála jsem se reakce mých přátel. Bála jsem se, že si nebudu umět sehnat slušnou práci. Bála jsem se nepředvídatelné budoucnosti. Velmi jsem se bála."
Ve velmi dojemné pasáži pak popisuje prchavou "vizi", kterou zažila krátce na to. Ve vizi se jí zjevil kontrast mezi věčnou krásou daru víry a běžným půvabem lidské bezpečnosti a pohodlí. V tom okamžiku jsem se "
rozhodla přijmout tento nádherný dar ..." Následně se objevují další obraty a zvraty v životě autorky. Navzdory uvědomění si rozdílu, který způsobuje víra v životě jejich křesťanských přátel, začala Derya zpochybňovat evangelikální důraz na "samotné Písmo" a nedostatek autority při interpretaci Bible. Derya četla práci
By What Authority? An Evangelical Discovers Catholic Tradition od Marka Shea a dostala stipendium, aby mohla nastoupit na postgraduální studium ve Velké Británii. Zde se nakonec stala katoličkou na univerzitě v Durhamu.
Její autobiografie se dotýká mnoha otázek, v neposlední řadě vnitřního napětí v islámu, který popisuje jako náboženství podřízenosti a strachu. "
Koncept, že by Alláh mohl být náš otec a přítel je celý rouhavý." Nerovný vztah mezi muži a ženami v islámu a problematický život zakladatele islámu vyvolali další pochybnosti.
Derya je velmi upřímná v souvislosti s morálním chaosem v jejím životě před konverzí, ve kterém sehrály významnou úlohu alkohol, románky a dva potraty. Trpký rozvod rodičů během dospívání poté, co otec opustil její rodinu, jí také způsobil mnoho utrpení. Když konečně zaklepala na dveře jediné katolické farnosti v Ankaře, přivítal ji starší francouzský kněz - jezuita. Derya tak vyřešila svůj duchovní neklid a emocionální zmatek.
Derya, která momentálně žije v USA a je šťastně vdaná za amerického konvertity, jehož jednou potkala na katolické internetové seznamce, to uzavírá s výzvou; "
Zápaďané si zřejmě neuvědomují, že bez náboženství nemůže být žádná kultura, která by přispívala k rozkvětu člověka", a trefně se ptá: "
Co může Západ nabídnout bez Krista?"
Je to otázka, kterou položil Jan Pavel II. i Benedikt XVI a kterou EU odmítá zodpovědět.
Zdroj:
https://catholicherald.co.uk, 11. 9. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 9. 1. 2019 naleznete
zde.