Dokument „Vydávat ze sebe to nejlepší“ je o křesťanském pohledu na sport a na lidskou osobu, který vypracovalo Dikasterium pro laiky, rodinu a život s cílem zdůraznění úlohy Církve ve světě sportu a toho, jak se sport může stávat nástrojem pro setkávání, formaci, poslání a posvěcování.
Dokument „Vydávat ze sebe to nejlepší“ ke stažení zde!
Ctěnému bratru, panu kardinálovi Kevinu Farrellovi,
prefektovi Dikasteria pro laiky, rodinu a život
S radostí jsem přijal zprávu o publikaci dokumentu „Vydávat ze sebe to nejlepší“
o křesťanském pohledu na sport a na lidskou osobu, který vypracovalo Dikasterium pro laiky, rodinu a život s cílem zdůraznění úlohy církve ve světě sportu a toho, jak se sport může stávat nástrojem pro setkávání, formaci, poslání a posvěcování.
Sport je místem setkávání, kde se lidé všech společenských rovin a situací spojují pro dosažení společného cíle. V kultuře ovládané individualismem a skartováním mladých generací
i generace starých je sport privilegovaným prostředím, kde se lidé setkávají bez rozdílu rasy, pohlaví, náboženství nebo ideologie a kde můžeme zakoušet radost ze soutěžení, abychom dosáhli společného cíle v jednom týmu, jehož úspěch, nebo porážku sdílíme a vyrovnáváme se s nimi; to nám pomáhá potlačovat ideu, že nějakého cíle můžeme dosáhnout jen tehdy, když se soustředíme sami na sebe. Potřebnost druhého člověka zahrnuje nejen týmové kolegy, ale i funkcionáře, trenéra, příznivce, rodiny – zkrátka všechny lidi, kteří svým nasazením a oddaností umožňují, abychom mohli “vydávat ze sebe to nejlepší“. To všechno činí ze sportu katalyzátor zkušeností se společenstvím, zkušeností lidské rodiny. Když si tatínek hraje se synem, když si děti hrají v parku nebo ve škole, když sportovec slaví vítězství se svými fanoušky, můžeme ve všech těchto situacích vidět hodnotu sportu jako místa spojení a setkání mezi lidmi. Ve sportu, stejně jako v životě, dosahujeme velkých výsledků společně, v týmu!
Sport je také nástrojem formace. Dneska, možná více než kdy jindy, musíme upřít svůj pohled na mladé, neboť čím dříve začne proces formace, tím snadněji se skrze sport dosáhne integrálního rozvoje lidské osoby. Víme, jak se mladé generace dívají na sportovce a inspirují se jimi! Proto je potřebná spoluúčast všech sportovců jakéhokoli věku a úrovně, aby všichni, kdo patří do světa sportu, byli příkladem takových ctností, jako je velkorysost, pokora, obětavost, vytrvalost
a radost. Zároveň by měli přispívat ke všemu, co se týká skupinového ducha, respektu, zdravé soutěživosti a solidarity s ostatními. Je důležité, aby si všichni byli vědomi důležitosti, jakou dává příklad sportování, protože je dobrým pluhem v úrodné půdě, která vždy napomáhá sklizni, pokud se patřičně kultivuje a opracovává.
Nakonec bych chtěl zdůraznit úlohu sportu jako prostředku pro poslání a posvěcování. Církev je povolána k tomu, aby byla ve světě znamením Ježíše Krista i skrze sport, který se provozuje v oratořích, ve farnostech, ve školách a ve sdruženích… Každá příležitost je dobrá pro přinášení Kristova poselství „ať je to vhod či nevhod“ (2 Tim 4,2). Je důležité přinášet a sdělovat radost předávanou sportem, což není nic jiného než objevování všech potencí lidské osoby, které nás vyzývají, abychom ukazovali krásu stvoření a samotného lidského bytí, jež bylo učiněno k Božímu obrazu a podobnosti. Sport může otevírat cestu ke Kristu na těch místech a v těch prostředích, kde není z různých důvodů možno hlásat ho přímo; svým radostným svědectvím mohou lidé společně provozující sport být hlasateli radostné zvěsti.
Vydávat ze sebe to nejlepší je rovněž povoláním usilovat o svatost. Během nedávného setkání mladých při přípravě biskupské synody jsem vyslovil přesvědčení, že všichni mladí tam přítomní i ti, kdo byli spojeni přes sociální sítě, mají touhu a naději vydávat ze sebe to nejlepší. Stejný výraz jsem použil i v nedávné apoštolské exhortaci, kde jsem připomenul, že Pán má pro každého z nás jedinečný a specifický způsob, jak ho povolat ke svatosti: „Důležité je, aby každý věřící rozpoznal svou cestu
a vydal ze sebe to nejlepší, to osobní, co do něj Bůh vložil“ (Gaudete et exsultate,11).
Je třeba prohlubovat těsné, již existující spojení mezi sportem a životem, které si mohou navzájem dávat světlo, aby úsilí překonat sám sebe v nějaké sportovní disciplíně sloužilo jako nástroj
i pro osobní zlepšení ve všech oblastech života. Toto úsilí nás může vést po cestě, kterou díky Boží milosti můžeme dojít k oné plnosti života, již nazýváme svatostí. Sport je bohatým zdrojem hodnot
a ctností, které nám pomáhají zlepšovat se jako lidé. Tak jako sportovcům při tréninku i nám sportování pomáhá vydávat ze sebe to nejlepší, objevovat beze strachu své limity a každý den bojovat o zlepšení. Tímto způsobem „v míře, v jaké se křesťan posvěcuje, přináší bohatší plody pro tento svět“ (tamtéž,33). Pro křesťanského sportovce se má svatostí stávat prožívání sportu jako prostředku pro setkání, pro osobní formaci, pro svědectví a pro to, aby všem kolem sebe hlásal radost z toho, že je křesťanem.
Prosím Pána, aby na přímluvu Nejsvětější Panny přinesl tento dokument hojné plody jak v církevním prostředí při pastoraci sportu, tak i mimo rámec církve. Všechny sportovce a pastorační pracovníky, kteří se cítí být členy velkého „týmu“ Pána Ježíše, prosím, aby se za mne modlili, a ze srdce jim posílám své požehnání.
Ve Vatikánu 1. června 2018
Památka svatého Justina, mučedníka
FRANTIŠEK
