Evangelijní úryvek slavnosti Panny Marie Bohorodičky (Lk 2,16-21) popisuje pastýře, kteří se jako první přišli poklonit Spasiteli, jak jim to zvěstoval anděl.
Pastýři si po andělově zvěstování pospíšili do Betléma. Vidíme zde podobnost s konáním Marie, která po andělově zvěstování o narození Božího Syna spěchala k své příbuzné Alžbětě. Pastýři "
oslavovali a chválili Boha" podobně, jak to udělala Alžběta a Marie, když při svém setkání přednesly chvalozpěvy na oslavu Boha.
,b>Radovat se
Výraznou charakteristikou Lukášova evangelia je radost. Ta je přítomna v mnoha událostech spojených s narozením Božího Syna. Při zvěstování Jana Křtitele anděl říká Zachariášovi: "
Budeš se radovat a plesat a jeho narození potěší mnohé." (Lk 1,15) Alžběta a její dítě jsou plné radosti při Mariině návštěvě (srov. Lk 1,44). Sousedé a příbuzní se radují spolu s Alžbětou a Zachariášem při Janově narození (srov. Lk 1,58). Při zvěstování anděl říká Marii "
Chaire", tzn.
raduj se (český překlad uvádí "
zdrávas"). Slova Mariina a Zachariášova, ale i Simeonova chvalozpěvu, jsou plné radosti. Anděl ohlašuje pastýřům narození Mesiáše těmito slovy: "
Nebojte se. Zvěstuji vám velikou radost, která bude patřit všem lidem." (Lk 2,10) I v případě pastýřů jde o radostnou návštěvu.
Lukáš nám chce vánočními vyprávěními připomenout, že
znakem skutečného přijetí Ježíše je radost. Stát se učedníkem Krista má naplňovat věřícího radostí z povolání z Boží strany. Bůh je původcem skutečné radosti a čistá radost je viditelným znamením jeho přítomnosti a působení.
Ohlašovat
Pastýři přijali radostnou zvěst, která má jasný původ. Je to narození Spasitele. Z přijímajících se stávají ohlašovatelé radostné zvěsti. Když pastýři našli svatou rodinu, vyprávěli, co jim bylo řečeno o tomto dítěti. Evangelista Lukáš vyzdvihuje skutečnost, že
každý, kdo se dostal do kontaktu s radostnou zprávou o narození Božího Syna, stává se jejím oznamovatelem (Zachariáš, Alžběta, pastýři, Simenon, Anna).
Zde má svůj původ a smysl naše koledování a návštěvy ve vánočním období. Nechť jsou naše setkání naplněná radostí, která má svůj základ v narození Ježíše Krista.
Ať jsou rodinnou katechezí a hlásáním víry.
Zachovávat
V případě chlapce se v židovském náboženství koná 8. den po jeho narození obřízka a syn dostává jméno. V našem úryvku evangelista chtěl vyjádřit naplnění zaslíbení, které dal Bůh prostřednictvím anděla Marii: "
Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš." (Lk 1,33) Lukáš zároveň klade za příklad poslušnost Ježíšových rodičů, kteří zachovávají předpisy Hospodinova zákona, na co evangelista poukazuje v celém vyprávění o Ježíšově dětství.
Je to vyjádření i poslušnosti a pokory Božího Syna, který vtělením a narozením bere na sebe konkrétní místo, čas, národ a náboženství. Apoštol Pavel v listě Galaťanům zdůvodňuje tuto Ježíšovu podřízenost zákonu, "
aby vykoupil ty co byli pod zákonem, a abychom byli přijati za syny." (Gal 4,5) Ještě výstižněji to přiblížil autor listu Židům, když o Kristu říká: "
Je přece jasné, že se neujal andělů, ale ujímá se Abrahamova potomstva. Proto se ve všem musel připodobnit bratřím ... " (Žid 2,16-17)
V Lukášově evangeliu jsou události Kristova narození vypravovány z pohledu jeho matky. Bůh prostřednictvím anděla komunikuje s Marií a zjevuje její zázračné početí a narození Syna. Maria aktivně vystupuje při návštěvě příbuzné Alžběty, jakož i při obětování a nalezení Ježíše v chrámu. V dnešním úryvku na její adresu zaznívají slova: "
Maria zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a rozvažovala o nich" (srov. Lk 2,19; porovnej i Lk 2,51).
Bohorodička je vzorem věřícího člověka, který je vnímavý na zázračné Boží jednání, snaží se porozumět jeho významu a přenést ho do vlastního života.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 31. 12. 2018 naleznete
zde
