Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle adventní - cyklus C
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,39-45)
Advent vrcholí, Vánoce se blíží. V dnešním evangeliu jsme slyšeli o setkání dvou žen, Alžběty a Panny Marie. Obě jsou požehnaném stavu, obě čekají dítě a radostně se objímají. V objetí těchto dvou příštích matek jsou v těsné blízkosti vlastně čtyři bytosti. Dvě jsou skryté, dosud nenarozené, ale jedno se už hlásí k životu radostným pohybem. Stěží někde najdeme výpověď o lidském setkání, které by bylo nesené takovým štěstím a vzájemným prožitkem hluboké radosti, jako je toto setkání Marie s Alžbětou. Co všechno zde může najít každý, kdo opravdu hledá?
Pokud se často potkají ženy a vedou dlouhý dialog o všem možném, kdy padne mnoho zbytečných řečí či prázdných slov, zde jsme svědky dialogu dvou žen, kde řeč není o ničem jiném než o Bohu, který vstoupil úžasným způsobem do jejich života. Radost z Boha je tak silná, že musí být sdílena. To On, Bůh působí, že v jejich setkání mají všechna slov váhu a význam. Dialog dostává podivuhodnou podobu. Jak by se změnila i naše mezilidská komunikace a rozhovory, které mezi sebou vedeme, kdyby se Bůh stal hlavním tématem našeho života. Ústřední osou všeho, co žijeme a zakoušíme!
I ten skrytý radostný pohyb dosud nenarozeného dítěte v lůně matky je výmluvným Božím sdělením do naší doby. Náš národ a řada vyspělých zemí procházejí hlubokou krizí rodiny. Ubývá dětí, a tím mizí i naděje na budoucnost národa. Již řadu let více dětí umírá, než se rodí. Bylo prokázáno, že při zákroku, který znamená zmar a usmrcení nenarozeného života, se dítě brání pohybem, který je tragickým opakem onoho radostného pohybu v lůně matky, která dítě chce a těší se na ně. Pohled na dnešní setkání Panny Marie s Alžbětou je silnou výzvou a tichým výkřikem do naší situace. Kdo jiný by měl pochopit, kdo jiný by měl v této situaci „podržet národ“, než právě ti, kdo sami prošli Mariinou školou víry a ochotné služby Bohu a životu.
Prorok Jeremiáš před mnoha staletími vzkázal svému národu do útrap babylonského zajetí: „Nedospusťte, aby vás ubylo!“ Tato prastará biblická věta by měla znovu jasně zaznít i v naší době, a Boží lid, my všichni, dnes, jako tehdy, bychom měli střežit a uchovat velký Boží dar lásky a předávání života, aby zdravé jádro národa zůstalo neoslabeno. „Nedopusťme, aby nás ubylo!“
Žijeme v konzumní době, která klade důraz na pohodlí. Ochabuje mravní síla k obětem. Jak víme, mateřství a rodičovství je vždy náročným a dlouhodobým procesem oběti a sebedarování. I dnes řada rodin a žen nenachází sílu k radostnému a ochotnému mateřství. Jistě tu mohou být i různé oprávněné starosti a rizika, spojena s tímto stavem. Ale právě zde nám Panna Maria něco podstatného sděluje a pravda evangelia to potvrzuje: že Maria vždy spěchá právě tam, kde je třeba pomoci matkám v tomto údělu. I Alžběta prožívala náročné pozdní mateřství, a Maria jí přišla na pomoc a zůstala u ní tak dlouho, jak bylo třeba. Každá žena a matka, která přijímá život dítěte s myšlenkou na Boha, si může být jistá, že Panna Maria je už na cestě k ní. A její pomoc bude konkrétní a účinná. Napadlo vás někdy, že celá spása a záchrana světa začala tím, že jedna prostá venkovská dívka se rozhodla přijmout Boží vůli a stát se matkou?
Vánoce se blíží a pohled na Boží dítě v náručí Panny Marie bude stále zřetelnější a úchvatnější. Kéž i v nás probudí všechno to, co Bůh chce dát každému z nás, každé rodině, tobě i mně! Nezapomeňme, že pravdivě můžeme oslavit vánoce jen tehdy, když dovolíme Kristu, aby se narodil v nás samotných. Svátost smíření v této době znamená velkou obnovu, kdy chlév se mění v živý chrám Boží slávy, a hříšný, slabý člověk se mění v nositele Boha.
Učiň, Pane, tento zázrak i se mnou a s každým člověkem dobré vůle. Na Tvůj příchod čekáme…
