Plánovaná údržba serverů 23. 11. 2024

V sobotu 23. 11. 2022 přibližně od 10:00 plánujeme údržbu serverů FATYMu a A.M.I.M.S. (včetně TV-MIS.cz) tak, aby do nedělního rána bylo vše hotovo. Servery bude třeba vypnout, restartovat... Prosíme, nevkládejte a needitujte v tuto dobu žádný obsah. Děkujeme za pochopení.

Příběh obrácení feministky

Když jsem vyrůstala, nikdo mi neřekl o Bohu ani o katolické církvi. Věděla jsem, že moji prarodiče byli katolíci, ale nikdo o tom nemluvil. Nevěděla jsem dokonce, co znamená být "katolíkem".

Kvůli strašnému zneužití mě odstěhovali z domu, když jsem měla devět let. Víkendy jsem trávila po ústavech, v dětském domově jsem strávila osm měsíců mého života. Když mi našli místo v pěstounském domě, měla jsem už dvanáct let.

Soudy nařídily, aby si mě moje matka vzala k sobě, a tak jsme se konečně setkaly. Po tom, co jsem se s ní nastěhovala domů, setkala jsem se se skupinou křesťanů v našem parku. Neříkali mi nic, prostě mě vzali do kostela. Plná zvědavosti neváhala jsem a šla jsem s nimi. Setkala jsem se s manželkou pastora, která mi řekla něco o Ježíši. V této době jsem ani nevěděla, kdo je to protestant. Nevěděla jsem, co znamená být ateistou, ale když jsem se vrátila domů a začala vyprávět mámě o Ježíši, okamžitě jsem zjistila, že absolutně neuznává Boha.

Navzdory neustálému posměchu jsem i nadále chodila do kostela. Byla jsem fascinovaná a tak šťastná v Bohu. Měla jsem naději, že budu moci potlačit mé špatné zkušenosti z domova. Chtěla jsem slyšet stále více a více o Bohu.

Když jsem měla čtrnáct, řekli mi, že mě posílají zpět k otci. Neměla jsem žádnou šanci rozloučit se s přáteli ze školy nebo kostela, který jsem milovala. Moje matka nechtěla být matkou, a tak mě poslali zpátky. V oblasti, kde jsem s otcem žila, nebyl žádný kostel, nemohla jsem s nikým kamarádit a zneužívání pokračovalo. Později eskalovalo až k sexuálnímu zneužívání.

Změnilo mě to. Rozzlobila jsem se na Boha, že neodpověděl na mé modlitby a nepomáhal mi. Zlobila jsem se i na otce. Znovu jsem byla nešťastná. V sedmnácti jsem to už nemohla vydržet, a tak jsem utekla. Potkala jsem jistou skupinu lidí, kteří věřili v pohanská božstva. I to bylo pro mě něco nového. Tam začala moje cesta feministické ideologie.

Nikdy jsem mezi nimi necítila radost, kterou jsem kdysi cítila s Ježíšem. Přesvědčovali mě, že neexistuje. Křesťanství bylo podle nich falešné náboženství postavené na pohanské víře, které nenávidělo a degradovalo ženy. Podle nich byli katolíci tím nejhorším zlem. Odkazovali mě na spisovatele jako Simone de Beavoir, Gloria Steinem, Camille Paglia atd.

Pro ztracenou dívku v sedmnácti to byl začátek dlouhé a destruktivní cesty. Neexistoval žádný skutečný morální zákon. "Neubližujte nikomu, ale dělejte vše, co vám dělá radost." To bylo jediné motto. Ale ani to ve skutečnosti nikdo nedodržoval. Všechno bylo přípustné. Bez omezení. Homosexualita byla v pořádku, sexuální nemorálnost byla v pořádku, antikoncepce byla v pořádku, potrat nebo cokoli, co tě mohlo potěšit, bylo v pořádku. A co víc, tradiční životní styl přijímali s nevolí.

Ženy se navzájem nepodporovaly, ale po celou dobu schvalovaly vládu matriarchátu. Muži byli v jejich očích méněcenní. Rozvod, otevřené vztahy a množství dalších možností - to bylo normou. Důsledky se vůbec nebraly v úvahu, pravidla se neuplatňovaly a od vás se nic nežádalo. Byl to hedonistický ráj.

Pouze Boží milostí jsem se neúčastnila mnoha z těchto věcí, ale neustále jsem je měla na očích. Pomalu jsem začala věřit této lži. Takový život začal mít katastrofální důsledky pro mou duši i mé duševní a emocionální zdraví.

Když jsem měla 34 let - což bylo téměř 20 let mého života v tomto bludu - narazila jsem na spisy Margaret Sangerové. Bylo mi z toho zle. Nikdy jsem nesouhlasila s antikoncepcí nebo potraty. Eugenika a její pohled na ženy, které se rozhodly nechat si své dítě, to bylo proti mému způsobu myšlení. Od toho momentu jsem se konečně začala pomalu odpojovat od hnutí. Podívala jsem se na svůj život a nebyla jsem vůbec šťastná. Nijak jsem nešla kupředu, ale cítila se stále více sama.

Když jsem se rozhlédla kolem, cítila jsem, že nikdo mě skutečně nemiloval. Všechno bylo plné hádek a vlastního ega. Každá žena bojovala za sebe. Začala jsem zpochybňovat tento feministický ideál. Rozpomenula jsem se na čas s Ježíšem, když jsem byla ještě dítě. Vzpomínala jsem, jak jsem byla šťastná navzdory okolnostem, ve kterých jsem tehdy žila. Teď jsem se cítila "silná", ale také bídná a sama.

Rozvinula se ve mně nenávist k mužům, k patriarchátu a všemu tomu, co jsem si myslela o katolících. Myslela jsem, že jsou to zloději a utlačovatelé žen. V mých očích to byli ti nejhorší lidé a přísahala jsem, že se s nimi nikdy nechci setkat.

Jako milovnice historie jsem přemýšlela nad Jindřichem VIII. Nemohla jsem uvěřit, že někdo tak údajně strašný by mohl být opravdu tak krutý. Někde v něm se musel najít kousek lidského, ne? Rozhodla jsem se to prozkoumat a zjistila jsem, že byl špatným člověkem. Byla jsem o tom přesvědčená.

Během těchto studií jsem si opravdu uvědomila, co je protestantismus, nebo alespoň jsem si to myslela. Nemohla jsem pochopit i to, proč by Kateřina Aragonská nebo jakákoli sebe respektující žena tolerovala jeho chování. Pak jsem zjistila, že byla katolička. Proč byla tak neochvějně oddaná vůči církvi, která utiskovala a nenáviděla ženy?

Stále jsem pátrala a k mému překvapení jsem zjistila, že učení katolické církve v otázkách sociální spravedlnosti, antikoncepce a umělého oplodnění odpovídá mým vlastním názorům. Byla jsem také velmi překvapená, když jsem zjistila, jaký pohled mají katolíci na Marii, na ženy a celkově na důležitost tradiční rodiny. Začala jsem cítit něco, co jsem nedokázala popsat. A pak Ježíš - byl v centru všeho. Byla jsem tak potěšena, když jsem zjistila, že zde byl Ježíš.

Nakonec jsem se rozhodla, že chci zjistit, co mi vlastně mše dává. Po celou dobu jsem měla po ruce katolický kostel na konci mé ulice. Zírala jsem na něj po celý rok, ale neodvážila jsem se tam vstoupit. A tak jsem se tentokrát rozhodla vstoupit. Právě připravovali mši. Byly Velikonoce v roce 2011. Na všechno jsem fascinovaně hleděla. Zadržovala jsem slzy a také emoce. Začala jsem pociťovat to volání.

Vrátila jsem se domů. Ale stále mě tam něco táhlo. Jednoho dne jsem vešla do chrámu a kráčela přímo k jisté ženě. Zeptala se mě, co hledám. Řekla jsem jí, že potřebuji vědět víc o víře. Usmála se a řekla mi, že je ředitelkou náboženského vzdělávání a zapsala mě do třídy RCIA (Obřad křesťanského zasvěcení dospělých). Kněz přišel a začal se mnou mluvit. Řekl mi: "Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo vstupoval do Církve přes Jindřicha VIII." Podal mi knihu, abych si ji vzala domů. Jak jsem začala chodit na hodiny náboženství, pociťovala jsem v sobě stále více lásky. Poznala jsem kněze a jeden pár, který mě podporoval. Během mytí nohou jsem tiše plakala. A když jsem se setkala s biskupem, znovu jsem začala plakat. Církev byla opakem všeho, co jsem do té doby zastávala. Když jsem ohlásila, že vstupuji do církve, moji přátelé byli zoufalí a matka se mě jen zeptala: "Proč bys to dělala?"

Během mého křtu 7. dubna 2012 jsem byl tak šťastná, až mě zalily slzy radosti. Po přijímání jsem strávila jistý čas sama s Ježíšem a plakala plná vděčnosti. Po všech těch letech hledání pravdy jsem konečně našla to, co jsem hledala.

Kdybych nebyla pokřtěna, učili by mě jiní dělat to, co by se líbilo jim. Jako feministka a pohanka jsem strávila roky v hněvu, tvrdohlavosti a vzdoru za právo mé volby. Teď jsem se rozhodla být pokřtěna v Boží církvi. Získala jsem rodinu po celém světě. Je překvapivé, že můj manžel se také zaregistroval na RCIA.

Moje máma nakonec přijala fakt, že Bůh existuje a začala číst Bibli. Nakonec jsem našla přítele v Ježíši, v absolutní plnosti. Poznala jsem hodnotu a skutečnou krásu toho, že jsem žena. V nejčistším smyslu jsem objevila své skutečné právo na výběr. Miluji svou církev. Miluji svou rodinu. Miluji svou farnost. Miluji našeho kněze. A jsem velmi, velmi vděčná za to, že jsem doma.

Převzato z www.verim.sk, článek ze 7. 5. 2018 naleznete zde.

(Na Fatym.com vydáno 4. 1. 2019)

Sdílet

| Zdroj: www.verim.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 8. ()
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pátek (kázání z 22.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-čtvrtek (kázání z 21.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)