Evangelijní úryvek slavnosti Neposkvrněného Početí (Lk 1,26-38) nabízí událost zvěstování narození Ježíše Krista.
V novozákonních textech není zmínka o okolnostech Početí, přece však událost Ježíšova početí ukazuje, že v případě osoby Marie z Nazareta jde o specifický projev Boží všemohoucnosti v jejím životě.
Aby Boží slovo neodcházelo naprázdno
Celý příběh je orámovaný zmínkou o andělovi, který přichází k Marii (Lk 1,26) a odchází od ní (Lk 1,38). Anděl je nositelem poselství Boha, čímž se naplňuje známé starozákonní proroctví v Knize proroka Izaiáše: "
Jako z nebe padá déšť a sníh a nevrací se zpět, nýbrž napojí zem a zúrodní ji, aby z ní klíčilo, aby obdarovala rozsévače semenem a dala chléb hladovému, tak bude se slovem, které vychází z mých úst: nevrátí se ke mně naprázdno, ale vykoná vše, co chci, a vydaří se jeho poslání." (Iz 55,10-11) Boží slovo se nevrací naprázdno, ale vstupuje do života Panny Marie a vykoná dílo Toho, který ho poslal. Umožní to Mariino svobodné přijetí Boží nabídky. Je to krásný příklad pro nás, abychom spolupracovali s Božím slovem a umožnili, aby od nás neodcházelo naprázdno.
Paralela s Janem Křtitelem
Evangelista Lukáš vytvořil paralelu zvěstování a narození Ježíše Krista se zvěstováním a narozením Jana Křtitele, přičemž má vyniknout velikost a výjimečnost Ježíšovy osoby. Už oslovení Marie je odlišné. Ona je plná milosti. Jan Křtitel bude prorokem Nejvyššího, ale Ježíš bude Synem Nejvyššího. Už v klíně matky Alžběty naplní Jana Křtitele Duch Svatý, ale Ježíš je počat Duchem Svatým bez zásahu muže.
Samotný úvod "
v šestém měsíci" (Lk 1,26) je signálem pro čtenáře, že dnešní úryvek má číst s ohledem na zázračné okolnosti, za kterých došlo k početí Jana Křtitele, jehož matka Alžběta je už v šestém měsíci těhotenství. V případě Zachariáše a Alžběty jde také o zázračné narození, ale přece v linii známého schématu, které známe ze starozákonního příběhu o patriarchovi Abrahamovi a jeho manželky Sáry. O manželech Zachariášovi a Alžbětě evangelista říká "
oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení." (Lk 1,6) Genesis o Abrahamovi říká, že byl spravedlivým. Se Sárou byli oba ve vysokém věku a podle lidských kritérií již nemohli doufat v potomka.
Bůh, který vždy překvapí
Zvěstování narození Jana Křtitele proběhne na nejsvětějším místě, kterým je jeruzalémský chrám. Janovým otcem je kněz Zachariáš a jeho matkou je Alžběta, dcera z Abiášovy kněžské rodiny. Zvěstování Ježíšova narození je vloženo do zcela odlišných okolností, můžeme říci, do světského prostředí. Uskutečňuje se v Nazaretě, o kterém není žádná zmínka ve Starém zákoně. Anděl nepřichází do chrámu ke knězi, ale do skromného domu chudého děvčete.
V osobě Marie se už setkáváme s "novostí" novozákonního poselství. Před sebou máme běžného věřícího, navíc jde o ženu, bez žádného postavení a z neznámého prostředí, která nepatří do Davidovy dynastie, neboť tuto mesiášskou charakteristiku má její manžel Josef.
Bůh převrací naruby lidská očekávání a zažitá schémata. Bůh vždy překvapí. Platí to i pro náš život.
Výjimečnost Marie z Nazareta
Anděl je poslán do Nazareta, ale rozumíme, že ne geografická lokalita je důležitá, ale osoba, která v ní bydlí, přičemž dvakrát zaznívá označení "
panna" (Lk 1,27). Tento titul je třeba vnímat ve spojení s dalšími, které se v úryvku zmiňují:
milostiplná, Pán s tebou, našla si milost služebnice Páně. Všechna tato označení zdůrazňují výjimečnost této mladé ženy, která Boží milost ochránila od poskvrny hříchu. Lukáš klade důraz na panenské mateřství Marie, které je výsledkem Božího zásahu.
Andělovo oslovení Marie v doslovném překladu zní "
Raduj se" (Lk 1,28). V jeho pozdravu se odrážejí starozákonní výroky o dceři Sionské: "
Raduj, dcero Sionská, jásej, Izraeli, těš se a raduj se z celého srdce, dcero Jeruzalémská" (Sof 3,14) Nejde o symbolické výrazy, které na sebe vztahoval židovský národ, ale
o konkrétní historickou osobu panny z Nazareta, přes kterou Bůh vstupuje konkrétním viditelným způsobem do dějin lidstva ve svém a jejím Synu Ježíši z Nazareta. V Marii je zosobněná dcera Sionu. Bůh v Marii přichází, aby přebýval uprostřed svého lidu. "
Maria se jeví jako živý Boží stánek, ve kterém Bůh chce novým způsobem přebývat mezi lidem." (Ratzinger, Ježíšovo dětství, 32)
Maria nedává jen trpný souhlas, ale aktivně trvá na Božím působení: "
Ať se mi stane podle tvého slova." (Lk 1,38) Je to krásný příklad, který máme v osobě Marie, ženy víry.
Víra totiž není jen příslibem "nebudu bránit", ale závazkem našeho aktivního a ochotného zapojení do Božího díla spásy.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 6. 12. 2018 naleznete
zde
.jpg "Inmaculada Concepción (Tiepolo), volné dílo")
