"
Je to hřích, když přijdu pozdě na mši svatou?" Slyšel jsem tuto otázku od lidí nesčetněkrát. Já vždy odpovídám: Ano. Přijít pozdě na mši svatou je hřích. "
Ale jak to je opravdu? Přišel jsem jen o tři minuty později!" Skvělé. Přijď pozdě o tři minuty na vlak nebo letadlo a prostě neodjedeš vlakem ani nepoletíš letadlem včas a budeš mít problémy.
"
Vždyť ale na mši svaté jsem byl. Byla to jen chvilka, co jsem chyběl. Už na čteních jsem byl!" Ve skutečnosti mše svatá není letadlo. Problém není v tom, jestli se opozdíte pět minut, patnáct minut nebo půl hodiny, ale že jste přišli pozdě. A v tom proč jste přišli pozdě.
Chybné otázky o zpoždění
Mše svatá není divadlo, film v kině, žádné gala představení, koncert, konference, akademie, událost, na kterou se může tiše a nepozorovaně vejít po tom, co už začala, ale
jde o setkání s Osobou. Nejsi pouze jeden z davu, jméno někoho, které je nepoznané a nemáš šanci, že tvá přítomnost bude přehlédnuta hostitelem.
Bůh čeká konkrétně na tebe. Osobně tě pozval na Eucharistii v níž umírá a vstává z mrtvých v liturgických, svátostných znameních.
Pozdní příchod na mši není zpoždění na autobus, pozdní příchod k posteli milovaného, který umírá. Jak moc se můžeš v této situaci opozdí? Jak moc byste si mohli dovolit se opozdit? Co je možné tolerovat? Všichni víme, že jde o zcela nesprávné otázky.
Kdy máme hřích?
Je jasné, že existují situace, které jsme úplně nedokázali předvídat. Pokažené auto, na cestě jsem se zdržel kvůli nehodě, na prahu domu mé dítě dostalo záchvat hněvu a muselo se uklidnit. Může se to stát každému a potom to není hřích. Je to zřejmé, protože
hřích musí být naším rozhodnutím, aktem vůle. Není to hřích, když nemáme na situaci žádný vliv. Stalo se to. Ale buďme upřímní sami k sobě -
většina našeho zpoždění je jednoduše kvůli naší nedbalosti, to znamená z neúcty. A bez ohledu na to, je to prostě nedostatek respektu.
Nedostatek respektu vůči druhému je hřích. O to více neúcta vůči Bohu. Někdo řekne: silná slova. Možná. Ale je to pravda. Pokud se podíváme na situaci upřímně (kromě zmíněných nebo podobných nehod, když se něco opravdu stalo absolutně nepředvídatelně a nezávisle na nás), jde o naši
lhostejnost ke mši svaté.
Snažíš se dost?
Neúcta se děje nejen když otevřeně uvádím, že něco nefunguje a nevím proč. Jsou to také všechny situace, kdy se nepokouším něco udělat. Důležité je, abych byl na mši svaté, ale ještě chvilku budu za počítačem, čtvrt hodinka zdřímnutí nebo vejít do obchodu, je také důležité. Cokoliv to je, že jsem pozdě přišel setkat se s tím, který umírá pro mě, to je pravděpodobně pro mě důležitější než On.
Nakonec jde o to, čím je pro mě Eucharistie. Zda jsem si skutečně vědom toho, co se na mši svaté děje. Protože
pokud vím, co se tam děje, co se v Něm děje a co mi dává, pak neexistuje pro mě žádná možnost, že se opozdím. Naopak, pokusím se přijít o chvíli dříve. Zatímco já hledám důvody, proč přicházím na Eucharistii pozdě, tisíce křesťanů na mnoha místech světa riskují svůj život, aby se na ní mohli účastnit.
Mohu jít ještě k přijímání?
Neexistuje žádná dobrá odpověď na otázku, která vzniká v tomto kontextu: "
Jak moc se mohu opozdit, abych mohl jít ještě ke přijímání? Neexistuje žádná dobrá odpověď, protože samotná otázka není dobrá.
Jestli si ve svém
náboženském, duchovním, svátostném životě
stále dáváš otázku
"Kolik můžu (zde vlož cokoliv),
aby to ještě nebyl hřích ten či onen,
to znamená,
že jsem stále ještě velmi daleko od jádra věci,
co je to
osobní vztah s Kristem.
Nikdo, kdo miluje, se neptá:
"Kolik ti mohu udělat zla, kolikrát ti mohu ublížit, zradit tvou důvěru, podvést tě, ignorovat tě."
Takže se neptej neustále, jestli můžeš a o kolik se můžeš opozdit, jednoduše jdi z domu o patnáct minut dříve a na začátku mše svaté Pánu řekni:
Jsem zde z lásky k Tobě Ježíši, protože Ty stojíš za to. Jsi tu pro mě a já chci být s Tebou.
Zdroj: Zamyslenie: kňaz Michal Lubowicki
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek naleznete
zde.
