Smysl svátků: Každoroční připomínka, že nejsme opuštěni v temnotě.
Je to pravda nebo lež? - "Trpělivost je ctnost pouze pro lidi, kteří nezemřou!"
V lepších dnech bych řekl, že je to lež; no v horších dnech mám tendenci tvrdit, že je to pravda. Období Adventu je právě pro lidi, kteří mají horší období, kteří čekají, až opět zasvítí světlo.
Jistý kazatel v dobrém úmyslu přirovnal dobře prožívané adventní období ke "kontemplativnímu pokoji těhotné ženy, co trpělivě očekává narození svého dítěte". Pokud někdo něco takového řekne, určitě nestrávil mnoho času s těhotnými ženami - zejména ne v třetím trimestru ...
Ano, je pravda, že
duchovní význam Adventu je právě v čekání, v touze a v té nepochopené ctnosti - trpělivosti.
Když jsem byl v zahraničí, hovořil jsem s řeholní sestrou, jejíž ne zcela dobrá angličtina mi úžasně osvětlila věci. Řekla mi: "
Otče, občas mám ne-trpělivost. A pak trpím rozrušením a obavami."
Není to přesně to, v jakém rozpoložení se nyní lidstvo nachází? Nezachycuje to dokonale duchovní stav těch z nás, jejichž život se žene šíleným tempem, ve frenetickém konzumu a vyčerpávající úzkosti? Nepopisuje to stav těch z nás, kteří žijí jako duchovní sirotci, a ne jako duchovní děti, které vědí, že jejich nebeský Otec je miluje?
Dnes večer, předtím, než jsem začal psát, jsem měl neočekávaný rozhovor se spolubratrem jezuitou, o mnoho let starším než já. Když jsme si povídali o svých životech a povolání, zeptal se mě: "
Jsi šťastný?" Jeho přímost mě zaskočila.
Odpověděl jsem mu: "
Nelituji své zasvěcení a neohlížím se zpět. Mé zasvěcení mi přináší mnoho milostí a požehnání. Ale bývám i sklíčený a někdy jsem nešťastný, hlavně proto, že jsem nedosáhl to, k čemu mě Bůh povolal."
Tento muž, který je jezuitou déle než jsem já na světě, mi odpověděl: "
Někdy jsem nešťastný, i dlouho. A naučil jsem se, že jsem nešťastný pouze do té míry, do jaké jsem se neodevzdal Bohu."
V té chvíli jsem se modlil, abych si tento rozhovor zapamatoval navždy.
Advent je pro lidi, kteří jsou nešťastní, protože se nevydali Bohu. Nemají trpělivost, která je potřebná, aby očekávali, že budou zachráněni z temnoty. Když slyší proroka hlásat: "
Lid, co kráčí ve tmě, spatří velké světlo!" (Iz 9,2), předpokládají, že toto proroctví není pro ně. Jsou ve tmě - a neočekávají, že se rozzáří světla.
Trpělivost rozeznává to, co teprve očekáváme; trpělivost připravuje na přijetí a žití toho, na co teprve čekáme. Proto sochař Auguste Rodin řekl, že "
trpělivost je také formou řízení". Trpělivost, do které nás volá advent, je symbolizována zapálenými svíčkami - malými a křehkými světly, které jsou stravována, když odrážejí očekávání slíbené plnosti světla.
Ve středověku se říkalo: "
Trpělivost je pilířem, kterým nic nezatřese; trpělivost je pilířem, který nic nezměkčí." Trpělivost je tvrdohlavým a sebejistým setrváváním na příslibech Toho, který je hodný důvěry.
Trpělivost charakterizuje život toho, kdo trvá na tom, že temnota nemůže trvat navždy a že zdi vězení mohou být zbourány.
Někteří tvrdí, že Advent je lež. Že předstíráme, že očekáváme narození Spasitele a pak předstíráme, že jsme překvapeni, když přijdou Vánoce. Tento pohled je mimo.
Ano, Kristus už v dějinách přišel - Ježíš narozený v Betlémě je Synem Božím a také Synem Marie. Ano, Kristus k nám přichází v tajemství - v Písmu, ve svátostech, ve všem, co je Pravda, Dobro a Krása, a v našich bližních. A Kristus přijde ve slávě soudit živé i mrtvé, "
setře každou slzu" (Zj 21,4) a splní všechna svá zaslíbení, která si nedokážeme ani představit, ani pochopit. (1 Kor 2,9)
Protože žijeme v čase, protože naše smysly jsou omezené, náš intelekt zatemněný, naše vůle oslabená, naše srdce nestálé, nacházíme se v temnotě, která se zdá - alespoň někdy - nekonečná. Čas jakoby byl proti nám a zdá se, že trpělivost je hloupá, protože není nic, na co by se vyplatilo čekat, a nikdo nás nepřijde zachránit.
Právě pro to potřebujeme adventní období zas a znovu - protože
potřebujeme připomenout přísným a milujícím způsobem, že nejsme sirotky, a že temnota nemůže porazit světlo světa.
Pokud jsme netrpěliví, nešťastní a neočekáváme, že se světla zažehnou, možná jsme se ještě, jak řekl můj přítel jezuita,
nevydali Bohu.
Autor: Fr Robert McTeigue SJ
Zdroj:
https://aleteia.org, 6. 12. 2017
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 11. 12. 2018 naleznete
zde.
