Smutek, zmatenost, dezorientace, tma, hněv a často trpkost - všechna tato slova popisují duši, která žije ve stavu smrtelného hříchu. Ve skutečnosti Ježíš říká, že hřích je otroctví. (Jan 8)
Ve filmu The Mission (Misie), kde hraje i světoznámý herec Robert de Niro, jedna z postav činí za vraždu svého bratra pokání - nese těžký náklad železa. Společnost mu dělá jezuitský kněz (Robert de Niro). Kamkoliv se pohnul onen muž, který se dopustil bratrovraždy, musel táhnout s sebou toto těžkopádné zavazadlo přivázané k vlastnímu tělu. Po mnoha dnech lezení či scházení dokončil muž své pokání. Na znak ukončení pokání se kněz přiblížil k hříšníkovi a ostrým nožem uřízl zavazadla, která padla z vrchu hory až na její dno - hříšník zažil svobodu!
Tento úryvek z filmu zobrazuje v jedné grafické scéně mocný obraz o tom, co je v našem životě hřích, ale také silné účinky v duši hříšníka, který se kaje a vrací se zpět k Bohu prostřednictvím dobré svátostné zpovědi. Jedním z důsledků hříchu je člověk svázaný jeho otroctvím. Je to jakoby jsme nesli těžkou váhu, kamkoli jdeme. Náklad se stává těžším a těžším až do momentu, kdy nejsme schopni tuto tíhu unést. Ale pak přijde chvíle transformace - svátost smíření. Dobře připraveným, čestným a upřímným vyznáním hříchů jsou prolomeny všechny hříšné vazby a člověk zažívá pocit osvobození - svobodu Božích synů a dcer.
Milosrdenství a zpověď
Svatý papež Jan Pavel II., Svatá Faustyna Kowalská a učitel Církve svatý Tomáš Akvinský jednomyslně souhlasí s tím, že milosrdenství je největším atributem v srdci Ježíše Krista. Ono je nekonečnou láskou Boha, která odpouští hříšníkovi. Existuje množství postupů (zpytování svědomí), které nás dokáží připravit na zpověď. K dispozici jsou různé brožury o deseti přikázáních či knihy napsané na téma svátosti smíření. Zde však nestačí mluvit jen o mnoha úžasných účincích u člověka, který si vykoná dobrou zpověď. Tento krátký článek se zaměří na deset povznášejících účinků v duši kajícníka po dobře provedeném svátostném smíření se s Bohem.
1. Uzdravení
Specifikem svátosti smíření je uzdravení. Ježíš je Boží lékař. Hřích je zranění duše! To, co je rakovinou, malomocenstvím a nemocí pro tělo, je hřích pro duši. Vždy, když se dobře vyzpovídáme, Ježíš - Božský lékař se svou jemnou a milující rukou dotýká naší duše a vylévá svou vzácnou Krev na zraněná místa. A tam je uzdravení.
Během svého veřejného života uzdravil Ježíš mnoho slepých, hluchých, němých, ochrnutých. Dokonce vzkřísil k životu i mrtvé. A i nadále prostřednictvím svého tajemného Těla - Církve pokračuje v uzdravování svých nemocných údů skrze kněze ve zpovědnici. Tedy je pravda, že Ježíš nás stále zachraňuje a uzdravuje! Právě teď chce Ježíš uzdravit všechny naše rány.
2. Vysvobození z otroctví
Jak jsme výše uvedli, ve scéně z filmu Misie je hřích zobrazen jako vnitřní otroctví. Zpověď zvrátí toto otroctví a vydobude skutečnou svobodu - svobodu synů a dcer Božích. Abychom prolomili pouta našich minulých špatných návyků, silných závislostí, špatných podnětů a skutků, potřebujeme silný prostředek. Tento prostředek dosáhneme přímým kontaktem s Ježíšovou Krví vylitou na Kalvárii. Zde se odehrál první Velký pátek a každá duše, která si dobře vykoná svátost smíření, má možnost očištění se skrze Ježíšovu Krev vylitou na Golgotě. Můžeme se vyděsit fyzickým otroctvím a vším, co hřích s sebou přináší. Neměli bychom mít tedy ještě větší odvahu a odpor vůči vnitřnímu otroctví hříchu a hledat co nejdříve svobodu? Proč se neosvobodíme smířením se s Bohem?
3. Ze zmatku k pokoji
Dalším negativním účinkem života v hříchu je skutečný nedostatek pokoje. Hříšná duše žije ve stavu neustálého zmatku. Svatý Augustin definuje pokoj jako "
tichý řád". Hřích je úplná porucha (podobná Babylonské věži). Dobrá zpověď je popsána slovy svatého Ignáce: "
Uklidit neuklizené". Proto pokud opravdu chceme zažít hluboký pokoj ve své duši, proč se nepokoušet udělat to nejlepší vyznání hříchů v životě? Náš neklid odejde jakoby na objednávku!
4. Svoboda od svědomí plného viny
Žít s vinou je opravdové peklo na zemi! Mnozí se mohou zbláznit nebo je tato situace může přivést k sebevraždě - a to jen kvůli svědomí naplněného vinou. V divadelní hře Lady Macbeth můžeme vidět, jak si hlavní protagonistka neustále myje ruce. Byla to nevědomá touha být osvobozena od viny krveprolití a vraždy. Nemohla žít s tak černým svědomím, které se nakonec proměnilo na morální popravu. Z tohoto důvodu Shakespeare řekl jistou pravdu: "
Svědomí nás zbavuje zbabělce."
Může se samozřejmě stát, že mnozí lidé sáhnou po lécích či pilulkách, aby se pokusili uklidnit a potlačit pocit viny, který nesou ve svém svědomí. Ale proč nezkusit zpověď a zažít čistotu nevinného svědomí? Nikdy přitom nezapomeňme, že je zdarma! Neexistují žádné negativní vedlejší účinky, které při užívání léků často vznikají.
5. Radost: Radujme se v Pánu
Svatý Tomáš Akvinský uvádí, že všichni lidé cítí povolání ke štěstí nebo radosti. Pokud se díváme kolem sebe - v práci, ve škole, na silnici nebo na dálnici, můžeme si všimnout příliš často jakéhosi nepříjemného či smutného prostředí. Proč je to tak, když jsou všichni povoláni žít v radosti? Důvodem je, že mnozí hledají radost na nesprávném místě. Přesto mnoho lidí zaměňuje požitek s radostí.
Požitek si můžeme koupit, ale radost je ovocem Ducha Svatého. Hřích produkuje smutek v duši. Jen Bůh nám může dát skutečnou radost. Z tohoto důvodu nám Svatý Pavel připomíná: "
Radujte se stále v Pánu! Opakuji: Radujte se!" (Flp 4, 4). Panna Maria ve svém chvalozpěvu Magnificat opakuje tytéž pocity: "
Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli." (Lk 1, 46)
Kněží mohou zažít situaci, kdy je dítě čekající na svou první zpověď naplněné strachem a úzkostí. Po vyznání opouští zpovědnici v radosti. Pokud chce člověk prožívat neustálou radost, proč nepřistupovat ke zpovědi častěji ?!
6. Velikonoční tajemství: od smrti k životu
Jestliže upadneme do neštěstí spácháním smrtelného hříchu, ztratíme milost Boží a jeho přátelství. Avšak nikdy bychom neměli upadnout do zoufalství - to je horší hřích! Podobně jako marnotratný syn, měli bychom se vrátit do domu našeho milujícího Otce a utíkat do Jeho milující náruče a on nám odpustí. Svatá Terezie z Lisieux odvážně řekla, že i kdyby spáchala všechny hříchy světa, hned by běžela do otcova náručí a důvěřovala by mu! Otcovy ruce jsou jako výtah do nebe! Velký svatý Augustin, který žil hříšným životem na počátku třicátých let, uvedl, že dobrá zpověď je Lazarův zážitek. Pokud si vzpomeneme, v Evangeliu sv. Jana v 11. kapitole, Lazar zemřel. Ježíš ho však vzkřísil z mrtvých tím, že ho zavolal z hrobu poté, co tam byl pohřben už čtyři dlouhé dny. Pokud si vykonáme dobrou zpověď, i nás Ježíš zavolá opustit hrobku našich hříchů a vrátit se k životu v milosti!
7. Léčba a preventivní medicína
Vyznání je jako lék, který léčí rány naší duše (jak je uvedeno v prvním důvodu). Zpovídání však může sloužit jako prostředek k zabránění budoucího pádu. Pokud spácháme smrtelný hřích, měli bychom co nejdříve přistoupit ke zpovědi. Avšak časté vyznání dokonce i drobných hříchů může sloužit jako prostředek k zabránění pádu do duchovní choroby, kterou nazýváme hřích! Všichni víme ze zkušeností, že je lepší zabránit pádu než léčit!
8. Zákon pokory k rozdrcení pýchy
V důsledku prvního hříchu jsme všichni nakaženi hříchem pýchy a často jsme motivováni pýchou a životem podle sebe. Dobrá zpověď nám může pomoci růst v té ctnosti, která je základem svatosti a potěchou u Boha - a tou je pokora.
V deníčku sv. Faustiny zjevil Ježíš tři základní vlastnosti dobré zpovědi: průhlednost (úplná upřímnost), pokora a potom poslušnost zpovědníkovi, který zastupuje Krista. Je důležité, abychom si konečně přiznali, že nevyznáváme hříchy svého manžela / manželky, souseda nebo někoho jiného. Ani bychom neměli racionalizovat, omlouvat či přehlížet vlastní hříchy. Skromnost znamená, že všechno říkáme přesně tak, jaké to je.
9. Vzrůstat v sebepoznání
Dalším obrovským požehnáním, které plyne ze zodpovědně připravené a dobře vykonané zpovědi, je vzrůst v poznávání sebe sama. Řecký filozof Sokrates prohlásil: "
Nemá cenu žít život, který není zkoumán." Pozoruhodný historik dodává v dalším výroku: "
Ten, kdo nezná vlastní historii, je odsouzen k opakování stejných chyb." Ignaciánské spiritualita neustále trvá na důležitosti sebe-poznávání , vědomí sama sebe, poryv ducha v životě člověka.
Svatý Ignác tvrdil, že člověk by nikdy neměl odložit každodenní examen modlitbu, která je zaměřena na sebepoznání a uvědomění si stálé přítomnosti Boha v našem životě. Z tohoto důvodu měli Otcové pouště krátkou, ale velmi důležitou axiomu (tvrzení): znát své já. Osoba, která důsledně zkoumá své svědomí, dobře vykonává zpovědi a pravidelně komunikuje s knězem - svým zpovědníkem, může upřímně růst v sebepoznání. Pokud známe své dobré ctnosti a také hříchy, můžeme se vyhnout pádu do mnoha budoucích hříchů a budoucím tragédiím!
10. Upřímné a účinné svaté přijímání
Dalším mimořádně důležitým účinkem dobré zpovědi je účinné a vroucně přijaté svaté přijímání. Tyto dvě svátosti, které bychom měli často přijímat, jsou úzce propojeny.
Na vykreslení stačí jednoduchá analogie: představme si sklo na okně domu. Pokud si nenajdeme čas vyčistit ho za více než rok, můžeme vidět, že se zdá najednou jakési rozmazané a ušpiněné od prachu, nečistot - jednoduše znečištěné prostředím. Přijde však den, kdy jsme se rozhodli vyčistit dům a na seznamu se nachází mytí oken. Půjdeme do obchodu a zakoupíme si nějaký přípravek - silný a účinný sprej na mytí oken. Přípravek nastříkáme na okno, přetřeme suchou utěrkou, otíráme a otíráme. Čeho si všimneme? Okno je tak jasné, že vidíme sluneční světlo daleko lépe pronikat dovnitř domu. Dříve bylo okno poloprůhledné, nyní je zcela průhledné a všechno světlo slunce může proniknout a zaplavit náš pokoj! Totéž lze říci o naší duši, která je jako okenní tabule. Hříchy poskvrňují, pošpiňují a zabíjejí duši. Zpovědí je taková poskvrněna duše očištěna vzácnou Krví Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Duše se stává čistou a průhlednou. Když potom duše přijímá Ježíše ve svatém přijímání, Ježíš, který je skutečným světlem světa, v nás exploduje a začne vyzařovat světlo jako atomová bomba. Pravé světlo Jeho přítomnosti zaplavuje celou místnost duše. Po tom, co Ježíš tvrdil o sobě, že je Světlem světa, řekl: "
Vy jste světlo světa." (Mt 5, 14) Potom konečným výsledkem častého a důstojného přijímání těchto dvou svátostí je svatost. A tak jsme schopni poslouchat a uplatňovat Ježíšův příkaz: "
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (Mt 5,48)
Na závěr
Svatý papež Jan Pavel II. jednou řekl tuto poznámku ve vztahu k Panně Marii a svátosti vyznání:
Mariánské svatyně - Lurdy, Fatima, Guadalupe a j. - jsou duchovní kliniky. Jinými slovy, jdeme do Mariánské svatyně, abychom potkali Ježíše - náš Chléb života ve mši a svatém přijímání, ale také se setkáváme s Ježíšem, který je lékařem našeho srdce, mysli a duše.
Obraťme se na Pannu Marii, kterou nazýváme také "Matka milosrdenství" a "Uzdravení nemocných", aby nám pomohla žít život na maximum častým přijímáním svátosti smíření, k pravému obrazu milujícího a milosrdného Srdce Ježíšova!
Zdroj: CatholicExchange
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 28. 11. 2018 naleznete
zde.
