Moje poslední chvíle na této zemi přišla. Zabiju sama sebe. A pak jsem si pomyslela, že by bylo dobré jít na jedno poslední setkání. A tam, nečekaně ...
Okultismus a věštění ji odvrátilo od víry do takové míry, že se dostala do deprese a bojovala se sebevražednými myšlenkami stále častěji. A pak v největší temnotě života přišla do kontaktu s charismatickou modlitební skupinou. A právě tam se neočekávaně setkala s objímající láskou Ježíše.
Od toho dne se život Emmanuely Maillard, dnes známé spíše jako sestra Emmanuela z Medžugorje, řeholnice Komunity Blahoslavenství, navždy změnil.
Katolička a věštění
Sestra Emmanuela je také známá na sociálních médiích. Její profil na Facebooku je velmi populární a samotná sestra, když je to možné, jezdí po celém světě a sdílí svou hořko-sladkou minulost.
Pochází z velmi náboženské pařížské rodiny. Avšak i ve školních letech, kdy navštěvovala školu řízenou řeholními sestrami,
byla přitahována k věštectví. Jednoho dne se jí spolužáci snažili naučit, jak připravit spiritistickou seanci, což samo o sobě byl pro ni velmi děsivý zážitek.
Později během studií v Paříži začala navštěvovat věštce, jakoby jí zůstala nějaká
fascinace tímto duchovním světem "a zároveň si jím kompenzovala" strach, který způsobila její první zkušenost ze školy. Tyto návštěvy věštců pokračovaly později i během služebních cest.
Sestra Emmanuela s astrologem
"Jednou jsem šla do Indie. V roce 1972, když jsem měla 24 let, šla jsem navštívit slavného astrologa, velmi uznávaného v Dillí, který mi vyložil tzv. Karty osudu," říká v jednom ze svých svědectví. Mistr okultismu ji uviděl a řekl: "Věděl jsem, že přijdeš ke mně. V mé knihovně mám knihu o tvém životě." Potom si vzal knihu a začal ji číst."
"Byla jsem šokovaná. Vše bylo správné. Všechny detaily z mého dětství. A pak začal číst, co se stane v mém životě až do věku 30 let. Bála jsem se a přerušila jsem ho ...
Věřila jsem v Boha; v Boha, který byl Pánem Stvořitelem, který vše držel ve svých rukou, a astrolog mi jen ukazoval, že všechno v mém životě závisí na chladných, necitlivých, neosobních, bezcitných nebeských tělesech.
Do mého srdce pronikl velký strach a já jsem se ponořila do tohoto strachu a zoufalství. Bylo to, jako bych ztratila svého otce. Toto setkání mnou otřáslo. Cítila jsem se po něm hrozně."
Myšlenky na sebevraždu
Deprese narušila život budoucí řeholní sestry až do té míry, že si myslela, že ho ukončí. "Jeden den, moje sestra, která mě v mém bytě v Paříži našla v beznadějném stavu, navrhla: "Zítra je svátek Seslání Ducha Svatého, půjdeš s námi! Nedávno jsem potkala modlitební skupinu; jsou skutečně fantastičtí, mají v sobě tolik radosti!"
A já jsem odpověděla:
Je příliš pozdě. Váš Duch Svatý nemůže pro mě nic udělat. Skončila jsem.
V noci jsem prožila peklo. Bylo to skutečné mučení, že ráno jsem řekla svou poslední modlitbu v životě: "Ó, Pane, Pane, moje poslední chvíle na této zemi přišla. A slibuji, že tu už v pět hodin nebudu.
Zabiju samu sebe. A pak jsem si pomyslela, že by bylo dobré jít na to setkání. Přinejmenším budu moci vidět svou sestru naposledy a nebudu dlouho sama."
Emmanuela a dávný slib pro Ježíše
Tímto způsobem Emmanuela přišla na setkání
hnutí charismatické obnovy. "Přišla jsem tam a co jsem viděla? Asi třicet lidí a radost, úsměv, lásku, něhu, jemnost ... Zdálo se mi, že mezi nimi je opravdu nebe."
Emmanuela si najednou vzpomněla na slib, který učinila před několika lety. "Jednoho dne, když jsem četla Skutky apoštolů, zeptala jsem se Pána: Kde jsou všichni lidé, kteří žijí s radostí z evangelia? Nevidím je v kostele. Ale pokud se jednoho dne s nimi setkám, půjdu s nimi, protože chci tento život, chci žít s Duchem Svatým. A na tomto setkání jsem si pomyslela: Ano, to je to, co jsem hledala po všechny ty roky."
Ježíš přišel do mého pekla
Pochopení s touto modlitební skupinou bylo výjimečné. "Modlili se za mé propuštění. Necítila jsem nic zvláštního. Nekřičela jsem, neplakala. Ale když jsem vystoupila z lavice, udělala jsem gesto, dotkla jsem se hrudníku, jako bych zkoumala, jestli je tam ten strach stále, ale on už je pryč. Mučení je u konce. Mé utrpení je u konce. Ale především už ve mně nebyl strach ze smrti, tato chuť smrti, pekla..., všechno pryč.
To bylo setkání s Ježíšem. Není to o tom, že bych měla vizi, ale viděla jsem to v mé duši, viděla jsem Jeho, který přišel do mého pekla, vzal všechny mé rány a hříchy na sebe, aby mě vykoupil z tohoto pekla. Bylo to neuvěřitelné setkání s mým Spasitelem.
Toto setkání se událo v roce 1973. O tři roky později se Emmanuela připojí ke společenství Lew Judah (které se později přejmenuje na Komunitu blahoslavenství) a skládá sliby v roce 1978. O 11 let později se Společenství, vzhledem k jejímu daru na hlásání evangelia, rozhodne poslat ji do Medžugorje, kde žije dodnes.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 18. 11. 2018 naleznete
zde.
