Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 12,38-44) staví do konfrontace zbožnost oficiálních náboženských představitelů a konkrétní jednání chudé vdovy. Zákoníci očekávali obnovení pozemského Davidova království a s tím byla spojena jejich pozemská očekávání - materiální zabezpečení a první místa. Pán Ježíš se však svým hlásáním Božího království jasně distancuje od těchto představ.
Děj se odehrává v prostředí jeruzalémského chrámu. Delší verze nedělního úryvku nejdříve nabízí první část (Mk 12,38-40), v níž Ježíš varuje zástup před zákoníky. Za jejich falešné chování je stihne přísnější Boží soud. Nejdříve Ježíš kritizuje jejich osobní ambice. Dovolávají se zvláštní pozornosti na veřejnosti - mají rádi pozdravy, první místa, procházejí se v dlouhých rouchách. Potom Ježíš dvěma konkrétními příklady poukazuje na jejich pomýlené chování - vyjídají domy vdov a naoko se dlouho modlí.
Pravá zbožnost obsahuje sociální rozměr
Pro svou bezbrannost byla vdova a sirotek (někdy se uvádí i kategorie cizince) indikátorem spravedlnosti ve společnosti. Už ve Starém zákoně byli vzorem Boží péče o nejzranitelnější skupiny obyvatelstva. Vdova ztratila manžela, sirotek rodiče, cizinec vlastní zemi. Především v prorockých knihách vystupuje Bůh jako obránce jejich práv, neboť často byli prvním terčem nespravedlnosti.
Nemůžeme hovořit o pravé zbožnosti toho člověka, u kterého se lidé nemohou dovolat spravedlivosti. Náboženství a kult bez sociální spravedlnosti a snahy žít víru v každodenním životě je nesmyslem. Skutečná nábožnost tedy nutně zahrnuje i péči o chudé a nuzné. Autor Jakubova listu nám připomíná: "
Čistá a neposkvrněná zbožnost před Bohem a Otcem je: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich tísni a zachovat se neposkvrněným od tohoto světa." (Jk 1,27)
Žitá víra vdovy
Ještě před chvílí Pán Ježíš varoval před zákoníky, kteří navštěvují vdovy nikoliv z důvodu pomoci, ale využívají jejich lidskou zranitelnost a nelehkou situaci. Ve druhé části evangelijního úryvku (Mk 12,41-44) Kristus předkládá svým učedníkům chudou vdovu jako příklad, který mají následovat. V prostorách jeruzalémského chrámu bylo tzv. nádvoří žen, kde byly i pokladny, do kterých se dávaly peníze pro potřeby chrámu. Evangelista Marek upřesňuje, že vdova dala dvě drobné mince, v celkové hodnotě 1 kvadransu. Byla to římská mince, která měla hodnotu 1/64 denáru. 1 denár byl v časech Ježíše běžnou denní mzdou dělníka.
Pokud Ježíš vyzdvihuje dar vdovy, není to z pohledu absolutní hodnoty. 1/64 denáru byla mizerná částka. Pán však zdůrazňuje, že z pohledu její sociální situace dala všechno, co měla, zatímco ostatní dávali ze svých přebytků.
Před Bohem jde kvantita bokem, důležitá je kvalita našeho nitra. Velikost vdovy spočívá v její důvěře v Boha. Darem dvou drobných mincí vyjadřuje svoji velkou lásku k Bohu, kterému dává všechno. Zde se v praxi realizuje příkaz lásky k Bohu celou silou, celým srdcem, celou duší, o kterém jsme slyšeli o minulé neděli. Dar vdovy se vymyká jakýmkoli pozemským kritériím. Dala všechno Bohu a nyní ji pravděpodobně čeká žebrání, což je v naprostém protikladu s mladíkem, který od Krista odešel, neboť měl mnoho majetku, kterého se nechtěl vzdát. Příběh se nachází krátce před popisem Ježíšova umučení. Proto
v rámci struktury evangelia se dar vdovy stává pro evangelisty Marka předobrazem Kristovy oběti, který se zřekl všeho, sebe sama, z lásky k člověku.
Pichlavé otázky
Vdova zastupuje ty, kteří navzdory těžké situaci, úderům života, osobním selháním, podrazy ze strany druhých, zůstávají otevření, neboť celým srdcem důvěřují Bohu.
* Nezneužívám situaci slabších?
* Co já obětuji Bohu? Jen to, co mi přebývá? Pokud mi zbyde čas na modlitbu, pokud mi zbyde čas na mši sv. ...
* Neponižuji lidi ve svém okolí?
* Neocitl se někdo kvůli mně v těžké životní situaci?
Příklad chudé vdovy otevírá i problém tzv. "kostelní" zbožnosti.
* Je moje víra upřímná?
* Nevymlouvám se na přetvářku věřících, abych měl před sebou a druhými "alibi", proč nepraktikuji víru?
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 9. 11. 2018 naleznete
zde