8. prosince katolíci slaví svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Toto učení se někdy mylně zaměňuje s panenským početím Ježíše Krista. Je tento svátek katolickou fabulací z nedávných staletí? Je odtržen od Bible a dějin? Cílem tohoto blogu je vysvětlit katolickou nauku o Panně Marii a uvést na pravou míru některá nedorozumění s ní spojená.
Výmysl katolíků z 19. století?
8. prosince 1854 papež Pius IX. slavnostně vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie.
„
Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu." (KKC 491)
Historik August Franzen uvádí, že definovaný článek víry získal v Církvi téměř okamžitý souhlas ještě před jejím vyhlášením. "
Papež se před vyhlášením dogmatu zeptal všech biskupů na jejich názor - 536 biskupů se vyjádřilo pro, 4 proti a 36 iuxta Modum, tj souhlasili co do věci, ale považovali současnou dobu za nevhodnou."
Potvrzením tohoto učení bylo i to, že o čtyři roky později se v Lurdech zjevila krásná paní, která se mladé
Bernardetě představila jako
Neposkvrněné početí.
Podobně jako u jiných vyhlášených dogmatech z posledních století (Nanebevzetí Panny Marie nebo papežská neomylnost) by bylo nepravdou říkat, že jde o katolický vynález zčistajasna. Ve skutečnosti
byly definovány na základě dávné tradice, která není v rozporu s Písmem. Přesně do této kategorie můžeme zařadit i dogma o Neposkvrněném početí a celkově Mariinu roli v Božím plánu záchrany lidstva.
O Marii svědčili již otcové Církve z prvních století existence Církve. Několik příkladů:
1) Pro
svatého Ignáce z Antiochie (zemřel v r. 107) byla "
Maria nezbytně potřebná pro správné pochopení Ježíše Krista."
2)
Svatý Irenej (asi 140 až 202) nazýval Marii "
novou Evou, která rozvázala uzel neposlušnosti staré Evy." Ve spise
Adversus haereses dodává, že "
ona se poslušností stala příčinou spásy pro sebe a pro celé lidské pokolení."
3)
Svatý Ambrož (337-397), milánský biskup, prohlásil, že "
Maria byla zbavena od veškeré poskvrny hříchu."
4)
Svatý Augustin (354-430) o Mariině výjimečném daru svědčil ve svém spise
O přirozenosti a milosti: "
Přesvatou Pannu Marii, kterou z úcty k Pánu celkem vynechávám, když je řeč o hříchu." Pán si připravil lůno své matky, aby bylo svaté a zcela připravené na Jeho příchod. Augustin dále píše: "
Kéž z úcty k Pánu žádná taková námitka ohledně ní a hříchu nevznikla. Vždyť nakonec, jak víme, o kolik více milostí dostala k úplnému vítězství nad hříchem ta, co si zasluhovala počít a porodit toho, který, jak všichni uznávají, byl bez hříchu." Podobně Mariinu neposkvrněnost bránil i
svatý Jeroným a svatý Efrém Syrský.
Už v sedmém století se mezi východními křesťany ujala úcta k svatosti Marie. Tamní věřící ji nazývali "
lilií mezi trním." Brzy se v západní (latinské) Církvi podobně jako na východě začal slavit svátek. Na Západě se však proti Mariině bezhříšnosti objevovaly námitky a pochybnosti dokonce i u takových světců jako byl například
Tomáš Akvinský nebo
Bernard z Clairvaux. V této otázce častokrát mezi sebou polemizovali zejména dominikáni a františkáni. Základní dilema některých spočívala v tom, jak dát do souladu Mariinu neposkvrněnost a fakt, že každý člověk nezbytně potřebuje Spasitele.
Františkánský teolog
Jan Duns Scotus (1266-1308) nabídl odpovědi na tyto námitky: "
Neposkvrněné početí nastalo tak, že Bůh předem udělil Kristovu milost. Věříme, že každý člověk je díky Kristově milosti vírou a křtem osvobozen od hříchu. To je největší výsada Kristových učedníků. Tvrdíme pouze, že Maria byla první, komu se tak stalo, protože podle Božího plánu spásy se tak stalo ještě předtím, než byla počata. A toto je mimořádná výsada, ani to ji však neposouvá na stranu božství, stále zůstává na straně posvěceného lidstva. Jako první přijala nejvýznamnější důsledek, který náleží všem Kristovým učedníkem." Pohled františkánů tedy v teologickém diskurzu zvítězil. Zajímavé je to, že dokonce i protestantský reformátor
Martin Luther věřil, že Maria byla dokonale očištěna a osvobozena od zkázy hříchu.
Nebiblická nauka?
Neznáme bližší okolnosti Mariina narození, resp. dětství. V Písmu o tom není žádné zmínky. Podle apokryfní
Protoevanjelia svatého Jakuba ze 2. století víme, že rodiče Marie byli Joachim a Anna. Anna porodila Marii až ve vyšším věku. Dali jí jméno Maria, v hebrejštině Miriam s příznačným významem - Bohu milá. Ačkoli údaje o jejich rodičích a dětství jsou v podstatě tradicí, neodmítal bych příliš rychle historickou hodnotu některých apokryfních spisů.
Alan Schreck pěkně vyjádřil původ učení o Neposkrvněném početí:
"
Není výslovně zapsané v Bibli a dokonce není historicky zřejmé, že bylo předáno ze zvěsti prvních apoštolů. Tato víra se spíše objevila časem, jak křesťané uvažovali o tom, co Bible píše o Ježíši a jeho matce." Ježíš přislíbil své Církvi Ducha Svatého, kterým ji ochrání před omylem. Stejně díky Duchu Svatému bude Boží lid uváděný do plné pravdy. (Srov. Jan 16,13)
Je pravdou, že toto dogma nemá přímou oporu v Písmu a nemůžeme v tomto případě bratry protestanty zasypat citáty z Písma. Můj klíčový argument se však nezakládá na uvažování v Bibli, ale o Bibli. Právě tento argument bude v našich úvahách o Marii hrát zásadní roli. Pro protestantské křesťany je základním pravidlem víry zásada pouze Písmo (
sola Scriptura). Paradoxní je, že ani v tomto případě se tento princip v Písmu vysloveně nezmiňuje.
Samotná Bible neučí, že Bible je jedinou autoritou. Musíme si tedy položit základní otázku -
co je Bible? Bible je produkt ústní tradice a života Církve. Ježíš nic nenapsal a ani nepřikázal nic napsat. Svým učedníkům řekl: "
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření." (Mk 16,15) Bible nespadla z nebe a ani nesloužila jako předloha pro novou Církev. Církev vytvořila Bibli. Církev s pomocí Ducha Svatého určila, které knihy budou nebo nebudou patřit do biblického seznamu. Totiž neumíme ze samotného Písma určit, které knihy tam mají patřit a které ne.
Protože zásada pouze Písmo stojí "na vodě", je zbytečné a nelogické vyčítat katolíkům: "
Aha, podívejte se - toto a toto v Písmu není. Vaše doktríny jsou nebiblické ba dokonce jí odporují."
Pro katolíky tedy Bible není jediným zdrojem Božího zjevení. Písmo, Tradice a Církev jsou nerozlučitelná trojice a pokusy rozdělit je končí s neblahými důsledky i pro samotnou Bibli.
Uvedené dogma však není odtržené od Bible jak by se na první pohled mohlo zdát. Zde nejde jen o jednotlivé citáty, ale o celkový pohled na Písmo a na roli Marie v Kristově vykupitelském díle. V
Genesis 3,15 se dočteme: "
Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi tvé a její potomstvo. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Bůh tímto předpovídá novou ženu - novou Evu, která nebude podřízená Satanovu potomstvu. Zdá se, že žena je titul pro Evu v jejím stavu před pádem (Gn 2,23). Teprve po pádu v Gn 3,20 je odhaleno její jméno. Maria, nová Eva nebude poskrvněná hříchem v žádné podobě.
V Lukášově evangeliu anděl Gabriel zdraví Marii slovy "
raduj se, milosti plná, Pán s tebou" (Lk 1,28) Na první pohled nejde o nic neobvyklého. Slovní spojení
milosti plná však v řeckém překladu znamená
kecharitomene. Je to jedinečné slovo nejen v Bibli, ale i v celé starověké literatuře. Hahn píše, že "
jelikož se toto slovo vyskytuje jen zřídka, mluví o jedinečnosti Marie. Řecká gramatická forma naznačuje, že její milost nebo přízeň je přítomný a trvalý stav, který vyplývá z Boží činnosti v minulosti. I forma andělova pozdravu je v Písmu jedinečná. Jen tady anděl někoho oslovuje titulem, nikoli osobním jménem."
Stojí za to přečíst si celou úvodní kapitolu Lukáše, promeditovat ji a uvažovat nad "obyčejnou" úlohou Marie v Božím spásném plánu. Například můžeme uvést slova Alžběty když uviděla Marii, která ji přišla navštívit. "
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jistého judského města v hornatém kraji. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě v jejím lůně se zachvělo a Alžbětu naplnil Duch Svatý. Tehdy zvolala hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého života. Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně? Neboť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, radostí se zachvělo dítě v mém lůně. Ano, šťastná je ta, která uvěřila, že se splní, co jí řekl Pán." (Lk 1,39-45)
Do pozornosti dávám i samotná Mariina slova: "
Od této chvíle blahoslavit mne budou všechna pokolení, neboť velké věci vykonal na mně Všemohoucí." (Lk 1,48-49) Samotná Bible blahoslavila Marii.
Potřebovala Maria Spasitele?
Nejjednodušší a zároveň pravdivá odpověď na tuto otázku je ano, ale vyžaduje doplňující komentář. V
Lukášově evangeliu (1,46-47) Maria zvolala: "
Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli." Mnozí protestanti argumentují dalšími citáty z Bible, konkrétně z Pavlova Listu Římanům (3, 23) "
vždyť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva." Někteří uvádějí i verš z Prvního Janova listu "
pokud říkáme, že nemáme hřích, klameme sami sebe a není v nás pravda." (1 Jan 1,8).
Ano, Maria potřebovala Spasitele. Sama to svými slovy v Magnificat potvrdila. Její svatost však neznamená to, že nepotřebovala Spasitele. Přečtěme si učení o Neposkrvněném početí ještě jednou:
„Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“ (KKC 491)
Bylo by namístě nejprve vysvětlit co je to vlastně ten
dědičný hřích. Hřích je v tomto smyslu spíše analogií, jak Katechismus uvádí "
není to čin, ale stav." (KKC 404) Naši prarodiče spáchali osobní hřích, kterým se dobrovolně oddělili od Boha. Zůstali ve stavu bez Boha. Je náročné pochopit přenášení tohoto stavu na potomky jinak než ve světle víry. Na jedné přednášce jsem slyšel analogii, která zajímavě objasňuje problematiku dědičného hříchu. Jistý manželský pár žil v zemi kde jim nic nechybělo a kde byli dokonale šťastní. Jednou se však rozhodli odjet na dovolenou do země poznamenané bídou, hladem a nemocemi. Dobrovolně zvolili možnost tam zůstat a do takto poznamenaného světa přivedli a vychovali své potomstvo. Žalmista tajemnou skutečnost, že se rodíme ve stavu bez Boha, vyjadřuje těmito slovy: "
Opravdu jsem se v nepravosti narodil a hříšného mě počala moje mať" (Ž 50,7) Křest však dědičný hřích zcela likviduje a přináší nám nový, Boží život.
Ježíš Kristus skutečně vykoupil celé lidstvo, ale neznamená to, že Maria byla výjimkou. Zvláštní milostí se rozumí, že byla zachráněna
preventivně. Scott Hahn píše: "
Člověk se může uchránit před nebezpečím dvojím způsobem - intervencí a prevencí. Někteří lidé jsou zachráněni po letech drogové závislosti intervencí a rehabilitací. Mnozí jiní jsou však uchráněni od závislosti, protože neměli pokušení: vyrůstali v dobré rodině a chránili se špatných cest, které by jim mohly uškodit. Maria byla uchráněna od každého hříchu jedinečně, neboť ji ochránil Bůh." Dodám jen tolik, že výše zmíněný františkán Duns Scotus vysvětloval tento preventivní Boží zásah. Hřích je podle něj jako roklina, do kterého většina lidí spadla a potřebuje záchranu. Avšak Maria byla zachráněna tím, že ji někdo před roklí předem varoval. Jeden i druhý způsob záchrany je nezasloužená milost. Maria byla pokřtěna již de facto v momentě početí.
Mimořádná úloha Marie (byla matkou Božího Syna) vyžaduje mimořádné milosti. Maria prožila celý svůj život v milosti posvěcující. Maria svým
ano (srov. Lk 1,28-37) otevírá cestu spásy pro lidstvo. Copak na tom není nic výjimečného? Jistě, Bůh mohl zvolit nekonečně mnoho možností jak zachránit lidstvo. On se však rozhodl udělat velké věci cestou Marie, cestou pokorné a jednoduché služebnice. Žádné nezávislé Superwoman nebo vzdělané teoložky. Fascinuje mě příklad této skromné, nenápadné, nevyzývavé a na Bohu závislé dívky.
Právě v pokorném a poslušném srdci se rodí opravdová víra. Katolická Církev k Marii nepřidává nic, co by jí nepříslušelo.
Být matkou Ježíše, vtěleného Boha - to je jen takové obyčejné poslání?
Zároveň z toho evidentně vyplývá, že Maria by nemohla na toto mimořádné povolání odpovědět takovýmto způsobem ("
Tady jsem. Já jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova." Lk 1,38) v hříšném stavu. Bůh ji proto vybavil touto speciální milostí.
Rovněž uváděné verše z
Listu Římanům i
Prvního Janova listu nedokazují, že Maria byla hříšným stvořením. Například v případě listu Římanům 3,23 slovo
všichni neznamená, že šlo nutně všechny. Hahn dále píše, že řecké slovo
pas (všichni) se v tomto případě používá "
v rozdělujícím významu, čili hodně pohanů a mnoho Řeků. Neznamená každý bez výjimky." Striktní doslovný výklad tohoto verše nás tedy přivádí do zjevných problémů. Mezi těmito všemi nemůže patřit Ježíš, který nám byl podobný ve všem kromě hříchu. (Srov. Žid 4,15) Ze skupiny všichni v tomto případě musíme logicky vyloučit i nenarozené děti, resp. děti, které nikdy nespáchaly žádný osobní hřích, jelikož zemřely v raném věku. Svatý Pavel si to uvědomuje a proto v jiném verši Listu Římanům píše, že doba před narozením, je dobou "
předtím než (děti) udělaly něco dobrého nebo špatného." (Ř 9,11)
Ještě s jednou námitkou se musíme vyrovnat. Naznamená snad Mariina bezhříšnost to, že ji stavíme na Boží piedestal? Rozhodně ne! První lidé, Adam a Eva byli jistou dobu bezhříšní a neznamenalo to, že jsou rovni Bohu. Paradoxně člověk, který je bezhříšný, je člověkem v autentickém smyslu. Hřích v nás zabíjí Boží obraz. Čím méně hříchu a více života s Bohem a v Bohu, tím je člověk více člověkem.
Závěrem
Panna Maria je velkým vzorem jednoduchosti, pokory a poslušnosti. Právě proto je její úloha v Novém zákoně skrytá. Skrytá a pokorná. Vzor pravé víry hodný následování. Maria neupřednostňují sebe, ale vždy dává dopředu Toho, který ji zachránil. A právě proto si ji katolíci tak váží. Dogma o Neposkvrněném početí není ani tak o Marii, jako o Bohu. "
Ježíš byl natolik jedinečný a svatý, že Bůh dokonce připravil i jeho matku pro jeho narození tím, že ji ochránil před dědičným hříchem."
Pravý mariánský kult vede vždy k Bohu. Pravá mariánská úcta není nikdy v rozporu s Písmem. Bůh je ten, který nás už od věků předchází svou milostí. Maria je dokonalé Boží dílo, občan nebe, který žil se všemi milostmi už zde na zemi. Bůh dal okusit ovoce spásy na modelovém příkladu, kterým je Maria. Neboť to, co zakusila Maria - osvobození od dědičného hříchu, okusili a okusí později všichni pokřtěni.
Ježíš na kříži dal Janovi matku, Pannu Marii. (Srov. Jan 19,27)
Dal ji i nám. Važme si ji podobně jako si ji vážil Ježíš.
Literatura
Franzen, A. Malé dejiny církve. 2008
Hahn, S. Kto si Mária? 2007
Hahn, S. Prečo veriť? 2009
Schreck, A. Katolíci. Čemu opravdu věří? 2013.
Erik Dujava
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 6. 12. 2018 naleznete
zde
(Na Fatym.com vydáno 8. 12. 2018; 1. 1. 2020 - 1201; 7. 12. 2020 - 3083; 8. 12, 2022 - 5152; 8. 12. 2023 - 5881 přečtení)
