Paní Petra nám zaslala svou báseň Holubice a vysvětlení, za jakých okolností báseň vznikla.
Rozhodla jsem se, že vám povyprávím můj příběh, který jsem prožila. Možná se vám nebude zdát dost silný na to, aby ve vás něco zanechal, ale když se na to zadívám retrospektivně, tak pro mě je to velmi silné osobní svědectví, jehož autorem jsem já sama a tak se vlastně nemám na co vymlouvat.
Když jsem se seznámila se svým manželem Vladkem, nevedla jsem úplně ukázkový život. Lépe řečeno, vedla jsem hrozný život a stydím se, když si na svou minulost jen vzpomenu. Budu k vám upřímná, v té době jsem vlastně ani nevěděla, kdo je to Ježíš... Ano věděla jsem, že někdo takový je a že souvisí s křížem a s katolickým náboženstvím, ale to je tak všechno. Nevěděla jsem nic o náboženství, o Ježíši, o Duchu Svatém, o křesťanství. Jen jsem věděla, že to existuje. Tento odstavec je pro svědectví, které vám chci předat velmi důležitý.
Vladko se mi moc líbil, úplně mě očaroval a já jsem se do něj zamilovala a to tak, že jsem napsala básničku, která byla jakoby pro něj. Psala jsem jí přesně tak, jak jsem to v tu chvíli cítila.
Když jsem si tu báseň nedávno po téměř čtyřech letech znovu přečetla, úplně mě její slova udeřila do očí. Když se nad tím zpětně zamyslím, chci říct, když se nad tím zamyslím teď, kdy jsem ve věci víry v Krista mnohem vzdělanější, musím uznat, že ta básnička je pro mě nesmírně nadčasová. Teď po letech si uvědomuji, že jsem ji nepsala pro Vladka, ale že jsem ji psala sama pro sebe. Byla to slova od Boha určená mně. A o tom jsem přesvědčená.
Tu básničku Vám teď napíšu, abyste si jí mohli přečíst a pak si jí postupně rozebereme. Napsala jsem ji 25.1.2015.
Holubice
Na nebi letí holubice.
Na modrém nebi, sněhově bílá.
Jakoby volala:
„Jsem tvoje naděje. Jsem tvoje síla!
Nebraň se a otevři své srdce dokud plane.
Dokud sem léčivý vítr s mými křídly vane.
Ten, který fouká pryč špinavý prach.
Otevři svou duši, neměj strach.“
Na nebi letí sněhový květ.
„Dovol mi poznat tvůj tajemný svět.
Obě má křídla mají léčivou moc
A já slyším tvou duši. Volá o pomoc!
Nebraň se a otevři své srdce dokud plane.
Dokud sem léčivý vítr s mými křídly vane.“
„Tak neboj se mě, já jsem láska.“
Vidíte to tam také? Už jen ten název „Holubice“... Co představuje holubice v Písmu svatém? No jistě, Ducha Svatého! A abych opravdu zdůraznila, že to byl Duch Svatý, dodala jsem „Na modrém nebi, sněhově bílá.“ Ve chvíli, kdy k Janovi přišel Ježíš, oblaka se roztrhla, otevřela se tak modrá obloha a z nebe sestoupil Duch Svatý jako bílá holubice.
Jakoby volala: „Jsem tvoje naděje, jsem tvoje síla!“ Však ano, Pan Ježíš nám přeci dává naději na spásu a sílu překonávat naše trápení, naše starosti a dává nám sílu nést náš kříž, který je mnohdy velmi těžký. A dále volá: „Nebraň se a otevři své srdce....“ Tahle slova také dávají smysl! Dá se to říci také takto: Odevzdej se mi, důvěřuj mi, dej mi své fiat! Stačí, když své srdce jen pootevřete, já do něj s radostí vstoupím. Jak je psáno v knize Zjevení 3,20 „Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoliv uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“
„Dokud sem léčivý vítr s mými křídly vane.“ Vítr je vlastně jeden ze způsobů, kterým Duch Svatý přichází. A samozřejmě je velmi léčivý. Dalším způsobem může být třeba oheň. „Ten, který fouká pryč špinavý prach“ Jinými slovy ten, který léčí naše rány. Smývá naše hříchy, uzdravuje choré, navrací zrak slepým a chromým dává vstát. „Otevři svou duši, neměj strach.“ Opět, Ježíš říká: „Dej mi všechno, co máš a nemusíš se bát, že bych Tě o to připravil, ale musíš mi důvěřovat.“
„Na nebi letí sněhový květ“ Je takovým mým vyobrazením toho, že Duch Svatý je opravdu krásný, Ježíš je krásný... Bůh je krásný!
„Dovol mi poznat tvůj tajemný svět.“ Zde se trochu zastavím. Vyslechla jsem si kázání k evangeliu, jež vyprávělo o chudé vdově, která dala do chrámové pokladnice poslední dvě mince, tedy všechno co měla. V kázání zazněl příběh o ženě, která pozvala Ježíše do svého bytu a ukazovala mu svoje místnosti, které mu chtěla dát. Byla tam ještě jedna místnost, s nápisem na dveřích „Soukromí“. Žena prosila Ježíše: „Dám Ti celý byt, ale tuto místnost mi prosím neber.“ Co bylo v té místnosti? Naše touhy, naše tajemství, všechno, co chceme, aby bylo ukryto nebo něco, o co nechceme přijít – naše kariéra, naše bohatství, blahobyt, atd. To je přesně ten tajemný svět, o kterém báseň hovoří.
„Obě má křídla mají léčivou moc.“ Podobně jsem vysvětlila „léčivý vítr, který svými křídly vane.“ Význam těchto dvou řádek je stejný.
„A já slyším tvou duši. Volá o pomoc!“ Toto jsou velmi silné věty, protože v době, kdy jsem báseň skládala jsem byla skutečně nešťastná. Plácala jsem se na místě a měla jsem pocit, že se mi ztrácí půda pod nohama. Chyběla mi životní jistota, o kterou bych se mohla opřít. Tápala jsem a hledala nevím co. Moje duše v té době skutečně volala o pomoc!
„Tak neboj se mě.“ V Bibli se slovo neboj se objevuje poměrně často. Protože tam, kde je Ježíš, tam strach nepatří, koneckonců poslední věta básně to krásně vysvětluje: „Já jsem láska.“ Vždyť Bůh je láska!
Když jsem se nechala pokřtít, řekla jsem: „Bůh mi přivedl do cesty Vladka, aby mě Vladko přivedl k Bohu.“
Jsem přesvědčená, že tato báseň není obyčejná. Je to báseň od Boha, kterou jsem psala sama pro sebe, i když v domnění, že ji píšu pro Vladka. Chystám se dát jí melodii, abych jí mohla Pánu Bohu s radostí zpívat.
Pane Ježíši, děkuji Ti, že jsi mi navrátil zrak a sluch a že díky Tobě mohu vstát a vydat se správnou cestou.
Přeji krásný, požehnaný den
Petra
