Ještě přesně nevím (ačkoli vy už víte) jak se tento blog bude jmenovat, ale bude o mém manželovi. Pro změnu.
1. S tím, jak často se ho kámoši a mě kámošky na tento blog ptají.
2. S tím, jakého rysu našeho manželství jsem si nedávno všimla.
*
K té jedničce: "
A tvůj manžel, co na to? Ví o tom vůbec? To ti fakt dovolí zveřejňovat takové věci?" Nebo: "
To ti nevadí, co tam manželka o tobě píše? No, to bych já nikdy nedovolil!" Můj manžel ví, co píšu. Ví toho víc, než čtete. Proto to dovolí. On ví, že tu na něj nenadávám. Že mi tu nejde o zoufalé vyžalování se. Neboť předtím než to uveřejním, nejprve vyhubuji a postěžuji si jemu. S ním to zažívám, vám to sdílím. A ještě předtím než se to k vám dostane, jsou náš problém / neshoda / krize vyvážený / á obrovskou láskou a bezhraničním přijetím. Většinou to nejprve cítím od Pána Boha a pak i od pana manžela. Bože, jak jsem vděčná, že mohu být jeho. Tedy vás obou. Úplně celá. Se všemi špínami si mě ten můj muž vzal. Jako Kristus Církev. Sem tam vám něco poodhalíme v rámci srandy a pečlivého sdílení (sharing is carrying).
Můj muž už na mně za těch našich společných 10 let zažil vrcholové nej všech dostupných na mě pasujících přídavných jmen. Viděl mě nejsmutnější, nejzoufalejší, nejrozčílenější, nejnerozumnější, nejagresivnější, nejhloupější, nejopilejší, nejvíc zvracející, nejnahatější, nejtlustší, nejkrásnější, nejšťastnější, nejdrzejší, nejvděčnější, nejpřekvapenější, nejnerozhodnější, nejspokojenější, nejvzrušenější, nejhrdější, nejnedočkavější, nejnejistější, nejveselejší, nejhravější, nejpřirozenější a co já vím, co ještě. Vám z toho malý odstín odkrývám, s ním to v celé paletě odstínů žiji. Pokud vás někdy překvapila otevřenost, s jakou k vám jdu, představte si, co musí snášet ten můj muž. On má vývar a vy odvar. Kokso, a on to se mnou dává. Ten kluk je šaman!
Někdy, vlastně stále, si myslím, že i proto si mě vybral. Že jsem výzva. A i po pěti letech chození mě přece jen požádal o ruku. (A to jsem si po třech letech myslela, že už ho nepřesvědčím!) A ne a ne mě normalizovat. Tolik démonů ve mně je! Můj muž, můj Michal Archanděl. Ví, co si vzal. Až se tomu sama divím. Ale nuda se mnou není. Žádný problém? Já vždy nějaký najdu!
A teď ještě to specifikum, co jsem si na nás všimla. Nemáme před sebou žádné "šššššššš", resp. "psssst". Myslím, že přesně víme, co si ten druhý myslí. Ačkoliv navzájem nesouhlasíme. Nemáme mezi sebou ani před sebou žádnou cenzuru. Ani myšlenkovou, ani slovní. Snažím se být transparentní před vámi, ale před ním jsem ještě více. A velmi tu transparentnost potřebuji (až bytostně) i od něj. (Na tom ještě pracujeme.) Žádné takové: "
Ale, Lucce to neříkej ..." (Že měl striptérku na rozloučení se svobodou ten chlapec jeden slušný ...) Nebo: "
Lucka to nemusí vědět." No, musí! Neboť, co nevím, to si domyslím! A to je "very danger" pro nás oba - zvlášť i společně. Ví to o mně. Že jsem tlučhuba. A to by si člověk myslel, že si nedávám servítky. Nedávám pouze před ním. Před ostatními ano. Minule mě kousalo svědomí, jestli jsem nechtěně před kámošem neřekla něco, co jeho manželku rozzlobí. - Že co když si to náhodou mezi sebou neřekli. Nebo pokud to náhodou neměl vědět. Ta cenzura. Tak se bude jmenovat tento blog - manželská cenzura. Nevím, popravdě, nakolik je zdravá a nakolik škodlivá. Jen vím (nebo si naivně namlouvám), že u nás není a jsem za to vděčná. Já mu řeknu i to, co mu řeknu, že mu neřeknu. Proto mi manžel dovolí psát takové blogy. Neboť i to jsem já. I proto jsem stále do něj.
PS: Tedy nemáme manželskou cenzuru mezi sebou, před vámi ji máme. I když to tak nevypadá - o to se snažím, aby to tak nevypadalo. Má to tak vyšší čtenost.
Lucia Peteji
Ostatní články autorky najdete ZDE. (Některé z nich jsou i na stránce FATYMu v češtině)
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 12. 11. 2018 naleznete
zde.
