S otcem Slavkem Barbaričem rozjímáme o tajemství Vánoc
Proč je advent jiný než ostatní období liturgického roku?
Adventní čas nás obrací k Bohu, který přichází. Snadněji se rozhodujeme pro modlitbu, pro zpověď, snadněji se smíříme. Proto jsou Vánoce dnem života a pokoje. Kdo není otevřený pro Vánoce, zůstává sám a to nikdy není dobré.
Advent je časem položení si správných otázek.
S adventem, přípravou na Vánoce, začíná nový čas. Je třeba se přezkoušet, abychom mohli začít znovu. Jediná správná
otázka pro nás je:
* Rostu v pokoji, který pramení z lásky, odpuštění a milosrdenství?
* Odpouštíme snadněji urážky a prosíme o odpuštění?
* Stává se naše citlivost na druhé zdrojem touhy, abychom jim pomohli?
Která příprava na Vánoce je důležitější - venkovní nebo vnitřní?
Existuje skutečné nebezpečí, že vnější příprava ztratí svůj vnitřní základ a nepovzbuzuje k vnitřní přípravě. Tím bychom opravdu ukřivdili Vánocům, Ježíši, který přichází z lásky k nám. Jinými slovy,
existuje nebezpečí, že se těšíme na Vánoce kvůli jídlu a pití, kvůli krásným vánočním zvykům a ne kvůli němu, kvůli kterému se to všechno děje. Představme si, že se někdo připravuje na náš příchod a těší se na setkání s námi a pozval mnoho přátel, pro které je mnohem důležitější to, co je na stole než setkání s námi. To by nás určitě hluboce zranilo.
Rozlišuj podstatné od nepodstatného!
Existuje nebezpečí, ze dne na den stále větší, že se zastavíme na vnějších podmínkách klidu a radosti. Mnozí budou v tomto předvánočním čase běhat, pracovat a připravovat se na Vánoce, že nebudou mít čas na modlitbu, na dobrou sv. zpověď, na mši, a to znamená, že
nebudou mít čas na setkání s Bohem. A pokud se toto setkání neuskuteční, vánoční radost a vánoční pokoj nebudou dlouho trvat. Skončí dobrým obědem nebo pitím, nebo přijímáním darů, které si navzájem připravíme. Takový pokoj se už zítra rozplyne jako dým ve větru a to znamená, že Vánoce prošly bez Ježíše, tvůrce pokoje. To je pro člověka strašné, protože nepokoje ho budou pohánět neklidnými cestami a nikdy se nebude moci zastavit.
Jedině láska (v nás) pozná Lásku. Jedině s láskou můžeme odpovědět na Lásku.
Kdo se během příprav na Vánoce nerozhodne pro lásku k Ježíši a k lidem kolem sebe, ten se vědomě či nevědomě zřekne vnitřní přípravy na Vánoce. Pro takového člověka bude ten den pouze vnější oslavou a to je málo na oslavu Vánoc.
Vánoce jsou duchovní událostí. Proto nemají smysl, pokud k nim přistoupíme povrchně, pokud se staráme pouze o materiální podmínky na oslavu vánočních svátků.
Ať se vánoční zkušenost i zkušenost s Bohem nesníží jen na krátké a povrchní setkání, tak jak se to stává s mnoha lidmi, na které myslíme a kterým se ozveme jen na Vánoce. Takové Vánoce zanechávají prázdnotu a stávají se skutečnou lží. A pak všechny dobré a opodstatněné touhy padají do vody.
Co je podstatou Vánoc?
Samotné Vánoce znamenají Boží odvahu přijít na tento svět jako malé dítě a stát se životním společníkem člověka na tomto světě.
Jako tehdy, tak i dnes. Ještě stále se Bůh nabízí v obyčejném, pokorném dítěti a spolu s člověkem chce změnit svět. Samotné Vánoce nepřeměňují svět, ale
Vánoce označují novou cestu, kterou může člověk kráčet a to ne sám, ale s Bohem. Přeměna nastane v okamžiku, ve kterém - aniž abychom mu rozuměli - přijmeme cestu s ním.
Otevřeme se a život přijde tam, kde je smrt, radost, kde je smutek, láska, kde je nenávist, naděje, kde je zoufalství, svoboda, kde je otroctví, světlo, kde je tma. A to jsou Vánoce, to je svátek života. On nám i dnes musí být umožněn, protože dnes je potřebnější více než kdysi.
Srdce naplněné Bohem se stává podkladem a základem pro radostně rozšířené ruce vůči bližním.
Smyslem Vánoc jsou tedy ruce pozvednuté k Bohu, které se stanou radostnou náručí pro člověka. Jen tak se uskuteční objetí mezi člověkem a Bohem a mezi člověkem a bratrem člověkem. V tomto objetí se odehrávají i Vánoce.
(
Připravil páter Marinko ŠAKOTA (Glasnik mira, 12/2012, 12/2013)
Převzato z
http://svetlomariino.com/sk/,
článek z 30. 11. 2018 naleznete
zde.
