Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle adventní - cyklus C
Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka. (Lk 21,25-28.34-36)
Začínáme nový lirugrický rok. Znovu se před námi otevírá nová perspektiva času, který církev vyplňuje připomínáním Božího tajemství, působícího v dějinách člověka, lidstva, světa.
Rok co rok, počínaje první nedělí adventní, církev prostřednictvím jednotlivých ročních cyklů nedělí a svátků připomíná spasitelné působení Boha v dějinách spásy. Centrum těchto dějin je Ježíš Kristus. On se stal člověkem, vešel do dějin lidstva, a když nastane plnost času, vrátí se ve své slávě. Samozřejmě mezi tímto prvním posledním příchodem nepřestává vstupovat duchovně do života každého věřícího člověka. Toto je také obsah evangelijního poselství, které nám nabízí dnešní 1. neděle adventní.
Advent v liturgii církve je dobou očekávání, zamyšlení, naděje, dobou volání: „Přijď!“ Na toto volání člověka: „Přijď!“ Bůh ve své lásce odpověděl:
„Hle, přicházím!“ V těchto slovech je obsaženo celé zjevení. Advent – tedy příchod, Bůh přichází k člověku, Bůh stále přichází. To je základní rozměr naší víry – žijeme vírou, když se otevíráme pro příchod Boha, když setrváváme v „adventě“.
Při mši svaté říkáme „Na tvůj příchod čekáme…“ Kéž to nejsou jen prázdná slova, ale vědomí, na koho čekáme, koho očekáváme a co máme dělat, abychom byli připraveni na osobní setkání s Bohem!
Sám Ježíš Kristus nám v dnešním evangeliu sděluje, co máme dělat, abychom byli připraveni, na co si máme dát pozor.
„Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí…“
Je to velmi vážné upozornění pro současného člověka. Kolik lidí vsadilo svůj život na jedinou kartu, kde je napsáno: co nejvíc mít, co nejvíc si užít. Například nestřídmost v jídle může vést k tomu, že člověk místo toho, aby jedl, a tak mohl žít, začíná žít, aby mohl jen jíst. Ten, kdo se stará jen o plný žaludek, nejednou zůstává hluchým k duchovním hodnotám, k evangelijnímu poselství. Ježíš nám tedy doporučuje: všeho s mírou.
Jinou zátěží srdce je
opilství. Alkohol nebo jiné drogy vrhají člověka k zemi. Obírají jej o svobodu. Opilství způsobí takové ochrnutí člověka, že dokonce není schopen uniknout nebezpečí, když mu stojí tváří v tvář. Do nemocnice byl přivezen člověk s popálenýma rukama. Byl v bytě, kde se rozšířil oheň. Byl tak opilý, že nemohl tento byt opustit sám, bez cizí pomoci.
Další zátěží pro naše srdce mohou být
dočasné věci, starosti všedního dne. Můžeme se totiž do nich tak ponořit, nechat se pohltit jen těmito skutečnostmi, že již vůbec nebudeme mít čas ani sílu toužit po něčem jiném, duchovním. Svět se velmi snaží nás přesvědčit, kolik je toho potřeba k důstojnému životu zde na zemi. Ten, kdo se nechá přesvědčit touto argumentací, snaží se získat co nejvíce pro svůj pozemský život. Jistě nemáme podceňovat starosti všedního dne, je třeba se k nim vyjadřovat, řešit je, ale největší starostí má být to, aby Bůh byl v mém srdci, v našem domě, v mém životě.
Jistě potřebujeme, abychom měli kde bydlet, ale ještě více potřebujeme Boha, potřebujeme peníze, ale ještě více potřebujeme modlitbu, potřebujeme chléb, ale ještě více je třeba pravdy, spravedlnosti a lásky, pak bude i dostatek chleba a ostatního pro druhé.
Nemít tedy zatížené srdce! Pravděpodobně jste již viděli létající balón buď přímo nebo na televizní obrazovce. Každý rok se dokonce koná festival létajících balónů různých tvarů. Balón připravený ke startu je udržován při zemi dostatečnou zátěží, aby nevzlétl. Nejčastěji jsou to pytle s pískem. Balón je určen k létání, nemůže se však vznést k nebi pro nadměrnou zátěž. Jestliže není zátěž odstraněna, balón, i když je krásný a dobře sestrojen, nikdy se neodtrhne od této země a nenaplní své poslání.
Podobně je to i s člověkem.
I on byl „sestrojen“ samotným Bohem a určen k výšinám, ke svobodě. Člověk však může tak zatížit své srdce, že se nikdy neodtrhne od této země a neprožije pravou radost a štěstí. Srdce zatížené nestřídmostí, opilstvím a starostmi dne se nikdy nevznese směrem k Bohu. Nezažije radost, pravé štěstí. Člověk nebyl stvořen k přechovávání „písku dočasnosti“, ale jako nejcennější poklad této země má zkrášlit dům nebeského otce.
Počátek adventu, to je Ježíšova výzva k zamyšlení nad tajemstvím svobody a perspektivou směřování vzhůru. Je třeba si uvědomit, čím je naše srdce zatížené, co jej drží jen v dočasnosti a proč není naplněné pravou radostí a štěstím. Pokud se nám podaří odstranit z našeho srdce zbytečnou zátěž, která nás poutá k tomuto světu, pak prožijeme na vlastní kůži pravdivost slov sv. Augustina: „Nepokojné je naše srdce, Bože, dokud nespočine v Tobě.“
Využijme k tomu tuto adventní dobu. Je to neopakovatelné období v našem životě. Již nikdy nebude prožívat advent roku 2018. Má nás připravit na přijetí Pána, na setkání s Ním.
Obracejme se s důvěrou velmi často k Duchu Svatému a prosme, abychom svůj život nepromarnili, ale prožili a naplnili podle Božích záměrů. Ať Duch Svatý očistí naše nitro od všeho, co tam nepatří, pomůže nám osvobodit se od každé zátěže, abychom mohli svým srdcem vystoupit vzhůru, blíž k Bohu.
