Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. (Ex 20,4-5)
Uvedená slova knihy Exodus nám poslouží jako východisko k naší úvaze.
Většinou se chápou pouze jako zákaz zobrazování Boha a posvátných věcí. Toto je bezesporu také jejich původní význam, i když v Exodu 25,18 Hospodin dává příkaz Mojžíšovi, aby dal udělat sochy cherubů.
Stojí jistě za zmínku, že text nezakazuje zobrazení Boha, nýbrž zakazuje zobrazení Boha něčím stvořeným. To proto, aby nedošlo k záměně úcty. Ta by nastala, kdyby Izraelité začali uctívat místo Hospodina např. Slunce, které by ho mělo původně jen symbolizovat. Tato poznámka se mi zdá důležitá proto, že vtělením Boha se omezil také tento zákaz.
Bůh by se neměl zobrazovat ničím, čím skutečně není. Bůh není Slunce, Měsíc, Země, i když je stvořil, ale stal se člověkem. Proto se může jako člověk zobrazovat. Tím se ale posunul význam uvedeného přikázání do hlubší roviny.
Nezobrazit si Boha znamená také neudělat si o něm hotovou představu, protože Bůh se vždy vymyká naší představě. Tím, že si člověk dělá o Bohu hotovou představu uzavírá ho do svých vlastních systémů představ a přání (ty Bože musíš toto, protože já jsem udělal toto). Tím ovšem Boha degraduje na hračku ve svých rukou a sebe ochuzuje. Malý člověk si tvoří malého boha. Martin Buber přeložil Boží jméno Jahve nikoliv obvyklým "
Jsem, který jsem", nýbrž hebrejštině bližším dynamickým vyjádřením "
Budeš mě vnímat v každé situaci jinak, nikdy nejsem stejný." V mnohých situacích nebyl Ježíš poznán (na jezeře, u hrobu od Marie Magdaleny...).
Totéž se dá vztáhnout i na člověka a mezilidské vztahy. Obecně můžeme říci, že v každém z nás je snaha ovládnout druhého. K tomu opět slouží naše představivost.
Chceme, aby dotyčný člověk byl podle našich představ a ne podle představ Božích. Zapomínáme, že Bůh udělal člověka ke svému obrazu. My chceme člověka předělat podle sebe. Nejsme připraveni ani ochotni změnit si již o někom vytvořený obraz, do kterého toho druhého uzavíráme, čímž ho vlastně spoutáváme.
Byl jsem přítomen na jednom shromáždění, ve kterém některým účastníkům bylo během modlitby Bohem vnuknuto prorocké slovo. Jedno poselství se mi zdálo obzvláště důležité: "
Rozvažte nespravedlivá pouta" (srov. Iz 58,6). Ano, to je to, co potřebuje dnešní svět. To je to, co potřebujeme my. Každý z nás. Musíme rozvázat nespravedlivá pouta, kterými svazujeme své bližní i sebe. Lidi, kteří žijí vedle nás i s námi. Musíme odevzdat naše představy o nich. Jen tak budeme moci být zbaveni své touhy po ovládání druhých.
Pavel Hruban
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 14. 11. 2018 naleznete
zde
