Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze
- Ke vzpomínkové akci 3. listopadu 2018

Na konec října a začátek listopadu 2018 připadla řada stoletých výročí: 11. listopadu konec Velké (1. světové) války, 28. října vznik Československa, 3. listopadu stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, ale také 370 let od ukončení poslední bitvy třicetileté války, konec dobývání Prahy švédským vojskem 3. listopadu 1648.





Ctitelé Panny Marie si smutné 100. výročí stržení Mariánského sloupu připomněli na pražském Staroměstském náměstí 3. listopadu celodenními modlitbami. Jejich vyvrcholením bylo smírné procesí v podvečerních hodinách a následující mše svatá, které uspořádala Společnost pro obnovu Mariánského sloupu. Smírné procesí, vedené P. Jiřím Koníčkem, bylo zahájeno před chrámem Matky Boží před Týnem, kde byly připomenuty některé významné historické události na Staroměstském náměstí: vyslyšené modlitby za pomoc od 26. července do 3. listopadu 1648 při obraně Starého a Nového Města pražského proti švédské armádě, která už dobyla Pražský hrad a Malou Stranu; díkůvzdání postavením Mariánského sloupu v letech 1650–1652; postavení pomníku M. Jana Husa v roce 1915; stržení Mariánského sloupu 3. listopadu 1918; které lze chápat jako předzvěst protikatolických režimů 20. století, jež vyvrcholily komunistickou totalitou; jejíž vítězství bylo prohlášeno 25. února 1948 právě na Staroměstském náměstí.



Byl rovněž připomenut význam Mariánského sloupu, vyjádřený snad nejlépe Františkem kardinálem Tomáškem: „Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že jsme překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu.“

Po tomto připomenutí historických událostí bylo procesí zahájeno modlitbami ke svatým českým panovníkům, sv. Václavu a bl. Karlu z Domu Rakouského (Habsburského), poslednímu vládnoucímu českému králi (1916–1918). K bl. Karlovi a jeho spojitosti s Mariánským sloupem se ještě vrátíme.

Procesí se poté vydalo k základnímu kameni Mariánského sloupu. Zde po úvodním slovu a úkonu kajícnosti a smírné modlitbě k Panně Marii následovala bohoslužba slova se čteními ze Zjevení sv. Jana (Zj 12,1–5) a evangelia sv. Jana (Jan 19,25–27) a přímluvami, které uvádíme v plném znění:

Prosme za mír celého světa, za církev a za jednotu všech křesťanů.

Prosme za naši vlast, za náš národ a za všechny, kteří mu slouží.

Prosme za naše obce, za všechny, kteří v nich v pokoji přebývají.

Prosme za všechny obyvatele naší vlasti, aby byli ochráněni od nepřízně přírodních živlů, zlých katastrof a válečných pohrom.

Prosme za rodiny našeho národa, za touhu a ochotu přijmout děti a spolu s darem života jim předat křesťanskou výchovou i dar živé víry.

Prosme za národy Evropy, aby vzájemně spolupracovaly, nezapomněly na základy své kultury a neopouštěly křesťanské hodnoty.

K.: Bože, ujmi se nás a spas nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, neboť Tys naše pomoc a síla. Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Následovaly další modlitby: Otče náš, modlitba Za národ, litanie k Panně Marii, Zasvěcení a svěření do péče Matky Boží Obce pražské a Země české.

ZASVĚCENÍ A SVĚŘENÍ OBCE
DO OCHRANY PANNĚ MARII

(Je možné doplnit konkrétní název města či obce v místě konání.)

K.: Společně se zasvěťme a svěřme naší obec (město) do ochrany Matky Boží.

K. + V.: Panno Maria, Ochránkyně našeho města (naší obce). Tak jako od nepaměti naši předkové se k Tobě nyní utíkáme i my, abychom Tvému Neposkvrněnému Srdci zcela svěřili a zasvětili naše město (obec) a Evropu. Prosíme Tě, chraň je i všechny svoje děti v nich žijící, rodiny i jednotlivce, jejich domácnosti i všechen jejich majetek. Veď jejich kroky na všech jejich cestách, při všech jejich činnostech. Chraň nás a naše město (naši obec) … a Evropu před neštěstím, nemocemi a všemi útoky zla a veď nás cestou pokoje, lásky a svornosti, cestou obrácení ke svému Synu Ježíši. Panno Maria, Ochránkyně našeho města (obce) a Evropy, oroduj za nás. Amen. (1)

MODLITBA ZA VLAST
K MATCE BOŽÍ,
ZÁŠTITĚ ZEMĚ ČESKÉ (2)

K.: Poté, co jsme se zasvětili a svěřili naši obec (město) … do péče Matky Boží, pomodleme se za celou naši vlast a náš národ modlitbu k Matce Boží, Záštitě Země české a volejme společně:

K. + V.: Matko Boží, slavná Záštito – Paladium Země české! Shlédni milostivě na nás, své ctitele, kteří jsme se shromáždili, abychom Ti vyjádřili svou lásku a oddanost a vzdali Ti vroucí díky za Tvou pomoc a ochranu v pohromách, kterými procházel náš národ, za Tvou láskyplnou přítomnost a doprovázení těch, kteří trpěli a byli pronásledováni. Ve svém obrazu jsi sdílela s nimi stejný osud, abys jim byla nablízku jako svému Synu na křížové cestě. Přes tisíc let je český národ křesťanský, přes tisíc let Tě zná a Tebe ctí, Panno Maria!

Když přišli do našich zemí od východu slovanští věrozvěstové, svatí Cyril a Metoděj, už tehdy s pravou vírou zapustila do srdcí našeho lidu hluboké kořeny i láska a oddanost k Tobě, naše Matko a Ochránkyně českého národa. Čechové Tě vždy ctili a milovali a Tys milovala český lid. Mnoho bouří, pohrom a bolestí se přehnalo přes české země. Ale Tys vždy bděla nad námi. Přes všechny chmury a těžkosti vždy prozařovalo z nebe slunce Tvé mateřské lásky a pozornosti k nám a nakonec zaplašilo všechny ty lidské úzkosti a strachy. Prosíme, přijmi naše vroucí díky! Amen.

Po zasvěcení obce a země byla pobožnost zakončena závěrečným holdem Panně Marii s položením kytice.

Tato část pobožnosti byla „narušena“ happeningem, uspořádaným sochařem Abbem Libanským, který na místo dovezl repliku strženého a roztříštěného Mariánského sloupu a na místě ji instaloval. Průběh pobožnosti a modliteb předtím přerušen nebyl.

Od základního kamene Mariánského sloupu se procesí po litanii k českým patronům odebralo k sousoší M. Jana Husa. Zde byla připomenuta snaha M. Jana Husa o nápravu života v církvi, zejména duchovenstva, která ho žel dovedla až k přijetí některých bludných názorů o církvi a spáse, za které byl odsouzen a popraven. Pokud jde o učení o Bohu, Panně Marii a svatých, byl M. Jan Hus pravověrný, jak o tom svědčí i jeho úcta k Panně Marii:

„...abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit Tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch Svatý, kterou obdivuje celý svět… Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat v její chvále, neboť v ní je všechna milost Otce, Syna a Ducha Svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás.“

Připomenut byl nejen M. Jan Hus, ale i oběti husitského násilí vůči katolíkům, které podle některých odhadů (např. F. Palacký) dosáhly až 600 000 pro víru zabitých českých katolíků.

Procesí bylo zakončeno před Týnským chrámem, v jehož průčelí je při zachování reliéfu Panny Marie znovu umístěn kalich – symbol husitské konfese – utrakvismu, jehož stoupenci se označovali jako utrakvisté (utraquisté) či kališníci. To je křesťanská konfese, která vzešla z české reformace (resp. husitství). V 15. století byla dominantní vírou v Čechách a silné zastoupení měla i na Moravě. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve, což bylo v roce 1564 potvrzeno papežem. Označení utrakvismus pochází z latinského sub utraque specie, čili pod obojí způsobou, což odkazuje na hlavní sebeidentifikaci utrakvistů.(3)

Po ukončení procesí následovala v chrámu Matky Boží před Týnem modlitba růžence a mše svatá, celebrovaná generálním vikářem Arcibiskupství pražského, biskupem Mons. ThLic. Ing. Zdenkem Wasserbauerem, Th.D. Po mši svaté následovala pobožnost na souběhu ulic Celetné a Štupartské, přiléhající ke stěně Týnského chrámu, u níž je umístěna socha Panny Marie určená pro obnovený Mariánský sloup.

Po pobožnosti se věřící nerozešli, ale ještě pokračovali v modlitbách u základního kamene Mariánského sloupu a nyní už i u repliky strženého Mariánského sloupu, kterou spontánně ozdobili svíčkami a květinami.

Umístění repliky strženého Mariánského sloupu mělo ještě dohru po 22. hodině večer, kdy se na základě oznámení angažovaného občana dostavila na místo městská policie a žádala, aby se dostavila osoba, která tam repliku umístila, a buď ji odstranila, nebo ukázala povolení, že smí na místě replika strženého sloupu být. Po delším čekání se dostavil zástupce sochaře Abbého Libanského, pan Otakar Ryšavý a po jeho diskusi s policisty byla replika na Staroměstském náměstí ponechána a ještě dne 15. listopadu zde stále je.(4)

Tím bych mohl informaci o průběhu vzpomínkové pobožnosti na 100. výročí stržení Mariánského sloupu ukončit, ale bylo by neslušné, nezmínit některé další akce a souvislosti.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl nejen poděkováním za vyslyšení proseb k Panně Marii o pomoc při obraně Starého a Nového Města pražského od 26. července do 3. listopadu 1648, ale také díkem za následující mír, po třicetiletém válečném běsnění tak potřebný.

Mariánský sloup byl již od 17. století považován za duchovní střed Evropy. Samotná socha i obraz Panny Marie Rynecké byly v této souvislosti označovány jako Paladium Evropy. Svědčí o tom rytina, vytvořená v roce 1661 podle obrazu Karla Škréty. Zobrazená mapa Evropy zřetelně ukazuje, kam až měla sahat ochranná moc tohoto sloupu. Zahrnuje nejen jižní, jihozápadní a střední římskokatolickou Evropu, ale i východ a sever Evropy, které „patřily“ pravoslavným a protestantům. Rytina byla provedena podle ideového námětu Jana Bedřicha z Valdštejna (velmistr Křižovníků s červenou hvězdou 1668–1694, královéhradecký biskup 1668–1675, pražský arcibiskup 1675–1694), který ve své univerzitní práci obhajoval, že Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze má být duchovním středem Evropy.

Právě tato skutečnost je interpretována některými evangelíky jako symbolické vyjádření, že právě tento sloup má být středem jednotné, katolické Evropy, tedy jako vyjádření programu rekatolizace celé Evropy(5).

Stejnou skutečnost lze ale chápat ekumenicky, jako smíření křesťanů a národů různých konfesí a jejich mírovou koexistenci. Těžko lze najít vhodnější místo k vyjádření smíru mezi křesťanskými denominacemi než to, kde skončila poslední bitva třicetileté války, která byla a je dosud někdy chápána jako náboženská válka.



První výraz smíření různých křesťanských konfesí se projevil v roce 1683, když turecká vojska oblehla Vídeň se zřejmým úmyslem po jejím pádu pokračovat dále a podmanit Evropu. K záchraně obléhané Vídně a nejen jí, ale prakticky celé Evropy před tureckou porobou přispělo nejen katolické Polsko, ale i němečtí protestanté.

Mírová koexistence a ekumenická spolupráce křesťanů různých konfesí je dnes, až na výjimky, skutečností. Je proto nepochopitelný odpor některých evangelických křesťanů proti obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Každé úsilí o ukončení válečného konfliktu a s ním spojeného utrpení lidí si zaslouží naši úctu. Je proto vhodné ve stém výročním roce vyhlášení samostatného Československa a zároveň ukončení 1. světové války připomenout si muže, který usiloval o ukončení Velké války (nyní nazývané 1. světová válka) a měl vřelý vztah k naší zemi i národu – bl. Karla z Domu Rakouského, císaře a českého krále.

Jeho úsilí o ukončení válečného konfliktu nedosáhlo svého cíle, ale přesto inspirovalo vznik <,i>Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy. Anatole France vzdal v roce 1919, tehdy už trůnu zbavenému císaři a králi Karlu I. poctu slovy: „Císař Karel chtěl mír. Byl jediným slušným mužem, který během války zastával odpovědnou pozici, ale neposlouchali ho. Proto musel odejít.“

Modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy se vyjádřila k úsilí bl. Karla I. takto:
„Dovolte dodat, že ve stém výročí roku a měsíců, v nichž se blahoslavený Karel Rakouský, náš poslední císař a král, snažil co nejrychleji ukončit Velkou válku, a kdy svým rozhodnutím ze 16. 10. 1918 vytvořil z Rakousko-Uherska federativní soustátí, mu Modlitební liga vyjadřuje uznání a úctu, hodnou osobní podpory.“

K letošním výročím nejen 100 let ukončení Velké války, ale i mírových snah císaře Karla I., uspořádala Modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy v předvečer svátku bl. Karla I. (20. října) slavnostní mši svatou v chrámu Matky Boží, Panny Marie před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze, kterou před zaplněným chrámem celebroval J. M. P. ThLic. PhDr. Da niel Peter Janáček, PhD., O.Praem., opat Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Ke mši svaté byl donesen relikviář bl. Karla I. ze Staré Boleslavi, kterým byli věřící požehnáni. Při této mši svaté byl organizátorem české a moravské pobočky Modlitební ligy císaře Karla I., členem prezidia mezinárodní Modlitební ligy, PhDr. Milanem Novákem, nositelem rytířského řádu sv. Řehoře Velikého, vzpomenut Mariánský sloup i úsilí o jeho obnovu.

Dne 28. října se v Praze konal již tradiční pochod, inspirovaný právě odkazem císaře a krále bl. Karla I. a jeho předčasnou smrtí, na které bohužel mají jistý podíl podíl i tehdejší českoslovenští politici.

Císař Karel I. si nevytvořil žádné významné zahraniční účty a když byl donucen odejít do exilu, byl jeho majetek v nástupnických státech zabaven a on zůstal bez finančních prostředků. Nástupnické státy, Československo, Jugoslávie a Rumunsko mu odmítly vyplácet rentu. Nešlo o žádnou enormní částku, na Československo vycházela roční renta přibližně ve výši měsíčního platu ministra zahraničí.

Pro nedostatek financí byl císař Karel nucen žít ve vyhnanství s těhotnou manželkou a sedmi dětmi v nevyhovujícím, studeném domě. Když onemocněl zápalem plic, nechtěl dlouho přivolat lékaře, protože rodina neměla dost peněz, a na zápal plic v nedožitých 35 letech v sobotu 1. dubna 1922 zemřel.

Usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy proti obnově Mariánského sloupu ze 14. září 2017 vyvolalo odezvu nesouhlasu u mnoha spoluobčanů, věřících, nevěřících, lidoveckých politiků, monarchistů a dalších. Již loňský pochod se zastavil u základního kamene Mariánského sloupu s projevem o jeho historii a významu. Rovněž letos byl připomenut Mariánský sloup, s tím rozdílem, že na Staroměstském náměstí byl koncert k 100. výročí republiky, proto bylo zastavení u sochy Panny Marie ve výklenku Týnského chrámu (socha určená pro obnovený Mariánský sloup) nejen s projevem, ale i s modlitbou, vedenou přítomným knězem.

Kéž Panna Maria zvítězí v srdcích všech lidí bez rozdílu!

Poznámky:

(1) Srov. Modlitba k Panně Marii Rynecké, Římskokatolická farnost u Matky Boží před Týnem, Praha.
(2) Viz Modlitba k Matce Boží Paladia země české,
http://www.staraboleslav.com/obraz_a_ motlitba.php.
(3) Smírné procesí Staroměstským náměstím Prahy za smír a pokoj v české zemi a obnovu Mariánského sloupu. Sestavil a průvodní slovo sepsal P. ThDr. Jiří Koníček, Vydalo Hnutí obnovy duchovních tradic, 2018.
(4) https://www.facebook.com/tvcernakukla/videos/213727346192487.

(5) SAKAŘ, V. Dopis společnosti VERITAS sborům, náboženským obcím, sborovým společenstvím v České republice. In: Kostnické jiskry 83, 1998, č. 7, ze dne 18. 2. 1998.


Převzato z časopisu SVĚTLO č. 48 (2. prosince 2018), str. 7-9

Tématu - MARIÁNSKÉHO SLOUPU se věnuje i (zatím) poslední číslo časopisu MILUJTE SE! č. 47 (v pdf zde)