Sexuální revoluce se ošklivě zvrhává

Sexuální revoluce se momentálně ocitá mimo kontrolu. Zpočátku slibovala svobodu, podobně jako všechny jiné revoluce, dnes vstoupila do fáze podobné vlády teroru a požírá své děti.





Stejně jako u jiných revolucí, není to proto, že by revolucionáři měli širokou veřejnou podporu; je to proto, že občanští a náboženští vůdci jsou zmateni, rozděleni, zastrašeni a mlčí. Ti, od kterých se očekává, že v tom stanoví nějaký řád - konzervativní politici, náboženští lídři, občanští liberálové, novináři, učenci - se buď ukrývají pod stolem nebo signalizují svou ctnost tím, že přilévají do ohně hysterie, když se situaci ani nepokoušejí porozumět.

I když se jedna hysterie - epidemie znásilňování na univerzitě - odhalí jako podvod na základě střízlivé argumentace ministryně školství Betsy DeVos, jiná vypukne v souvislosti s Harvey Weinsteinem a další (a stále další) se objevují téměř každý den. Levicoví i pravicoví komentátoři jsou buď tak nedůvěřiví nebo intoxikovaní svědectvími, že nejsou schopni o tom kriticky psát. Jakmile se ale zbavíme zvráceného žargonu a ideologie, bude velmi jasné, co se ve skutečnosti odehrává.

Neexistuje nic nového na nemorálním chování. Vše, co je nové - a proč to poutá pozornost - je politizace tématu.

Úvodem je třeba říci, že zde není a nikdy nebyla epidemie "sexuálního obtěžování", "sexuálního násilí", "domácího násilí" a pod. Nejde o to, že by se činy spojené s těmito pojmy vůbec neděly; samotné pojmy jsou ideologické konstrukce určené k vytvoření hysterie a nic neznamenají. Existují a vždy existovaly trestní zákony na ochranu žen (a všech ostatních lidí) před násilnými trestnými činy. Zároveň již dlouho fungují občanská ustanovení, která ženy chrání před sexuálním tlakem nadřízených na pracovišti. Kdokoliv, kdo zažívá některý z těchto trestných činů, může snadno podat žalobu nebo stížnost. A určitě už neexistuje žádné "stigma" proti tomu, pokud tomu někdy tak vůbec bylo.

To, co zažíváme - jak na to mnozí dávno upozorňovali - je velmi sexualizovaná kultura ovládaná muži a ženami, kterým se podařilo změnit smysl sexuality, protože mají ideologické i peněžní zájmy v používání sexu jako finančního nástroje a politické zbraně. Privilegovaní muži a ženy prakticky zlikvidovali všechny kontroly sexuální slabosti, kterou mohou využít nejen na sebeuspokojování, ale také - a zcela předvídatelně - jako prostředek k posunu v kariéře, akumulaci bohatství, eliminaci rivalů, potrestání soupeřů, vydírání, a obecně na získávání politické moci. Tyto praktiky jsou mimořádně nekontrolovatelné v řídících výškách naší kultury: média, univerzity, Hollywood, televize a módní průmysl, které jsou svou povahou odhodlány profitovat ze sexuality a přinášejí vysoké odměny lidem, kteří ji poskytují. Protože většina z nás je spotřebitelem těchto odvětví, jen menšina se může kompletně zbavit odpovědnosti.

Raná opozice z křesťanských řad a jiných etických kritiků byla dávno zesměšněna a umlčena ze strany politické úderky revoluce: feministek a později homosexuálních ideologů, kteří propagovali neomezený sex jako formu politického "osvobození" od "útlaku". To si získalo intelektuály a poskytlo moralistickou horlivost, která diametrálně obrátila morální stigma z těch, kteří se oddávali sexuální svobodě na ty, kteří jí odolávali a byli poté stigmatizováni jako političtí utlačovatelé.

Dnes, po desetiletích služby obhajování této hrubé kultury, ti stejní radikální ideologové zjistili, že mohou ještě více zvýšit svůj vliv a moc z chaosu tím, že změní výslednou nepříjemnost na novátorské kvazi-zločiny, kterým nikdo plně nerozumí a které neumožňují obranu. Radikálové nejenže umlčeli křesťany, ale nahradili i jejich otravný, staromódní slovník "hříchu", "nemorálnosti", "smilstva" a "cizoložství" žargonem, který místo toho odsuzuje ideologickou neortodoxii ("sexismus", "mizogýnyi") a navrhuje kriminalitu: "sexuální obtěžování","sexuální zneužívání","sexuální provinění","sexuální násilí", sexuální to a sexuální tamto.

Stručně řečeno, sexuální ideologové vytvořili novou politickou teologii, plnou zpolitizované, vládou schválené, definice hříchu. Jinými slovy, odstranili náboženský hřích a nahradili ho politickým zločinem. Spíše než by odstranili ostudu a stigma "smilník" a "cizoložník", jak to slíbili, tak to jednoduše nahradili "zneuživatelé" a "obtěžující". V tomto procesu nahradili morálku ideologií a standardy komunity samými sebou. Oni budou jedinými arbitry o nevinnosti a vině.

Je tu nějaký rozdíl? Ano. Tradiční hříchy byly jasné a přesné, vztahovaly se na všechny, byly prosazovány apolitickými autoritami, jakými jsou rodiče, církve a místní společenství, a trest byl společenský nesouhlas a ostrakismus. Naproti tomu, nové ideologické trestné činy jsou nejednoznačné a nemají žádnou pevnou definici, vinní mohou být jen muži, jsou vynucované právníky a četníky, trestem za ně je vězení.

Toto "osvobození" přesně ilustruje logiku, která transformuje práva člověka do vlády teroru. Fanatický Antoine de St. Just by mohl raději mluvit jménem sexuální revoluce než francouzské, když prohlásil: "Žádná svoboda pro nepřátele svobody!"

Nikdo skutečně nechápe, co termíny jako "sexuální obtěžování" a "domácí násilí" znamenají, což je vlastně pointou celého. Mohou znamenat cokoli a definice se neustále rozšiřují (dokonce i při zjevně jasné záležitosti jako "znásilnění") a přizpůsobují se, aby seděly na obviněné. Proto stírají rozdíl mezi chováním, které je nepříjemné nebo (odvážím se to říct?) nemorální a tím, co je zločinecké. Zároveň obcházejí ochranu právního řádu v trestním řízení pomocí povrchních postupů a "uvolněných" pravidel dokazování, často na nepravidelných samozvaných soudech, které jsou založeny - podobně jako pseudo-soudy v jiných revolucích - pro zajištění předem určeného výsledku trestu.

V případě Weinsteina není jasné, o jaké obvinění přesně jde. Obvykle slyšíme o záležitostech, které se zdají být jednoznačně zločinecké: "znásilnění". Ale pak začínají znít nejasně: "zneužívání", "vykořisťování", "nevhodné chování". O co jde? (Novinář zaznamenává stejný modus operandi ve skandálu "obtěžování", který momentálně zasahuje britskou poslaneckou sněmovnu: "toxický seznam zahrnoval otevřené a dokonale konsensuální sexuální vztahy spolu s údajnými porušeními.") Tento MO umožňuje trestněprávnímu systému zasahovat do soukromého života nevinných lidí tím, že spojuje jejich běžné činy s kriminalitou. Tyto rozmary jim umožňují stanovit vyšší princip, že všechny vztahy mužů a žen vytvářejí samy o sobě politický útlak.

Žádná z hollywoodských osobností, které se zařadily do fronty, aby propagovaly svou ctnost tím, že odsoudily Weinsteina, zřejmě nemá jakýkoliv důkaz z první ruky. Dvě informují, že se s nimi setkal při rozhovoru ve svém pokoji, když nosil župan. Ostatní osobnosti hovoří o "pověstech" a "příbězích" od ostatních. Někteří říkají, že se choval s naprostou profesionalitou a neudělal nic nevhodného. Někteří informují o tělesných prohlídkách a některá hlášení znějí, že se překročily hranice sexuálního a fyzického útoku (včetně proti mužům), přičemž i zde se daly jednoduše uplatnit stávající trestní zákony. Mohly stížnosti ohrozit někoho kariéru? Vítejte při odpovědnosti občanství.

Mnohem pravděpodobnější je, že "oběti" byly součástí větší hry, která vyměňovala sexuální přitažlivost za kariérní postup.

Pokud má někdo důkaz o tom, že Weinstein spáchal zločin, může tak referovat, Weinstein může být souzen, a tím by to mohlo skončit. To by však nesloužilo davové agendě Lynč. radikálů - témuž davu, který ministryně DeVos zpochybnila na univerzitách, přičemž jiní zpochybnili "zneužívání dětí", "domácí násilí", "otce - neplatiče" apod.

Cílem není nahlásit zločin, ale vytvořit hysterii, která by pak mohla být použita proti lidem mnohem nevinnějším, než se zdá být Weinstein. Weinstein se bude muset hájit sám. Ale jakmile se zavedou povrchní postupy - v důsledku hysterie z téhož Hollywoodu a mediální kultury, která vytvořila samotný problém, tak mohou být znovu použity proti nevinným.

Kromě studentů univerzit, z nichž jen málo uvidí vězení zevnitř najdete za mřížemi chřadnout několik osob, které se zde ocitly kvůli horlivosti sexuálních hysteriků - a mlčení ostatních.

Nyní, když je to díky ministryni DeVos bezpečné, vylézají z děr konzervativní učenci - kteří byli dlouhá léta ticho, když jiní novináři a několik vědců riskovalo svou kariéru a pověst, aby upozorňovali na problém - aby opěvovali své ctnosti. Dokonce i magazín National Review, který se dlouhá léta záměrně díval jinam tváří v tvář nekompromisní nespravedlnosti a dokonce podporoval hysteriky, najednou zjistil, že hon na čarodějnice, o kterém ho roky informovali, je skutečný.

Avšak důkaz o jejich nově objevené ctnosti se ukáže u toho, jak zareagují na další, závažnější nespravedlnosti a hony na čarodějnice, které jsou stále podněcovány ze strany feministického oboru obviňování. Vojáci jsou rovněž vystaveni zinscenovaným obviněním ze "sexuálního obtěžování" a jsou vyhnáni ze služby, jak to zdokumentovali Brian Mitchell, Martin Van Creveld a jiní. Často se stává, že je ještě předtím zničí rozvodové soudy. A jako Stuart Taylor a K.C. Johnson spolu s ostatními dokázali, muži obviněni ze znásilnění v současnosti nemohou očekávat spravedlnost na skutečných soudech a mohou strávit roky ve vězení.

Ve skutečnosti i větší hoax o znásilnění je jen jednou ze sérii honů na čarodějnice vytvořených radikální sexuální lobby:

I. Navzdory mnoha odhalením od osmdesátých let jsou vědomá falešná obvinění o zneužívání dětí ze strany rodičů (s politickým podtextem) stále mimo kontrolu: křesťanští rodiče, rodiny s domácím vyučováním, nedobrovolně rozvedení otcové či jiní rodiče. I zde vidíme politiku obviňování, pozastavení řádné ochrany během procesu a rukopis radikálů. Podobně jako feministické advokátky, jejichž mzdy vyčerpávají dolary daňových poplatníků na ministerstvu školství a studentské školné na státem financovaných univerzitách, tak i feministické právničky a sociální pracovníci stejně neopodstatněně obviňují, aby racionalizovali vládní konfiskaci dětí od svých rodičů. Stejně jako obvinění ze znásilnění na univerzitě, tak i hoax za hoaxem, hororové příběhy mají vliv na ničivou sílu vymyšlených obvinění.





II. Systematické obvinění z "domácího násilí" představují to, co právní zástupce David Heleniak nazývá "fiaskem řádného procesu": Heleniak identifikuje šest specifických popření řádného procesu (a existuje jich více). I zde je násilný útok trestně postižitelný v každé národní jurisdikci. Ale "domácí násilí" nemá nic společného s násilným útokem. Neméně společného má i "univerzitní znásilnění" se skutečným znásilněním. Je to další zpolitizovaná dohoda mezi radikály a advokátními komorami, které vydělávají obrovské peníze, když odpírají spravedlivý proces nevinným Američanům, kteří nemají žádnou platformu na obranu. Ve feministickém jazyce může "domácí násilí" znamenat cokoliv, od verbálních urážek k odmítání žádostí o peníze. Ve skutečnosti to nikdy neposuzuje porota a - což je nejvíce ohromující - nikdo není osvobozen.

III. Obvinění z neplacení výživného - tzv. "Otcové - neplatiči" - představují možná nejzákeřnější hon na čarodějnice a hoax, u kterého neexistují řádně chráněné soudní procesy. Sériové vyslýchání často trvají minutu nebo dvě, kde jsou muži odsouzeni na neurčité vězení, které může trvat roky. Mnozí dokonce neabsolvují žádné slyšení, ale jsou odsouzeni (i oni nejsou nikdy osvobozeni) ve "zrychleném soudním řízení". Podle Národní konference státních zákonodárců musí obvinění otcové prokázat svou nevinnost vůči nespecifikovaným obviněním bez advokáta a bez poroty. Co je nejstrašnější, neexistuje veřejný záznam o uvěznění.

Na rozdíl od těchto mužů (a žen), si podobní Harveymu Weinstenovi (Bill Cosby, Julian Assange atd.), plus studenti a vojáci, kteří se oddávají volnému sexu, zřejmě říkají o problémy a zaslouží si to, co dostanou. Zároveň můžeme pochopit jejich zkoušku teologicky: i když dostávají nespravedlivý trest od člověka, jsou spravedlivě potrestáni Bohem. Tento teologický princip by mohl pomoci některým lidem vnímat konstruktivněji způsob, jak napravit nejen vlastní chování, ale také větší politický problém. Mohl by přinést poselství lidem, protože jestli se vám to líbí nebo ne, jste to vy, kteří budou nést odpovědnost, a proto je na vás, abyste vykonávali vedoucí morální (a politické?) úlohy.

Co je důležité, žádný takový argument dodnes nebyl předložen lídry Církve, kteří prostě odvracejí svůj zrak a mlčí při záležitostech, které se zdají být v jejich přímé působnosti: sexuální morálka. Tak vyděšení jsou křesťanští lídři, že téměř nikdy nemluví o "smilstvu" a "cizoložství" (nebo ani o "hříchu"), dokonce ani ve svých vlastních kostelích. Takže i oni se nyní snaží zachránit svou bezvýznamnost, když naskakují na rozjetý vlak, aby propagovali svou vlastní ideologizovanou ctnost. Dnes je mnohem pravděpodobnější slyšet kázání o "sexuálním obtěžování" nebo "mizogýnii" než o smilstvu nebo cizoložství navzdory obrovským sociálním a ekonomickým důsledkům nemanželských narození. Je ironií, že samotné pokrytecké obviňování, kterému se léta bránili, si dnes osvojují.

Teologický princip jen těžko odůvodňuje nespravedlivé kvazi-kriminální potrestání. Zaprvé každá sekulární vláda musí rozlišovat hřích od zločinu, podobně jako byly staré náboženské standardy uznávané při rozlišování legitimních sfér císaře a Boha. Je ironií, že hyper-sekularizovaní radikálové představují novou politickou teologii a kvazi teokratický přístup k sexuální etice.

Dnes se revolucionáři, opilí mocí, pohybují ponad bezbrannými jednotlivci a zaměřují se na větší kořist v oblasti vysoké politiky. Snažili se o to ve volební kampani proti Donaldu Trumpovi a obrátili jeho neslušné připomínky na příležitost pro další invazi ideologie namísto tradiční sexuální morálky.

V současnosti se jemnějším způsobem zaměřili na vlastní liberálně-levicovou elitu. Soustředěním se na Weinsteina a jemu podobné si zručně získávají (náhodou nebo plánovaně) konzervativní moralizátory jako své loutky. Konzervativci mají radost z poukazování na to, že liberální mužští politici jako Bill Clinton, kteří jsou nejpřímějšími podporovateli feministek, jsou také nejagresívnějšími sukničkáři. Přestože jim chybí odvaha k tomu, aby se spokojili s tradičními stigmaty proti nemorálnosti Clintona nebo Weinsteina při nadbíhání vdaným ženám a při zradě svých manželek, opakují jako papoušci radikální žargon "obtěžování". Když člověk rozumí dynamice feministické politiky, je jasné, že radikálové se budou smát jako poslední, protože konečným výsledkem je, že výrazněji zapomínáme na morálku ve prospěch ideologie.

Ale snad největší efekt tohoto kouzla je morálně oslabující účinek, který má na nás všechny. Nemyslím jen na naši ochotu přizpůsobit se sexuální shovívavosti, ale ještě více na naši ochotu zaměňovat pokrytecké moralizování s pravým porozuměním morálky. Weinsteinův případ jasně ilustruje, jak ideologie změnila náš veřejný diskurz na kakofonii svatouškovského hubování. Namísto stanovení jasných pravidel sexuální morálky a odvahy podporovat ji při našich každodenních setkáních s jinými lidmi, zaměstnáváme profesionální ne-schvalovatele s politickou silou - novináře a mediální znalce, právníky, soudce, policii a žalářníky - aby naším jménem ukládali tresty, zatímco my sedíme v pozadí a bezpečně se vysmíváme pachatelům. Tato záliba v uklidňujících požitcích morálního pózerství nepředstavuje pro nás žádné riziko a žádnou povinnost převzít zodpovědnost za naši vlastní úkolu buď v sexuálním úpadku nebo v následném honu na čarodějnice, který se může ukázat jako nespravedlivý. A my se nemusíme obtěžovat s detaily, jako jsou pravidla dokazování či řádný správný proces. Stručně řečeno, přijali jsme spravedlnost davu, do kterého musí sexuální revoluce, jako každá jiná revoluce, nezbytně zdegenerovat.


Zdroj: www.crisismagazine.com/2017/sexual-revolution-turns-ugly

Převzato z www.lifenews.sk, článek z 29. 11. 2018 naleznete zde.