Evangelijní úryvek svátku Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa (Lk 2,41-52) podává vyprávění o nalezení Ježíše v chrámu. V Lukášově evangeliu je to poslední událost z Ježíšova dětství.
Příběh nalezení chlapce Ježíše v chrámu má dvě klíčové scény: Ježíš mezi učiteli a jeho dialog s matkou.
Největší Učitel
První scénou je Ježíš v chrámu. Všimněme si zásadní rozdíl. Dvanáctiletý Ježíš nesedí u nohou učitelů v pozici učedníka, jak to později vidíme v příběhu o Martě a Marii, "
která si sedla Pánu k nohám a poslouchala jeho slovo." (Lk 10,39)
Kristus sedí mezi učiteli Mojžíšova zákona jako skutečný Učitel, který je svou moudrostí přesahuje: "
Všichni, co ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi." (Lk 2,47) S podobným údivem se setkáme na počátku Ježíšova veřejného působení: "
a oni žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. (Lk 4,32) Podobnou reakci zachytil evangelista i u velekněží a zákoníků: "
a nepodařilo se jim nachytat ho v řeči před lidem, ale žasli nad jeho odpověďmi a umlkli." (Lk 20,26) Proto můžeme doplnit, že náš úryvek plní prorockou úlohu předpovědi a má symbolické odkazy na Ježíšovo veřejné účinkování.
Když jde o Otce
Druhou klíčovou scénou je
sebezjevení Ježíše jako Syna nebeského Otce v Lk 2,48-50. V dialogu chlapce s matkou jde o dvě dvojice vět. První jsou otázky. Matka se ptá: "
Synu, co jsi nám to udělal?" Ježíš přímo neodpovídá, ale také klade otázku: "
Proč jste mě hledali?" Následuje Mariina poznámka o úzkostlivém hledání: "
Podívej, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali !" K ní patří Ježíšova reakce: "
Nevěděli jste, že mám být tam, kde jde o mého Otce?"
V této námitce je zřetelné, že jeho skutečným otcem není ten pozemský, ale nebeský Bůh Otec.
Jak správně porozumět slovům "
být tam, kde jde o mého Otce?" Někteří biblisté navrhují, že jde o dům Otce, tzn. kde jinde by měl být Boží Syn, ne-li v chrámu. Další biblisté uvažují, že nejde o geografické místo, ale o nauku nebeského Otce, která se vyučovala zejména v jeruzalémském chrámu. Všimněme si, v jaké situaci našli rodiče chlapce. Byl uprostřed diskuse s učiteli zákona, kteří jsou zaskočeni jeho moudrostí. Proto význam Ježíšovy odpovědi, který zachycuje i český překlad, můžeme parafrázovat následovně:
Mám být všude tam, kde jde o Otce, kde se vedou diskuse o Bohu, kde si člověk klade otázky o smyslu Pánových přikázání.
Ano, Kristus chce být přítomen i v našich diskusích o náboženství a duchovních věcech, v otázkách, kterými se obracíme na Boha.
Doposud jiní hovořili o tomto chlapci, že je Boží Syn - Alžběta, Zachariáš, andělé, Simenon, Anna. Nyní to
zazní přímo z Ježíšových úst tím, že nazve Boha svým Otcem, z čehož vyplývá, že on je Božím Synem.
Krásný impuls pro náš duchovní život je úzkostlivé bolestné hledání Ježíše, o kterém mluví jeho matka. Krista nenachází ten, kdo ho hledá povrchně a formálně, ale pouze ten, kdo se do hledání vloží celý, se svými emocemi, schopnostmi, obavami. V tom jsou nám Josef a Maria nádherným vzorem.
Údiv víry
Ať nás neznepokojuje skutečnost, že Josef a Marie "
nepochopili slovo, které jim říkal". (Lk 2,50) Evangelista sice nezachytil odpověď rodičů na slova jejich syna, ale popsal jejich reakci: "celí se zarazili" údivem. (Lk 2,48) Jejich reakce se nedotýká ani tak slov, kterými Ježíš odpověděl, ale moudrosti a rozumnosti dítěte, jíž byli svědky a která se vymyká lidské zkušenosti. Jejich údiv je tichem víry, adorací před tajemstvím. Pochopit pravou skutečnou identitu dvanáctiletého chlapce, jeho Boží synovství, je nad lidské síly a pozemské poznání. Ví o ní samotný Syn a ten, komu to Otec zjeví. Jde o dar Otce, který to skrývá před moudrými a rozumnými a zjevuje maličkým (srov. Lk 10,21).
V tomto úryvku je konfrontována pozemská moudrost s moudrostí, která je Božím darem. Prosme, abychom byli před Bohem maličcí, pokorní, s čistým a upřímným srdcem, neboť tím se Pán dává poznat.
Vzor Ježíšovy matky
podivení a údiv patří stejně Josefovi a Marii. Nicméně evangelista se zvláštním způsobem soustředí na Marii. Smysl všech slov a událostí, jejichž centrální postavou je vždy Kristus, Lukáš nechává procházet "filtrem" víry jeho matky Marie. Zatímco evangelista o Josefovi mlčí, u Marie uvede: "
A jeho matka zachovávala všechna slova ve svém srdci." (Lk 2,51) Už nyní Boží matka reaguje tím jediným správným způsobem, tzn. zachováváním všech slov ve svém srdci. Jejich plný význam a smysl se teprve zjeví ve velikonočních událostech smrti a zmrtvýchvstání Božího Syna. I my jsme pozváni podle vzoru Marie zaujmout už nyní stejný postoj.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 28. 12. 2018 naleznete
zde
Tajemství růžence:
JEŽÍŠ, kterého jsi, Panno, v chrámě nalezla
- 10 rozjímání k 5. tajemství radostného růžence
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=jezis-ktereho-jsi-panno-v-chrame-nalezla-10-rozjimani-k-5-tajemstvi-radostneho-ruzence&cisloclanku=2016110099
