Zamyšlení nad evangeliem 34. neděle v mezidobí - cyklus B
Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jan 18,33b – 37)
Slyšel jsem vyprávění poutníka, který se právě vrátil z jubilejní pouti do Říma. Byl na společné audienci u papeže v audienční hale Pavla VI. Očekával mohutný zážitek, odpovídající svým leskem mohutnosti renesančních římských bazilik.
Zatím půlhodiny po začátku přišel pomalým krokem na pódium malý, shrbený, bíle oblečený člověk, udělal kříž, jakoby ani nevnímal ten aplaus, srdečně všechny pozdravil, omluvil se za přetažení předchozí audience v bazilice sv. Petra, přečetl projev, sešel z pódia, aby udělil osobní požehnání nemocným, kteří byli v prvních řadách, prošel středem haly, aby ještě mnohým podal ruku, přitom posbíral mnoho drobných dárečků a kytiček, usmál se, ještě jednou všem zamával a pomalu odešel.
Ten poutník řekl: Člověka, který hýbe světem, jsem si představoval jinak. Kdybych to měl nějak charakterizovat, neřekl bych vládce, aristokrat, monarcha, ale řekl bych – nejlidštější z lidí.
Snad právě i v tomto je náš Svatý otec podobný Kristu. Ježíš chodil mezi poutníky v chrámě, přitom vlastně jemu Jeruzalémský chrám patřil. Jemu patřili ve skutečnosti ty oběti tam přinášené a ti, kdo v chrámě vládli, byli vlastně jeho služebníky.
Byl a je Král. Jemu patřil nejen chrám, ale jemu patří všechno. Všechno, co máme.
Země patří králi a on ji dává správcům. Náš dům, naše pole, zahrada, podnik patří Bohu. Dokonce náš rozum, naše paměť, naše dovedné ruce patří Bohu. Učinil nás správcem. Nechá i sám sebe od správců soudit a pak jim teprve řekne a ukáže – já jsem skutečný Král.
Jeho trnová koruna, šarlatový plášť a žezlo z rákosu je výsměchem ne jemu, ale všem těm, které teprve koruna a plášť udělají něčím, protože jinak by nebyli nic.
Všem těm, kteří si násilím vynucují poslušnost, bojí se opozice, protože nemají dostatečně velikou mravní autoritu a cítí svou malost a slabost.
Skutečně veliký se bát nemusí, klidně se sníží na úroveň služebníků. Ten, jemuž jsou oddána lidská srdce, se nebojí opozice, ani trnová koruna a kříž ve skutečnosti jeho velikosti neublíží.
Protože by se tomu mohlo špatně rozumět, nikdy nehlásal Kristus o sobě, že je král, užíval raději prorocké označení Mesiáše jako Syna člověka, až poprvé před Pilátem v potupném postavení řekl – já jsem král, když byl úředně výslovně tázán s vědomím následků, protože věděl, že o jeho pravdu ho nikdo nepřipraví. Mohou se na něm dopustit násilí, ale neublíží jeho velikosti.
I toto mluví ke křesťanům. Nemusí to o sobě nikde předem hlásat, ale když se někdo výslovně zeptá, nemůže říci ne. Křesťan si musí být vědom své velikosti, je také „pomazaný“ při křtu, patří ke Kristu navěky a nikdo mu tu důstojnost nemůže vzít.
Mohou se na něm dopouštět násilí, ale nemohou mu jeho velikost vzít. Ten je král, kdo dovede říci pravdu, i když ví, že mu to neprospěje. Ten zvítězil nad strachem, nad sebou samým.
Ke Kristovu království lze mít v základě dvojí poměr:
1) Buď přesvědčení, že on musí sloužit mně, je tak mocný proto, aby mi pomáhal. Z toho pak plynou výčitky Bohu i ztráta víry, když člověk zjistí, že mu vždy nepomáhá tak, jak by si to přál, když vidí, že je to jinak.
2) Nebo – já mám sloužit jemu. Neodstraní mi vždy všechny překážky, abych vyzrál a mohl pomáhat jemu budovat ne zemi jeho království.
Požadavky na své služebníky má skutečně královské. Žádné malichernosti. Žádá všechno. „Slyšeli jste, že bylo řečeno, ale já říkám vám!“ Jen takovým způsobem se skutečně Boží království na zemi může budovat.
Královská služba je těžká, ale odměna je také královská.
