Evangelijní úryvek Čtvrté adventní neděle (23.12.) bývá již tradičně zaměřen na osobu Panny Marie. V tomto liturgickém roce nabízí návštěvu Marie u své příbuzné Alžběty.
Na první pohled by se zdálo, že Maria se přišla přesvědčit o tom, co jí oznámil anděl: "
I Alžběta, tvá příbuzná, počala syna ve stáří. Už je v šestém měsíci." (Lk 1,36) Není to však tak. Alžbětino těhotenství není ve středu pozornosti. Celé setkání je totiž zaměřeno na Boží matku. Maria, která nejdříve sama přijala Boží poselství, se nyní stává jeho nositelkou, protože povolání se naplno realizuje v poslání. Toto je ten důvod, pro který dítě Jan v lůně své matky radostí poskočil, neboť přichází Spasitel, Ježíš Kristus, jehož nosí pod srdcem Maria.
Nositelka Krista
Ačkoliv evangelista neuvedl slova pozdravu v přímé řeči, zachytil reakci Alžběty: "
Neboť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, radostí se zachvělo dítě v mém klíně." (Lk 1,44)
Boží radostí je Kristus, Maria je jeho nositelkou a předává ji dál. Alžbětina slova nejsou jen zdvořilou slušnou odpovědí na Mariin pozdrav.
Je to vyznání víry v Krista, přičemž toto vyznání není lidským výtvorem, ale dílem Ducha Svatého. Alžběta pronese oslavný chvalozpěv, protože to je jediná správná reakce člověka na spásonosné Boží jednání.
Janova radost
Chci se zastavit u slovesa "
zachvět se", které se zmiňuje při reakci dítěte v mateřském lůně Alžběty. V řečtině sloveso "skirtáo" se v Novém zákoně nachází pouze třikrát a pouze v Lukášově evangeliu (Lk 1,41.44; 6,23). V našem případě však nejde o přirozený pohyb dítěte jako v případě Gn 25,22, kde se hovoří o dvojčatech Ezauovi a Jakubovi. Slovenský překlad uvádí, že se v lůně své matky Rebeky "kopali". V našem evangelijním úryvku má význam poskočení radostí. Alžběta v Lk 1,44 vysvětluje, že pohyb dítěte je výsledkem radosti. Stejné sloveso je použito v řeckém textu Starého zákona v Knize proroka Malachiáše, kde se hovoří o radosti z příchodu budoucího mesiáše: "
Tehdy vyjdete a budete poskakovat jako telátka z stáje." (Mal 3,20) Jan Křtitel poskakuje radostí, neboť se naplňují předpovědi proroků a v lůně Marie přichází přislíbený Mesiáš.
Nová Archa smlouvy
Slovenský překlad v Lk 1,42 uvádí o Zachariášově manželce, že "
zvolala hlasem." Sloveso "anafonéo" - "zvolat" se v celém Novém zákoně používá pouze jedinkrát v tomto verši. Avšak najdeme ho pětkrát v řeckém textu Starého zákona v První a Druhé knize kronik (1 Kron 15,28; 16,4.5.42; 2 Kron 5,13) vždy v liturgickém prostředí ve spojení se zpěvem a hudebními nástroji. V 15. a 16. kapitole První knihy kronik se toto sloveso používá ve vztahu k Arše úmluvy, kterou král David dal přenést do Jeruzaléma: "
Celý Izrael vynášel truhlu s jásotem za zvuku rohu, trub a cymbálů a hráli (anafonúntes) na harfy a loutny." (1 Kron 15,28) Někteří biblisté vidí v tom představení Marie jako nové Archy smlouvy. Víme, že Archa smlouvy plnila v jeruzalémském chrámu přenosný svatostánek. Měla tvar kvádru a byly v ní uloženy tabule Desatera, Áronova hůl a nádoba s manou. Byla znamením Boží přítomnosti a do její blízkosti mohl vstoupit pouze velekněz a to pouze jednou v roce na Den smíření.
V Mariině Dítěti je Bůh přítomen reálným hmatatelným způsobem, když si z Marie vzal lidskou přirozenost.
Matka mého Pána
Podívejme se blíže na Alžbětina slova tzv. eulógie, tzv. požehnání, resp. dobrořečení.
První osobou, nad kterou Alžběta vyřkne slova požehnání, je Maria, ale toto její velebení není samoúčelné.
Maria je zvelebena právě ve vztahu k dítěti, které nosí pod srdcem. V přirozeném pořádku každá žena, která očekává dítě, si zaslouží zvláštní úctu a dík za nový život. Avšak v našem případě kromě tohoto přirozeného řádu vystupuje do popředí i nadpřirozený důvod, na který evangelista poukazuje od samotného počátku, když mluví o přítomnosti a působení Ducha Svatého.
Plod Mariina života, řečeno slovy Alžběty, není obyčejné dítě, je to přislíbený Mesiáš, Syn Boží, Pán, jak zdůrazňuje významné oslovení "matka mého Pána" (Lk 1,43). Alžbetina otázka: "
Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?" má velkou podobnost s otázkou starozákonního krále Davida: "
Jakoby mohla přijít Hospodinova archa ke mně!" (2 Sam 6,9) To je reakce Davida, který ze strachu a z bázně se cítí nehodný, aby Hospodinova archa smlouvy byla umístěna v jeho domě. Podobnou pokoru a nehodnost cítíme ve slovech Zachariášovy manželky. Opět máme narážku na obraz Marie jako novozákonní Archy smlouvy.
Můžeme parafrázovat známá slova apoštola Pavla: "
Nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", pouze v Duchu svatém." (1 Kor 12,3)
Nikdo nemůže uctívat Marii jako matku Pána, pouze v Duchu Svatém. Prostřednictvím Alžběty nás evangelista zve zvelebovat matku našeho Pána za její výjimečné mateřství, které je dílem Ducha Svatého.
Blahoslavená
Stále to ještě není všechno. Z úst stařičké matky se nyní pozornost soustředí na samotnou Marii a na její osobu zaznívá důležité blahoslavenství: "
A blahoslavená, která uvěřila, že se splní, co jí řekl Pán." (Lk 1,45) Důležitou skutečností je, že zvolání blahoslavená v ústech Alžběty není jakýmsi přáním, které má splnit, ale konstatováním faktu.
Maria je blahoslavená, protože uvěřila. Než Maria počala Božího Syna ve svém těle, přijala ho ve svém srdci úkonem víry. Úcta vůči osobě Panny Marie nezůstává pouze na rovině jejího mateřství, s čímž souhlasí i některá křesťanská společenství, která jinak odmítají mariánskou úctu. Alžběta, která ze zkušenosti vlastního manžela Zachariáše dobře ví, co znamená neuvěřit, vyzdvihuje tuto Mariinu otevřenost na Boží spásonosné konání. To je další výrazný rozměr mariánské úcty.
Mariina víra je ve službě jejího mateřství a její mateřství se bez víry nedá vysvětlit.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 21. 12. 2018 naleznete
zde
Tajemství růžence:
JEŽÍŠ, se kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila
- 10 rozjímání ke 2. tajemství radostného růžence
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=jezis-se-kterym-jsi-panno-alzbetu-navstivila-10-rozjimani-ke-2-tajemstvi-radostneho-ruzence&cisloclanku=2016050149
