Nový liturgický rok, do kterého vstoupíme už za pár dní První adventní nedělí, bude z pohledu nedělních evangelijních čtení patřit především Lukášovu evangeliu. Jeho čtení může být předsevzetím, kterým začneme Advent.
Lukáš v evangeliu nově představuje dějiny spásy, které začínají narozením Jana Křtitele až po definitivní příchod Ježíšovy zvěsti do srdce tehdejší mocnosti - do Říma ve Skutcích apoštolů. O Teofilovi, kterého zmiňuje v úvodu, nemáme žádné bližší informace. Vyjádření "
abys poznal spolehlivost učení, do kterého tě zasvětili" (Lk 1,4) naznačuje, že byl novoobrácencem a Lukáš ho chce utvrdit ve víře, kterou přijal.
Dva svazky jednoho díla
Na začátku Skutků apoštolů 1,1 autor představuje text, který my nazýváme Evangelium podle Lukáše, jako "
první knihu", proto Skutky apoštolů jsou "
druhou knihou" a tedy pokračováním první. Obě díla jsou věnována Teofilovi. Lukášovo evangelium a Skutky apoštolů tvoří jedno dílo se dvěma svazky, proto je třeba je také číst a rozumět v této perspektivě.
Autor a doba vzniku
První svědectví o autorovi sahají do 2. století po Kr., kdy sv. Irenej ve svém díle
Adversus Haereses píše: "
Také Lukáš, Pavlův společník, zaznamenal do knihy evangelium, které hlásal Pavel." Muratoriho fragment, dokument, který se taktéž datuje do 2. století po Kr., uvádí: "
Třetím je Lukášovo evangelium. Lukáš byl lékař, jehož Pavel po Kristově nanebevstoupení vzal s sebou jako společníka na cestě. Ani on neviděl Pána v jeho těle, ale podle svých schopností zapsal průběh, začíná své vyprávění okolnostmi narození Jana."
Určitě šlo o vzdělaného člověka, který zná řeckou literaturu i Starý zákon. Velmi dobře řečtinu, používá její bohatý slovník a má živý styl. Je mistrem narativního umění, jak dokazují známé evangelijní texty, které uvádí pouze on, např. podobenství o milosrdném Samaritánovi, o marnotratném synovi, příběh emauzských učedníků ... Tyto texty se vyznačují jak duchovní hloubkou tak i uměleckou krásou.
Lukáš se někdy nazývá historikem mezi evangelisty, neboť uvádí více historických odkazů. Ježíš Kristus se narodil za vlády císaře Augusta (Lk 2,1), Jan Křtitel začal své působení v 15. roce vlády císaře Tiberia (Lk 3,1), Lukáš uvádí rozdělení země mezi syny Heroda Velikého (Lk 3,1) Ukotvením v lidských dějin chce Lukáš ukázat, že Ježíšovo poselství není abstraktní naukou, ale živým Božím slovem, které v osobě Božího Syna vstoupilo do konkrétních lidských životů.
Během starověku vznikaly různé legendy, které se dotýkají Lukášova života. Podle některých byl jedním ze 72 Ježíšových učedníků nebo jeden z emauzských učedníků. Najdeme legendy o tom, že byl malířem, který namaloval obraz Ježíšovy matky Marie.
Evangelium bylo napsáno kolem roku 85 po Kr. Za místo jeho vzniku se nejčastěji klade Antiochie v Sýrii nebo některé město v Řecku.
Evangelium chudých
Už od prvních stránek evangelista věnuje pozornost chudým. V Mariině chvalozpěvu je Bůh veleben, "
protože mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou." (Lk 1,52-53) Narození Krista se událo v chudých poměrech. První, kteří se šli poklonit děťátku, jsou pastýři. U Ježíšových blahoslavenstvích klade důraz na sosciální rozměr: "
Blahoslavení chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát ..." Pán Ježíš je v postoji k bohatství mimořádně náročný: "
Dejte si pozor a chraňte se vší chamtivosti! Neboť i když člověk má nadbytek, jeho život nezávisí na tom, co má" (Lk 12,15) Před nebezpečím bohatství Kristus varuje i v podobenství o boháči, který hromadí poklady a v podobenství o boháči a Lazarovi.
Pozornost ženám
Lukáš se vyznačuje pozorností vůči ženám, které představuje s velkou úctou. V evangeliu vystupuje velký počet žen: Alžběta, prorokyně Anna, matka naimského mládence, hříšnice umývající nohy Ježíšovi, chudá vdova v jeruzalémském chrámu, zmiňuje ženy, které doprovázejí Ježíše spolu s učedníky. Lukáš jako jediný uvádí, že Ježíše na křížové cestě doprovázely ženy. Po jeho smrti se postaraly o jeho mrtvé tělo: "
Doprovázely ho ženy, které s ním přišly z Galileje. Prohlédly si hrob i to, jak uložili jeho tělo. Pak se vrátily domů a připravily si vonné oleje a masti." (Lk 23,55-56) Lukáš uvádí dvě ženy jako hlavní postavy Ježíšových podobenství - podobenství o ztracené drachmě (Lk 15,8-10) a podobenství o soudci a vdově ( Lk 18,1-8).
Obraz Boží Matky
Uprostřed textů dotýkajících se žen mají zvláštní místo ty, které se věnují jeho matce Marii. Celý popis narození a dětství Ježíše Krista je podán z perspektivy Marie (zvěstování, návštěva Alžběty, Magnificat, narození Ježíše, obětování v chrámu, 12 letý Ježíš v chrámu).
Lukáš v těchto příbězích vykreslil jeden z nejkrásnějších obrazů o Ježíšově matce, jaký vůbec nacházíme v Novém zákoně. Možná i z toho důvodu pozdější tradice připisovala Lukášovi to, že on namaloval obraz Boží Matky.
Radost jako znak skutečného přijetí Krista
Lukáš při zvěstování narození syna Zachariášovi v 1,14 píše: "
Budeš se radovat a plesat." Při návštěvě Marie u Alžběty uvádí: "
Neboť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, radostí se zachvělo dítě v mém lůně" a "
Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu mém spasiteli." (Lk 1,44.46-47) Při narození Ježíše Krista andělé oznamují: "
Zvěstuji vám velikou radost, která bude patřit všem lidem." Učedníci jsou plni radosti, když se poprvé vrátí z ohlašování: "
Sedmdesát dva učedníků se vrátilo a s radostí řekli ... Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi" (Lk 10,17-20).
Zacheus se raduje, že do jeho domu vstoupil Boží Syn: "
On rychle slezl a přijal ho s radostí" (Lk 19,6). Při vydávání svědectví Kristu je radost důležitým znakem: "<,i>Radujte se v ten den a jásejte, protože máte velkou odměnu v nebi" (Lk 6,23). Lukáš popisuje radost z toho, když se obrátí hříšník (srov. Podobenství v Lk 15). Radost je přítomna i při setkání se vzkříšeným Ježíšem: "
A když tomu stále samou rasdostí nemohli uvěřit ..." (Lk 24,41) a při jeho nanebevstoupení: "
Oni se mu klaněli a s velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma" (Lk 24, 52).
Radost nezaznívá v žádném jiném evangelia tak hlasitě jako právě v Lukášově evangeliu. Je to i pro nás výzva, aby nás to, že jsme Ježíšovi učedníci a žijeme podle evangelia, naplňovalo radostí.
Dílo Ducha Svatého
Podobně jako sv. Pavel Lukáš často vypráví o Duchu Svatém. V evangeliu najdeme zobrazené působení Ducha Svatého v životě Ježíše Krista. Duch Svatý způsobuje početí Ježíše Krista; Duch Svatý sestupuje na Ježíše ve viditelné podobě při křtu; Duch vede a doprovází Ježíše během pokušení na poušti a jeho mocí přemáhá pokušitele; začátek Ježíšovy veřejné činnosti v Lk 4,14-30 se děje v Duchu Svatém (Duch Páně je nade mnou ...); v Lk 24,49 Ježíš slibuje Ducha Svatého Jedenácti, aby je uschopnil stát se jeho svědky: "
Hle, já na vás sešlu, co můj Otec přislíbil. Proto zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti!"
I druhá část Lukášova díla - Skutky apoštolů - začínají osobou Ducha Svatého - jeho sestoupením na první křesťanské shromáždění na Letnice (Sk 2).
Ježíš - vzor modlitby
Při Ježíšově křtu sestupuje Duch Svatý v okamžiku, kdy se Ježíš modlí: "
Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe ..." (Lk 3,21) Ježíšova modlitba stojí na začátku jeho veřejného působení. Lukáš v tomto verši ukazuje na zvyk Ježíše odebrat se do samoty a tam se modlit: "
On pak odcházel na poušť a modlil se." (Lk 5,16) Před volbou dvanácti apoštolů evangelista uvádí: "
V těch dnech vyšel na horu modlit se a strávil celou noc v modlitbě s Bohem" (Lk 6,12) Petrovo vyznání Ježíšova božství je umístěno do prostředí modlitby: "
Když se jednou o samotě modlil a byli s ním učedníci, zeptal se jich: "Za koho mě pokládají zástupy ..."" Událost Pánova proměnění na hoře klade Lukáš do kontextu modlitby: "
Asi o osm dní po těchto slovech vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu modlit se" (Lk 9,28); "
Jak se modlil, změnil se vzhled jeho obličeje a jeho oděv zazářil bělobou." (Lk 9,29) Na začátku a konci Ježíšovy modlitby v Getsemanech stojí výzva: "
Modlete se, abyste nepřišli do pokušení." (Lk 22, 40.46) Ježíšova modlitba na kříži v okamžiku jeho smrti je modlitbou důvěry: "
A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha."" (Lk 23,46)
I my jsme pozváni, abychom období mezi Ježíšovým prvním příchodem před 2000 lety a jeho druhým příchodem ve slávě, naplnili modlitbou.
Teologie cesty
Lukáš v části 9,51-19,28 svého evangelia uspořádal materiál do jednoho celku Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, která začíná slovy: "
Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat ze světa, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma." Deset kapitol Ježíš vyučuje a koná mocné skutky stále ve vědomí si této cesty do Jeruzaléma. Ve Skutcích apoštolů Lukáš mluví o Ježíšových učednících jako o následovnících Cesty. Toto označení má obrazný význam a vyjadřuje životní styl a chování člověka. Skutky apoštolů ukazují, že cestu, kterou prošel Ježíš, nyní kráčejí apoštolové, kteří ohlašují evangelium v Jeruzalémě přes Judeu a Samaří až po hranice světa (Sk 1,8). Lukášovo evangelium je soustředěno na Jeruzalém a jeho chrám. Evangelium začíná v jeruzalémském chrámu obětí kněze Zachariáše a končí v jeruzalémském chrámu zmínkou, že po Ježíšově nanebevstoupení se učedníci "
s velkou radostí vrátili do Jeruzaléma. Stále byli v chrámu a velebili Boha." (Lk 24,52-53)
Lukáš nás svým dílem zve
vstoupit do dějin spásy,
nejdříve přes osobu Krista,
kterého představuje jako naplnění dějin Izraele,
pak v Církvi, která nese toto Slovo do celého světa.
Symbolem třetího evangelisty je býk, neboť v jeruzalémském chrámu se jako oběti přinášely i oběti býků, a právě tam Lukášovo evangelium začíná.
Univerzálnost spásy
Lukáš nás svým dílem zve vstoupit do dějin spásy, nejdříve přes osobu Krista, kterého představuje jako naplnění dějin Izraele, pak v Církvi, která nese toto Slovo do celého světa. Vedle Matoušovi i Lukáš nabízí Ježíšův
rodokmen. Ale na rozdíl od Matouše se nezastaví u Abrahama, ale jde až k Adamovi (Lk 3,38). Chce totiž ukázat, že Ježíš není jen naplněním přislíbení pro izraelský národ, ale celého lidstva, protože Adam je otcem celého lidstva. Ve chvalozpěvu Simeona v jeruzalémském chrámu se o Ježíši říká, že jeho narození je slávou pro Izrael, ale také "
světlem k osvícení pohanů." (Lk 2,32) Záměr Lukášova dvojsvazku je pěkně vidět v citaci z knihy proroka Iziaáša 40,3: "
Na poušti připravte cestu Pánu. Vyrovnejte na pustině chodník našemu Bohu! ... A zjeví se Hospodinova sláva a najednou ji uvidí každé stvoření." Tento citát přebírá Lukáš k popsání činnosti Jana Křtitele, ale doplní ho o výraz "
A každé tělo uvidí Boží spásu" v Lk 3,6. Naplnění této předpovědi je ukázáno ve Sk 28,28: "
Ať je vám tedy známo, že se tato spása posílá pohanům."
Milí přátelé, přeji vám všem hodně radosti a duchovního klidu při čtení Lukášova evangelia.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 26. 11. 2018 naleznete
zde