Evangelijní úryvek slavnosti Zjevení Páně (Mt 2,1-12) hovoří o návštěvě mudrců z východu, kteří se přišli poklonit novorozenému židovskému králi.
V návštěvě mudrců Matouš podává obraz Boha, který skrze svého Syna nabízí všem cestu k sobě.
Zjevení Páně je proto svátkem všech těch, kteří s upřímností a vytrvalostí hledají Boha a duchovní hodnoty.
Zvláštní král
Matoušovo evangelium je jakoby ohraničené do výrazu "židovský král." U Ježíšova narození je dítě takto označené. Evangelium končí popisem Ježíšovy smrti a nad umírajícího Krista Pilát nechá připevnit nápis: "
Toto je Ježíš, židovský král." (Mt 27,37) Mezi narození a smrt je vložen Ježíšův pozemský život, jeho činnost, zázraky, slova. V titulu "král" nám evangelium ukazuje důležitou věc.
Kristus není králem na lidský způsob podle tehdejších představ, ale ani podle těch dnešních. Není králem, jako byl Herodes, který se třásl strachem, že přijde o svůj trůn a odstraňoval své protivníky. Od prvního okamžiku svého narození Ježíš přináší Boží království, jehož působení jsme pozváni se neustále otevírat.
Různé postoje
V příběhu mudrců evangelista Matouš klade do protikladu různé lidské postoje. Na jedné straně je to postoj tehdejších odborníků na výklad Božích zaslíbení, kterými byli velekněží a zákoníci. Ti přesně vědí jméno proroka i příslušný verš, který se spojuje s narozením Mesiáše v Betlémě.
Podají vysvětlení, ale zůstanou dále v Jeruzalémě.
Pak je to král Herodes, který dostane požadovanou informaci, ale vysvětlí si ji po svém jako ohrožení vlastního postavení.
Na druhé straně jsou to Josef a Maria, kteří se dávají do služby Božímu plánu.
Dále jsou to mudrci, kteří jsou upřímnými hledači Boha. Pro čistotu jejich úmyslů dostávají z Boží strany i odpovědi. Mudrci před dítětem padají na zem, aby se mu poklonili. Před dítětem dělají úkon prostrace vyhrazený pouze Bohu.
Tyto dva protichůdné postoje budou provázet celé Ježíšovo účinkování až na kříž. Budou k němu přicházet lidé, aby naslouchali jeho slova, aby zcela změnili svůj dosavadní styl života, ale budou ho vyhledávat i ti, kteří ho budou chtít podchytit v řeči, kteří ho budou chtít zabít. Není toto zkušenost, kterou evangelium prožívá od dob Ježíšova narození až po současnost?
Lidé různých dob a národů se setkávají s Kristem. Jedni aby se mu poklonili jako Králi, druzí aby ho odstranili ze svého života. Na kterou stranu patříme my?
Kristus vždy uprostřed
Zatímco v úvodní kapitole svého evangelia Matouš představuje Marii jako Josefovu manželku, nyní v této 2. kapitole to nezmíní ani jednou. Do popředí však vystupuje jiná Mariina úloha - její mateřství vždy ve spojení se zázračně narozeným dítětem. V celé této kapitole evangelista až na pěti místech používá spojení "
dítě a jeho matka" (Mt 2,11.13.14.20.21).
Josef je neustále zobrazen jako svědomitý ochránce Ježíše a jeho matky, ale spojení "dítě a jeho matka" opakovaně poukazuje na skutečnost, že Josef není Ježíšovým otcem.
Ústřední postavou návštěvy mudrců je narozený židovský král. Nepřehlédnutelně však po jeho boku vystupuje jeho matka, tzn. královská matka.
Priorita Božího slova
Betlémská hvězda nás učí, že
ne hvězdy, planety a horoskopy řídí lidský život, ale Bůh dává smysl vesmíru a lidem. Svatý Řehoř Naziánský (329-390) říká, že "
ve chvíli, kdy se mudrci vedení hvězdou klaněli novému králi Kristu, nastal konec astrologie. Odteď se totiž hvězdy pohybují po drahách, které určil Kristus." Papež Benedikt XVI. k tomu dodává: "
Ne prvky vesmíru a zákonitosti hmoty, které v konečném důsledku vládnou světem a člověkem, ale osobní Bůh vládne nad hvězdami, tedy nad vesmírem." (Spe salvi 5. bod)
Na závěr ještě jedna poznámka. Hvězda přivedla mudrce do Jeruzaléma, kde celkem logicky v královském paláci hledají novorozeného krále. Kde jinde by ho přece měli hledat? Hvězda představuje tu oblast poznání, ke které se dopracujeme lidským úsilím, přirozeným poznáním. Ale hvězda samotná nestačí.
To, co nasměruje mudrce ke Kristu do Betléma, je Boží slovo z Knihy starozákonního proroka Micheáše. Ať je to pro nás výzva a příklad denně brát do rukou Písmo, číst ho a přenášet jeho poselství do našeho života. Dělejme tak i v tomto novém roce 2019.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 4. 1. 2019 naleznete
zde
