V evangelním úryvku Třetí adventní neděle (Lk 3,10-18) je bližším způsobem popsáno působení Jana Křtitele. Z jeho úst zaznívají jasné pokyny, které vyjadřují podstatu skutečného pokání.
Spolu se 4. postní nedělí je 3. adventní neděle jediným dnem, kdy kněz může použít růžovou barvu liturgického oděvu. Tato neděle má pojmenování "Gaudete - Radujte se" podle úvodní mešní antifony v latině. I tímto způsobem se připomíná věřícím, že slavnost Narození Ježíše je již opravdu blízko. Jde jistým způsobem o paradox k dnešní době. Čím blíže jsme v kalendáři k 24. prosinci, tím se stupňuje intenzita vánočních reklam, obchodních slev a nákupní horečky.
Boží slovo zve k zaměření naší pozornosti jiným směrem, zve nás k zintenzivnění naší duchovní přípravy na svátky narození Božího Syna.
Výchozí otázka
Úvodní otázka nedělního evangelia "
Co tedy máme dělat?" (Lk 3,10) zaznívá v Lukášově dvoudíle Evangelium a Skutky apoštolů na více místech. Vyjadřuje touhu po obrácení a změně života.
Ježíš tuto otázku položil znalec zákona i přední muž: "
Mistře, co mám dělat, abych byl dědicem věčného života?" (Lk 10,25; 18,18) Na Petrovo kázání o Letnicích se s bolestí v srdci na něj a ostatní apoštoly obrátí jeho posluchači: "
co máme dělat, bratři?" Hlídač vězení ve Filipech se ptá Pavla a Silase: "
Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?" (Sk 16,30) Podobně se ptal Pavel při svém povolání za apoštola na cestě do Damašku: "
Co mám dělat, Pane?" (Sk 22,10) Tato otázka je důležitá. Člověk jí dává vše do pohybu. Vyjadřuje totiž osobní touhu člověka po změně. V dějinách Církve je nejvýraznějším příkladem svatý František z Assisi, který se ptal: "
Co chceš, Pane, abych dělal?" Ovocem odpovědi na tuto otázku byl nejen radikální život podle evangelia v životě samotného Františka, ale požehnaná obnova Církve, kterou přinesl.
Kladeš si i ty tuto otázku? Když ráno vstaneš, zeptej se: Pane, co dnes očekáváš ode mne?Když děláš rozhodnutí v rodině, v práci, v povolání, zeptej se: Pane, co čekáš ode mě? Tím, že se obracíš na Pána Boha, říkáš:
Bože, potřebuji tě, si v mém životě důležitý, potřebuji slyšet tvůj názor na věc.
Zaměřit se na vztahy s druhými
Ačkoli styl Janova života je velmi odlišný, žije sám na poušti, stroze se obléká a stravuje, jeho požadavky se dotýkají chování v každodenním běžném životě. Jde o pokyny, které jsou zaměřeny na naše vztahy s druhými: rozdělit se o oděv a jídlo; nevymáhat více, než je stanoveno; netrápit druhé a nekřivdit jim. Jan nežádá radikální zřeknutí se všeho a o odchod do pouště, jak to udělal on.
To je jeho osobní rozhodnutí a povolání.
Autentický život v souladu s Boží vůlí začíná nejdříve v každodenním kontaktu s druhými. Zvláště s blížícími se svátky Pánova narození, zkusme pamatovat i na jejich sociální rozměr - podělit se o jídlo, oděv s potřebnými a na duchovní rozměr - odpustit nebo požádat o odpuštění, ozvat se blízkým, se kterými už déle nekomunikujeme pro různá zranění nebo neshody z minulosti ...
Rozhodnout se pro Krista
Jan radikálně odmítá jakékoliv mesiášské očekávání, které lidé spojovali s jeho postavou. Jeho účinkování je přípravou na působení mocnějšího, který přichází po něm. Jan nepodléhá představě moci a slávy. Na příkladu rozvázání řemínků na sandálech, což byla práce otroka pro svého pána, vyjadřuje úplnou podřízenost osobě Mesiáše. Jan pokorně zaujímá postoj otroka k Ježíši Kristu, který je skutečným Pánem. Obrazem shromážděné pšenice a spálených plev chce Křtitel vyjádřit skutečnost, že
před člověka je postavena nezbytnost definitivní volby pro nebo proti poselství spásy, které přináší Ježíš z Nazareta.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 14. 12. 2018 naleznete
zde
(Na fatym.com vydáno 15. 12. 2018; 14. 12. 2024 - 5550 přečtení)
