Víte o církví uznaných zjeveních Panny Marie prosté dívce Benediktě v Laus ve Francii? Nedávno, o svátku sv. Mláďátek betlémských, uplynulo 300 let od smrti vizionářky Benedikty Rencurelové. Přinášíme stručnou historii událostí jejího života, zjevení a jejich hlavní poselství.
Ve Francii se historie církve formovala i skrze schválená významná mariánská zjevení:
Lurdy,
La Saletta a
Pontmain. Kromě nich existuje ještě další, nedávno církví oficiálně potvrzené. Jde o
zjevení Panny Marie z Laus z konce 17. století (od roku 1664 do roku 1718) Benediktě Rencurelové. Svatý stolec tato zjevení schválil za pontifikátu Benedikta XVI. dekretem z 5. května 2008. Předchůdce Benedikta XVI., papež sv. Jan Pavel II. jen několik let před tím vizionářku Benediktu prohlásil za Ctihodnou služebnici Boží.
Životy mnoha Francouzů a poutníků byly nesmírně požehnány díky těmto poutním místům, nyní přinášíme svědectví také o Laus.
Benedikta, obyčejná mladá dívka
Benedikta Rencurelová se narodila do chudé rodiny roku 1647 v Saint-Etienne-d'Avançon o svátku sv. Michala (16. září). Byla současnicí Ludvíka XIV., žila tedy v době, která byla prostoupena politickým, společenským i náboženským napětím.
Po smrti svého otce v roce 1654 byla nucena pracovat jako pasačka ovcí u sousedního farmáře. Farmář se choval velmi hrubě. Až do té doby se nenašel nikdo, kdo by u něj ve službě zůstal, ale Benediktina prostota a něžnost na něj hluboce zapůsobila. Z tvrdého muže se v krátkém čase stal docela jiný člověk.
Benedikta neuměla číst ani psát, avšak celý den se modlila, její srdce bylo naplněno pozoruhodnou láskou k modlitbě. Byla prostá a plná života, měla soucitné srdce. Neváhala podělit se o jídlo s dětmi, které byly chudší než ona sama.
1664: začátek dlouhého vztahu
V květnu roku 1664 jako sedmnáctiletá vyslechla kázání o veliké lásce Panny Marie k hříšníkům a o ochraně pro ty, kteří se zasvětili její službě. Poté pocítila horlivou touhu být Mariinou zvláštní služebnicí a současně se v jejím srdci objevilo přání být tou, která se s Matkou Milosrdenství setká.
Ovce pásávala na hoře sv. Mauricia, na jejímž vrcholu stála stará a poničená kaple, která byla tomuto světci zasvěcena. Jednoho dne seděla Beňa poblíž kaple a modlila se růženec. Najednou spatřila jakéhosi starého muže, který se k ní přibližoval. Vypadal vznešeně, byl oblečený v červeném rouchu ranné církve, měl vousy.
Obrátil se k ní a zeptal se:
„Má dcero, co tu děláš?“
Dívka odpověděla s obvyklou jednoduchostí:
„Pasu zde své ovce a modlím se k dobrému Bohu. Ale mám velkou žízeň.“
„Ale vždyť zde poblíž tebe je voda," odpověděl starý muž a ukázal na studnu, kterou je i dodnes plná vody. Stařec jí řekl, že je svatý Mauricius, patron hory. Požádal ji, aby zavedla ovčí stádo do údolí blízko St. Etienne, tam že se vyplní touha jejího srdce.
Následujícího dne nasměrovala malá pastýřka své kroky na místo, kam ji světec poslal. V ten večer uviděla na skále známé jako Vallon des Fours „krásnou dámu“, která se jí pak zjevovala následující čtyři měsíce.
Dne 29. srpna překrásná paní odhalila své jméno:
„Jsem Panna Maria, Matka mého drahého Syna.“
Při zjeveních Panna Maria Benediktu intenzivně vzdělávala a vychovávala, čímž se změnilo Benediktino vystupování a duchovní život.
Na konci září, po měsíční pauze, se Maria znovu objevila, ale na druhé straně údolí v Pindreau a řekla:
„Jdi do Laus, tam najdeš kapli, která vydává příjemnou vůni. V ní se mnou budeš rozmlouvat velmi často.“
Tímto bylo toto údolí bylo vybráno jako útočiště pro všechny.
.jpg)
Druhý den šla Benedikta do sousední vesničky Laus a podle příjemné vůně nalezla kapli Bon- Rencontre. Uvnitř, stojíce na oltáři, sdělila Benediktě Maria:
„Požádala jsem mého Syna o toto místo pro obrácení hříšníků a on mi ho dal."
Svěřila Benediktě poslání vybudovat kostel a dům pro kněze, aby přijímali a rozhřešovali poutníky. Kostel byl postaven nad kaplí Bon-Rencontre mezi lety 1666 a 1669. V den, kdy byl požehnán, se
Benedikta stala členkou třetího řádu svatého Dominika.
Trpělivost a milosrdenství
během 54 let zjevení
Od jara roku 1665 se k Laus hrnuly zástupy poutníků. Za rok a půl jejich počet dosáhl přibližně 130 000.
Od roku 1667 se Benedikta na plný úvazek věnovala svému pastoračnímu poslání, starala se o poutníky, modlila se a činila pokání.
Pro mnoho lidí není nic těžšího než jít ke zpovědi. Raději, než by vyznaly své hříchy kněžím, přestanou mnohé duše víru praktikovat a ponoří se do hříchu ještě hlouběji. Z milosrdenství a soucitu s hříšnými dětmi
dala Panna Maria Benediktě výjimečné privilegium číst v srdcích duší. Později sv. Jan Vianney a sv. Padre Pio obdrželi stejné charisma ve prospěch obrácení hříšníků. Benedikta tak pomáhala kajícníkům poznat pravdu o sobě, aby je Pán mohl pozvednout z hříchu. Docházelo k mnoha obrácením a zázračným uzdravením.
Benedikta hříšníky vyzývala, aby zkoumali svá svědomí. Vnesla světlo těm, kteří neviděli a pokud bylo třeba, odhalila i zapomenuté nebo skryté hříchy. Viděla svědomí
„tak, jak to vidíme v zrcadle, celé najednou,", jak řekla.
Odhalila chyby, těžké a menší hříchy, skryté motivy, pokrytectví a chyby, kterých se lidé se často dopouštěli nevědomky. Vyžadovala jednoduchost a čistotu duše, pokoru a pevnou vůli ke zlepšení. Takto Benedikta často musela prožívat bolestná pozorování a říkat věci, které nebylo snadné říci, ale byla tak laskavá a soucitná, že lidé jí obecně byli velmi vděčni. Poté, co s ní mluvili, byli rozhodnuti se očistit a změnit svůj život.
Během následujících padesáti čtyř let se Benediktě Panna Maria zjevovala i nadále, aby ji podporovala v apoštolátu a v dalším vzdělávání.
Mystické utrpení
Kromě Panny Marie měla Benedikta také vidění andělů, několika světců a měla zvláštní zážitky jako vize ráje.
Jednou Beňa obdržela vizi Ukřižovaného Krista Pána visícího na Avançonském kříži. Stalo se roku 1669 a do roku 1684 celkem pětkrát. Každý pátek po několik let pak prožívala mystické ukřižování.
Když viděla, s jakou láskou k hříšníkům Ježíš na kříži snášel útrapy, byla velmi zasažena. Od té doby se jedinou touhou jejího srdce stalo utrpení a láska k Němu. Prodlužovala půsty a zdržovala se různých pozemských dober. Jedla jen chléb nebo trochu ovoce. Noci často probděla a spala jen na holé zemi. Mnoha dalšími způsoby se umrtvovala, nosila plstěné oblečení, bičovala se, nosila řetězy a trpěla nadměrným chladem. Nakonec ji sama Panna Maria varovala, aby velké množství umrtvování zmírnila.
Třikrát v týdnu po dobu třiceti let chodívala bosa na místo na cestě mezi Laus a Avançon, kde měla tuto vizi, strávila zde mnoho hodin v pláči a modlitbě za obrácení hříšníků. Zbytek času věnovala službě poutníkům.
Pohroma ze Savojska
V roce 1692 vojáci vévody ze Savojska vstoupili do Dauphine a obléhali Embrun. Benedikta se s mnoha vesničany ukryla u Marseille, zatímco nepřátelské síly procházely krajem, kostel v Laus zbořili a zničili vše, co nemohli odnést. Po návratu byli vesničané hluboce zasaženi pohledem na znesvěcení, které barbaři svatyni uštědřili. Kněžský dům byl spálen a mramorové oltáře zbořeny. Všechno bylo v troskách, zpustošené. Benedikta však pravila:
„Máme více, než jsme měli před dvaceti osmi lety“. Ihned započaly práce na obnově. Rekonstrukce byla znovu financována z peněz chudých. Žádní bohatí mecenáši nepřispívali: jedna vesnice přinesla dřevo, další kameny, třetí vozy a koně. Benedikta sama řídila všechny práce a povzbuzovala dělníky. O několik měsíců později byl kostel opět v plné kráse, dokonce ještě hezčí, než dříve.
Dvacet let pronásledování
Závažnější nebezpečí však hrozilo, když zemřel poslední z kněží, kteří do té doby ve svatyni sloužili. Následujích dvacet let se zjevení v Lause i Benedikta setkaly s velkým nepřátelstvím. Biskup, nyní starý a v oslabený, jmenoval dva kaplany, kteří měli jansenitské smýšlení. Ti pozastavili poutě, poničili oratoria postavená na různých místech vesničky Laus, vyháněli poutníky a veřejně kázali proti lidové úctě k Panně Marii. A nejenže Benediktě zakazovali modlit se ve svaté kapli, ale odmítli jí udělovat svátosti a po dobu patnácti let ji v podstatě drželi v domácím vězení, povolili jí jen nedělní mši. Během celé této doby se Benedikta trpělivě podvolovala jejich příkazům. Jediný rozkaz, který odmítala poslechnout, byl, aby využila svůj vliv mezi lidmi, a zabraňovala jim vyhledávat v Laus pomoc. Benediktě zůstaly jediné zbraně: modlitba a důvěra. V roce 1712 arcibiskup z Embrun kněze odvolal a péči o svatyni svěřil společenství misionářů Notre Dame de Sainte-Garde. Vše se vrátilo do původního stavu a poutí ještě přibývalo.
Po celý život procházela ještě dalšími různými zkouškami, jak jsou duchovními, tak i fyzickými útoky od ďábla.
Benediktina smrt a neporušené tělo
Benedikta se dožila naplnění svých modliteb, tužeb a poslání. Poznala, že je její čas se chýlí ke konci a připravovala se na smrt.
Zemřela o svátku sv. Mláďátek betlémských v roce 1718 zemřela ve věku 71 let, z nichž padesát šest strávila ve službě svatyni, kterou jí svěřila Matka Boží. Kolem osmé hodiny večerní, po modlitbách za umírající požádala o recitaci litanií k dítěti Ježíši. A pak zemřela v radosti.
Její tělo leží pohřbeno před vysokým oltářem v Laus a je zakryto kamenem s nápisem:
Tombeau de la Soeur Beno,
Morte en Odeur de sainteté
Le 28. prosince 1718.
.jpg)
Hrobka sestry Beňi,
zemřela v pověsti svatosti
28. prosince 1718.
O osm let později byla hrobka otevřena a tělo bylo nalezeno dokonale neporušené.
Misionáři pak pokračovali v započatém díle a ujímali se poutníků až do roku 1791, kdy znovu přišla revoluce. Kněží byli vyhnáni, svatyně uzavřena. Celé místo bylo brutálním způsobem znesvěceno a barbaři odnesli vše, co se dalo. Jejich cílem bylo zničit všechny památky v okolí, zbořit všechny kříže či oratoria v okolních údolích a „vyčistit zemi“. Ačkoli mnoho památek zničili a znesvětili, oddanost, která byla zakořeněna v srdcích lidí, nevyrvali. Když byl v roce 1802 nakonec nastolen pořádek, monsignor Miollis, biskup z Digne, odkoupil a obnovil chrám a znovu ho otevřel pro veřejné bohoslužby. Tři z přeživších misionářů se vrátili n asvé místo. Očití svědci popsali scény z roku 1804, kdy byl celý kostel zablokován davy kajícníků a přítomní kněží nestíhali dostatečně uspokojovat požadavky poutníků.
V průběhu času let byla v Laus založena nová kongregace misionářských kněží, začali se organizovat duchovní cvičení a na místech, která zničili revolucionáři, byly postaveny nová oratoria a kaple. Dnes Panna Maria z Laus přitahuje stále větší počet poutníků, a to nejen během dní, kdy si církev připomíná památku ctihodné Beňi.
.jpg)
Mnoho mimořádných milostí bylo přijato v těchto časech, jejichž svědectví lze nalézt na votivních tabulkách, které pokrývají stěny. Návštěvník vesničky Laus může cítit stále svěží vzpomínku na ctihodnou Beňu.
Celé místo je plné památek, které potvrzují víru v zázraky, které vykonal Bůh skrze Boží Matku. Najdeme zde jeskyni, kde byla malá pastýřka zvyklá se modlit; skálu, kde se poprvé zjevila Panna Maria; kapli Matky Boží, kde se mělo odehrát mnoho útoků od zlého; andělskou kapli, kde se Benediktě zjevil živý anděl; oratorium Pindreau a Kříž na silnici, kde měla Ctihodná vizi Ukřižovaného Ježíše - všechna tato místa v Laus patří mezi posvátná.
Ať poškozena válkou nebo protináboženskou revolucí, vždy byla tato místaopět obnovena a s nimi i víra, oddanost a všudypřítomná atmosféra zbožnosti, která je na tomto slavném poutním místě silně citelná.
Mezi velké osobnosti, které měly zvláštní oddanost k Panně Marii z Laus, patří například
sv. Evžen z Mazenodu (1782-1861), zakladatel kongregace Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné (OMI);
sv. Petr Julián Eymard (1811-1868), zakladatel eucharistiánů (SSS) a další.
Panno Maria z Laus, Útočiště hříšníků,
s bolestí a soucitem shlížíme
na fyzické a morální utrpení našich časů!
Smiluj se nad svými dětmi a vypros nám obrácení
k lásce tvého Božského Syna!
.jpg)
Zjevení Panny Marie v Laus
ve stručné chronologii
- 16. září 1647:
Benedikta Rencurelová se narodila v Saint-Étienne d'Avançon (v jižních francouzských Alpách).
- 1654:
Umírá Benediktin tatínek. Rodina má finanční problémy a dluhy.
- 1659:
Rodina má ještě větší potíže, a tak Benedikta slouží jako pastýřka ovcí u sousedního farmáře.
- 1664:
První zjevení.
Panna Maria Benediktu vyučuje a ta přijímá své poslání.
Benedikta vítá poutníky a věnuje se jim. Radí jim a povzbuzuje díky charismatu čtení v lidských srdcích, které dostala od Panny Marie. Stává se nástrojem milosrdenství a obrácení.
- 1664-1665
Během zimy Benedikta často chodí do Laus a vždy má zjevení Panny Marie, která říká: „Neustále se modlete za hříšníky.“ Zprávy o zjeveních se šíří po celém kraji.
- 1665:
Svatyni za rok a půl navštíví 130 000 poutníků. Množí se svědectví o uzdraveních a obráceních.
Diecéze Embrun povoluje pouť, stavbu kostela a ustanovuje kněze.
- 14. září 1665:
P. Antoine Lambert, generální vikář diecéze Embrun, který byl nejvíce proti zjevením, přišel do Laus společně s dalšími významnými kněžími stejného názoru. Chtěl dokázat, že jde o podvod, zavřel kapli.
- 18. září 1665:
Zjevení jsou diecézí oficiálně uznána a na podzim se začne budovat malý kostel.
- 7. října 1666
O svátku Panny Marie Růžencové je položen základní kámen svatyně a dominikáni z Gap jdou v čele velkého průvodu poutníků. Benedikta vstupuje do třetího řádu sv. Dominika. Začne nosit terciářský závoj a plášť, lidé ji začínají oslovovat „sestra Benedikta“.
- 1666-1669:
Výstavba kostela.
- 1669 - 1679:
Benedikta obdržela pět vizí Trpícího Krista. Bylo jí dáno mysticky prožívat a spojit se s trpícím Pánem vždy od čtvrtečního večera do sobotního rána.
Pokračuje ve službě poutníkům.
- 1672:
Zjevení v Laus a sama Benedikta se po následujících 20 let potýkají s velkým nepřátelstvím. Biskup, starý a oslabený, jmenuje dva kaplany, kteří zjevení v Laus neuznávají. Ti po dobu patnácti let drží Benediktu prakticky v domácím vězení, má povolenu jen nedělní mši svatou.
- 1689:
Začátek období intenzivního duchovního boje proti ďáblu.
- 1692:
Měsíce vyhnanství v Marseille při okupaci regionu savojským vévodou.
- 28. 12. 1718:
Po více než dvou desetiletích poustevnického života a nejrůznějších utrpeních při pokračujících zjeveních Panny Marie, přistupuje na Vánoce 1718 Benedikta ke svatému přijímání. O tři dny později se vyzpovídá a je zaopatřena. Kolem osmé hodiny večerní se loučí s přítomnými, políbí kříž a v pokoji zemře v pověsti svatosti.
- 1791-1818:
Po rabování svatyně a odchodu kněží jsou poutě přerušeny.
- 1850:
Rukopisy z Laus, 1800 stran svědectví čtyř současníků Benedikty, otec Galvin.
- 1855:
Papež Pius IX. žehná korunovaci Panny Marie z Laus z rukou kardinála z Bordeaux. Korunovačního obřadu se účastní na 40 000 lidí.
- 1864:
Otevření diecézního procesu, podniknuty první kroky Benediktina blahořečení.
- 1872:
Papež Pius IX. prohlašuje Benediktu za „služebnici Boží“.
- 1892:
Kostel je povýšen na baziliku minor.
- 1913:
Proces blahořečení je pozastaven papežem Piem X. kvůli nedostatku svědectví Benediktiných současníků.
Proces může pokračovat, až budou prezentovány nové skutečnosti.
- 1926:
Jean Guitton přichází poprvé do svatyně.
- 1977:
Na základě rukopisů P. Labriolle sepisuje výzkumnou práci, díky níž vyjde kniha „Benedikta, pastýřka Panny Marie Laus“ a následujícího roku se koná sympozium.
- 1979:
Biskup z Gap adresuje Janu Pavlu II. žádost, ve které prosí o opětovné otevření procesu blahořečení.
- 1981:
Jan Pavel II. obnovuje proces beatifikace.
- 2005-2008:
Mgr. Jean-Michel de Falco Léandri podniká další nezbytné kroky k oficiálnímu uznání zjevení.
- 4. května 2008:
Oficiální uznání nadpřirozených jevů v Laus.
- 3. dubna 2009:
Papež Benedikt XVI. vydává prohlášení o hrdinských ctnostech Benedikty, a ta je prohlášena za Ctihodnou služebnici Boží.
- únor 2011:
Biskup di Falco Léandri a představený svatyně, otec Frère jedou do Říma, aby zhodnotili pokrok v procesu blahořečení. Návštěva v Římě potvrzuje, že svatyně Panny Marie z Lausu je uznáno za významné duchovní centrum uznávané církví.
- 3. - 5. srpna 2012:
Významná událost: Panna Maria z Laus hostí Národní kongres milosrdenství, za předsednictví kardinála Filipa Barbarina, arcibiskupa z Lyonu.
- 8. září 2012:
Kardinál André Vingt-Trois, arcibiskup Paříže a předseda biskupské konference Francie slaví svátek Narození Panny Marie a 120. výročí povýšení kostela na baziliku minor.
Modlitba za blahořečení Benedikty
Otče, plný něhy a milosrdenství,
tvůj Syn nám dal Marii za Matku.
Na její přímluvu jsi dovolil,
aby se Laus stalo útočištěm hříšníků.
Tvá služebnice Benedikta vítala poutníky
a pomáhala jim nalézt zdroj
odpuštění a smíření.
S důvěrou Tě prosíme o milost,
aby byla brzy blahořečena
a z Laus tak vzešlo nové světlo,
které se dotkne mnoha srdcí
a povede je blíže k Tobě.
Prosíme o to pro Tvé milosrdenství,
k Tvé větší chvále a slávě.
Amen.
Použité zdroje:
Our Lady of Laus
Benoîte Rencurel
Notre-Dame du Laus
Církev uznala zjevení Panny Marie ze 17. století
The Apparitions of Our Lady of Laus to Bl. Benoîte Rencurel
Le Laus, France (1664)
(Vydáno 20. 12. 2018;
1.1. 2019 - 107 přečtení)
