Předpovědi budoucích velkých událostí
Medžugorje patří vedle Fatimy mezi nejpozoruhodnější fenomény 20. století vůbec, proto je pochopitelné, že oslovilo mnohé velké osobnosti Katolické církve. Dokonce nedávno zesnulý
světoznámý exorcista páter
Gabriele Amorth z Říma považoval Medžugorje za pokračování Fatimy. Pozoruhodným je také fakt, že svatý
páter Pio již v roce 1968 předpověděl, že se Panna Maria zjeví na území dnešní Bosny a Hercegoviny.
Tento velký italský světec a mystik se toho pochopitelně nemohl dožít, protože zemřel v roce 1968 a zjevení v Medžugorji začaly až o 13 let později. Již v roce 1968, ještě před svou smrtí, však řekl poutníkům z Bosny a Hercegoviny: „
Panna Maria brzy navštíví vaši zemi.“
Páter Pio se nemýlil a Panna Maria, neboli Gospa, jak ji místní lidé nazývají, skutečně navštívila Bosnu a Hercegovinu a to ne jednou, ale zjevuje se v Medžugorji od roku 1981 až dodnes. Již více než 37 let. To je ojedinělý případ v celých dějinách Katolické církve. To, že se Medžugorje stane jednou místem, které přitáhne lidi z celého světa, předpověděl už rok po smrti pátra Pia záhřebský
architekt Stjepan Podhorsky, autor projektu medžugorského kostela sv. Jakuba, posvěceného 19. ledna 1969. Když architektovi vyčítali, že kostel je příliš velký pro takovou malou vesnici, jakou bylo tehdy Medžugorje, architekt odpověděl: „
Jednou přijde den, kdy se do kostela nevejdou lidé, kteří sem budou přicházet z celého světa.“
Stjepan Podhorsky se nemýlil a ten den skutečně přišel. Medžugorje již více jak 37 let láká lidi z celého světa. Za celý ten čas si k němu vytvořily pozitivní vztah miliony lidí na celém světě. Mnohé velké osobnosti Katolické církve se o tomto mariánském poutním místě vyjadřují v superlativech. Není možné v jednom článku citovat všechna vyjádření, ale uveďme pro ilustraci alespoň některé.
Místní biskup o Medžugorji
Paradoxně první velký apologeta zjevení v Medžugorji byl jejich pozdější nesmiřitelný odpůrce, biskup diecéze Mostar-Duvno,
Mons. Pavao Žanić, který
byl zpočátku horlivým zastáncem pravosti zjevení, později však povýšil osobní spor s několika františkány nad zájmy celé Katolické církve. Sám se však dopustil mnoha pochybení, které vrhly špatné světlo na posuzování tohoto fenoménu. Přitom biskup Žanić ještě jako kněz, a později jako biskup, se zúčastnil 11 poutí do Lurd, Fatimy a Syrakus. Když se dozvěděl, že v jeho vlastní diecézi se zjevuje Panna Maria, byl nadšený. Během prvních dvou měsíců byl osobně pětkrát v Medžugorji, kde sám vyslechl i faráře a vyptával se vizionářů pod přísahou. On sám povzbuzoval děti, aby se hodně modlily k Panně Marii a aby byly dobré, pokorné a upřímné.
Při mši svaté dne 25. července pak veřejně prohlásil: „
Jsem hluboce přesvědčen, že nikdo děti, které říkají, že viděly Pannu Marii, nenavedl. Kdyby se jednalo o jedno dítě, mohlo by se říci: To má někdo tvrdou hlavu. Ani policie z něj nemůže nic vytáhnout. Šest nevinných, prostých dětí by za půl hodiny řeklo vše, kdyby byly někým navedené. Nikdo z kněží, za to ručím, to garantuji, zde neměl žádné záměry ani vliv, aby děti k něčemu přemlouval.“
Nejdůležitější však bylo toto biskupovo neochvějné prohlášení: „
Také jsem přesvědčen: Děti nelžou.“
Paradoxně, biskupův počáteční zápal při obhajobě zjevení musel zchlazovat místní farář, který biskupa přesvědčoval, že na oficiální uznání je dost času. Přesto však biskup Žanić ve své obhajobě zjevení pokračoval i nadále. 16. srpna 1981 v katolickém týdeníku
Glas koncila (Hlas koncilu) veřejně obhajoval zjevení a 1. září téhož roku v listu prezidentovi obhajoval Medžugorje před útoky komunistického tisku.
Po krátké době však biskup úplně obrátil svůj postoj a z horlivého zastánce zjevení se stal jejich úhlavní nepřítel.
Tuto změnu však nezpůsobily objektivní skutečnosti, ale
biskupův osobní spor se dvěma františkány z Mostaru, kteří byli přičiněním biskupa suspendováni. Tito dva františkáni, Ivan Prusina a Ivica Vego, byli suspendováni a divinis františkánským provinciálem, protože přes zákaz udělovali ve františkánských kaplích svátosti věřícím, kteří odmítali jít do svých farností, spravovaných diecézními kněžími. Biskup Žanić totiž na základě papežského dekretu z roku 1975 určil 8 větších hercegovinských farností, které měly františkáni předat diecézním kněžím. Lid však vypověděl biskupovi poslušnost. Už po staletí byl zvyklý na františkány, proto odmítal akceptovat diecézní kněze. Tehdy situaci ještě více vyhrotil františkán Vego, který sice přestal udělovat svátosti, ale neodešel z Mostaru, jak mu bylo nařízeno.
Často přicházel do Medžugorje a při jedné příležitosti zašel za Vickou s prosbou, zda nebude slyšet slova útěchy od Panny Marie. Vicka mu při nejbližší příležitosti zprostředkovala radu Gospy, aby se modlil, protože čím více mluví Panna Maria o smíření, tím více neklidu se vytváří. Řekla také, že suspendovaní kněží nejsou na vině a rozhodnutí o nich jsou příliš ukvapená. Kromě toho biskup musí mít trpělivost a spor řešit klidně.
Když se o tom dozvěděl biskup, rozčílil se a prohlásil, že takovou odpověď Panna Maria nikdy nemohla vyslovit, protože ona by nikdy neřekla taková slova na adresu představeného církevní hierarchie. Od tohoto momentu biskup zaujal vůči fenoménu Medžugorje subjektivní postoj a z nejhorlivějšího obhájce zjevení se stal největší nepřítel Medžugorje.
Později však
pravdivost slov Panny Marie nepřímo potvrdil církevní soud Supremum Signaturae Apostolicae Tribunal (Nejvyšší tribunál apoštolské signatury), který konstatoval, že biskupův postup vůči františkánům byl nekorektní. Proto jejich trest 27.3.1993 zrušil a rehabilitoval je. K tomu je však třeba dodat, že i v případě, že by se časem dokázalo, že byl biskupův postup vůči františkánům správný, Žanić neměl právo hodnotit medžugorská zjevení na základě svých subjektivních emocí, ovlivněných kauzou mostarských františkánů, která neměla přímou souvislost se vznikem zjevení.
Biskup Žanić způsobil mnoho zla, nemohl však zastavit proud milionů nadšených poutníků do Medžugorje. Svatý stolec nikdy nezakazoval poutě do Medžugorje. Mluvčí Svatého stolce, Joaquin Navarro Valls, v srpnu 1996 řekl pro veřejnost:
„
Jednotlivci mají povolené navštívit Medžugorje. Církev nezakazuje kněžím, aby doprovázeli laiky organizované zájezdy do Medžugorje. Nemůžete říct, že lidé tam nesmějí jít, dokud nebude prokázáno, že je to falešné. Toto nebylo ještě řečeno, a tak každý tam může jít, pokud chce.“
Do Medžugorje se valily a dodnes valí proudy lidí z celého světa. Byli mezi nimi i katoličtí hodnostáři na nejvyšších stupních katolické hierarchie, kteří na rozdíl od biskupa Žaniće zaujali k Medžugorji zcela pozitivní stanovisko. Co o tomto světoznámém poutním místě řekli nebo napsali katoličtí biskupové?
Biskupové o Medžugorji
Splitsko-makarský arcibiskup, Dr. Frane Franić, předseda teologické komise biskupské konference bývalé Jugoslávie, již v roce 1998 prohlásil, že do Medžugorje putoval asi šedesátkrát. Své pocity popsal takto: „
Denně se uvádím do vědomí přítomnosti Panny Marie v čase, kdy se ona zjevuje v Medžugorji, od 17.40 do 17.45 hod., a tehdy doporučuji v modlitbě sebe a náš chorvatský národ, naši Církev, naše biskupy, kněze, řeholníky, řeholnice a celý Boží lid a celý svět, jmenovitě Svatého otce a též zvláště mír v Bosně-Hercegovině a přirozeně, tu drahou Mariinu svatyni, ve které se shromažďuje, jak prohlásili a zapsali všichni biskupové ex-Jugoslávie na svém plenárním zasedání v Zadaru 11. dubna 1991, zbožný svět ze všech pěti kontinentů, aby se modlil ke Královně míru.“
A jindy prohlásil: „
Medžugorje za čtyři roky učinilo v pastoračním ohledu v Jugoslávii více než všichni biskupové a kněží za 40 let.“
Je potřebné konstatovat, že
tento arcibiskup poskytl o Medžugorji mnoho vyjádření. Uveďme některé z nich:
„
Dvakrát jsem mohl být přítomen na zjevení a bylo mi jasné, že zde nemůže jít o nějaké klamání nebo halucinace, ale jde o pravé náboženské zážitky. Věřím v pravdivost zjevení.“
„
Každý kněz se má denně modlit tři hodiny, každý biskup čtyři a biskupové na odpočinku pět hodin. Děkuji Bohu za to, že jsem mohl prožít rozvoj mystické teologie a mystických zjevení, hlavně medžugorských. Uznávám pravdivost poselství Marie v Medžugorji.“ (v pros. 1996 v katedrále ve Splitu)
„
Měl jsem vlastní osobní zkušenost, kterou považuji za zázrak a ta mě přesvědčila, že poselství Panny Marie z Medžugorje jsou skutečné... O podrobnostech vlastního zážitku raději nemluvím, protože se to týká i dalších lidí.“ (z rozhovoru pro noviny Glas Mira, list. 1993)
„
Naše Paní se tu zjevuje, jsem o tom přesvědčený.“ (v rozhovoru později uveřejněném v knize R. Laurentina)
U příležitosti představení nové fotomonografie o Medžugorji v červenci 1997 arcibiskup Franić ve Splitu vyhlásil: „
Já osobně jsem hlas Matky Boží slyšel, ale nikdy jsem Ji neviděl.“
A co jiní biskupové z bývalé Jugoslávie?
Vyjádření prezidenta biskupské konference,
kardinála Kuhariće: „
My biskupové komise jsme Medžugorje přijali jako místo modlitby a jako svatyni.“
Biskup Komarica z Banje Luky, předseda komise biskupské konference pro zkoumání událostí v Medžugorji, dne 13. 11. 1994: „
O Medžugorji Církev ještě neřekla poslední slovo. Jugoslávská biskupská konference vydala prohlášení, ve kterém se říká, že ve smyslu dosavadního zkoumání (myslí se tím ještě neuzavřeného, protože, bohužel, mezitím vypukla válka)
máme Medžugorje posuzovat jako jaro. Pokud vím, je jisté, že v celém světě přineslo dobré ovoce, je třeba však ještě leccos objasnit a vyčkat rozhodnutí papeže, resp. učitelského úřadu Církve. Momentálně je zkoumání přerušeno.“
Vyjádření sarajevského
kardinála Puljiće: „
Jsem za Medžugorje.“
Arcibiskup z Bělehradu,
Franc Perko: „
My biskupové nemáme žádné námitky proti pouti do Medžugorje.“
Medžugorje však přilákalo biskupy nejen z bývalé Jugoslávie, ale z celého světa.
Msgr. Patrick Power, australský pomocný biskup z Canberry, při své druhé návštěvě v Medžugorji v únoru 1998 řekl: „
Jsem podruhé v Medžugorji… Panna Maria mi udělila mnoho milostí… Medžugorje je mír. Já jsem zakusil vnitřní mír a vydávám o něm svědectví… Vím, že musím radit druhým, aby sem přišli.“
Msgr. Gerard Dionne, penzionovaný kanadský biskup z Edmontonu, New Brunswick, o Medžugorji mimo jiné prohlásil: „
Je těžké dělat závěr, že je všechno pouze náhoda. Toto je srovnatelné s Lurdami a Fatimou. Je to Bůh, který přitahuje lidi na tomto místě.“
Hermann Reich, biskup v Papuy-Nové Guineji, mimo jiné řekl: „
Můj soukromý názor směřuje k tomu, že zjevení jsou pravá a mají své opodstatnění.“
Tento misionář, původem z Tirolska, vysoce ocenil význam tohoto mariánského poutnického místa v bývalé Jugoslávii slovy: „
Medžugorje je velikou nadějí pro Církev.“
Nigérijský arcibiskup
Gabriel Gonsum Ganaka: „
Věřím v Medžugorje, protože jsem viděl jeho plody na všech úrovních. Viděl jsem duchovní i tělesná uzdravení.“
Texaský biskup
Michele D. Pfeifer: „
Medžugorská poselství nám ukazují pravou nauku. To je zázrak obrácených srdcí.“
Italský arcibiskup
Mario Peressin: „
Nemohu zakazovat lidem poutě do Medžugorje, protože jsem viděl ty, kteří se vrátili obrácení, a nebyli předtím v kostele deset, patnáct i více let.“
Další představitel italského episkopátu
Daniele Ferrari, biskup chiavarský, se vyjádřil: „
Musíme se snažit, aby od nynějška všichni mohli číst a žít poselství, které nám Maria posílá přes vizionáře.“
Exorcista
arcibiskup Millingo, pozvaný do Vatikánu papežem, aby se stal členem Papežské rady pro přistěhovalce, se o návštěvě Medžugorje vyjádřil takto: „
Je tu ovzduší, které vytváří Panna Maria. Do Medžugorje jsem přišel kvůli záchraně své duše, jako poutník.“
Irský biskup
Seamus Hegarty: „
Dílo musíte poznat podle jeho plodů. A plody jsou tak výrazné a jasné. Když jsem v Medžugorji poslouchal zpovědi lidí - za ty tři hodiny jsem vyslechl víc obsažných zpovědí, které vycházely z hloubky srdce, než za 21 let svého kněžství.“
Uruguajský biskup
Raul Scarone: „
Pro mě je milostí strávit tu dva dny. Vy v této farnosti máte velký dar, který se nazývá Maria.“
Kamerunský biskup
Adalbert Hdzana: „
To, co zde vidím, je pokračování Fatimy.“
Australský
biskup Kennedy, když přišel do Medžugorje potřetí v rouše biskupa: „
Věřím zjevením v Medžugorji!“
Indický
arcibiskup Arokiaswamy: „
V Medžugorji se stalo mnoho zázraků díky Panně Marii - Gospě: tělesná uzdravení, obrácení od velmi hříšného života.“
Arcibiskup Schönborn z Vídně: „
Padesát procent bohoslovců mé diecéze si kněžskou cestu zvolilo díky Medžugorje, které bylo místem jejich obrácení.“
Kardinál Urs von Balthasar, který zemřel v r. 1988: „
Nepochybuji, že to, co se děje v Medžugorji, je skutečně od Boha.“
Ugandský
kardinál Wamala: „
Věřím, že je to Svatá Panna, která se tu zjevuje.“
Pro nás je velmi důležité, že mezi příznivci Medžugorje byli i
biskupové z Čech a Slovenska. Pražský
kardinál František Tomášek měl kladný vztah k Medžugorje. Píše o tom ve své knize Ljudevit Rupčić: „
Zesnulý kardinál Tomášek v dopise zaslaném na medžugorský farní úřad připisuje právě Panně Marii Medžugorské příchod duchovního jara do svého arcibiskupství a celých Čech. Medžugorští poutníci jsou jeho svědky a hlasateli víry. Oni o něm svědčí svým hledáním a ještě více nacházením. Jak je velká jejich žízeň, když i z tak dalekých krajů přicházejí do Mežugorje! Jak vyniká Bůh v jejich očích nad všemi ostatními dobry! Oni všechno nechávají doma nebo to opomíjejí, jen aby jeho našli a přijali. Jaká to je a kolik je té přitažlivé síly, že v nich zpřetrhává všechny vazby s hříchem, s alkoholem a s drogou a osvobozuje je pro Boha! Poutnická víra v Boha dosvědčuje, že všechno kromě Něj je drobínek dobra a každá jiná krása je vedle Něho jen bledý odlesk.“
Kardinál Tomášek na vlastní uši slyšel v Římě výrok Jana Pavla II., že kdyby nebyl papežem, rád by šel do Medžugorje a tam pomáhal při práci s poutníky. Tomášek se takto vyjádřil před návštěvníky vídeňské modlitební akce.
Když byl
slovenský biskup Hnilica tázán, zda nemá obavy z toho, že by mohlo být Medžugorje dílem ďábla, odpověděl:
„
Kdyby bylo Medžugorje od ďábla, políbil bych mu ruku a řekl bych mu: Jen tak dál, si na správné cestě. Neboť zdali by nás ďábel vedl k modlitbě, půstu, svatému přijímání, ba dokonce k svátosti pokání - ke zpovědi, v níž zaznívají slova: Odpouštějí se ti hříchy? Ďábel nemá zájem přivést dvacet milionů lidí k tomu, aby se ho při zpovědi zřekli.“
Obrácení jsou největším zázrakem Medžugorje. Exorcista páter
Gabriele Amorth, který byl během dlouhých let konfrontován se silami pekla, se dokonce výslovně vyjádřil: „
Satan nenávidí Medžugorje, protože je to místo obrácení a modliteb.“
Tento exorcista neochvějně věřil v pravost zjevení Panny Marie v Medžugorji, o kterém se mimo jiné vyjádřil: „
Medžugorje je pevnost proti ďáblu.“
Papež Jan Pavel II. o Medžugorji
Je všeobecně známo, že papež Jan Pavel II. měl jednoznačně kladný postoj k Medžugorje. Podle medžugorských vizionářů právě tento papež byl Pannou Marií přímo vyvolený a připravený vykonávat úřad náměstka Kristova. Panna Maria to potvrdila slovy, která řekla vizionářům: „
Nejmilejší z mých synů, kterého jsem Já sama vybrala pro tyto časy.“
Gospa ujistila vizionáře o svém výjimečném vztahu k Jánu Pavlu II. vícekrát. Například při zjevení, které měli vizionáři v listopadu 1981. V tomto zjevení viděli obraz papeže, který Gospa vzala a přitulila k sobě se slovy: „
Zachovejte si tento obraz, to je váš otec, duchovní otec všech.“
Při tomto zjevení jim řekla i to, že
právě ona chránila Jana Pavla II. při atentátu 13. května 1981, při kterém mu hrozila smrt.
Na základě impulsu Medžugorje vyhlásil Jan Pavol II. v červnu
1987 mariánský rok. Potvrdil to později kardinál Grey. (Italieni in Scozia, X.-XI. 1987).
Vizionářka Marija uvedla: „
Gospa dává poselství vždy 25. v měsíci a často si všímám, že druhý den Svatý Otec řekne to samé. Svatý Otec je tak intenzivně vedený Duchem Svatým, anebo má také vidění.“
Mirjana vícekrát uvedla, že v r. 1987 jí papež při soukromém rozhovoru řekl: „
Kdybych nebyl papežem, cestoval bych do Medžugorje.“
Pomocný biskup v brazilském Florianopolis, Murillo S. R. Krieger, se vyjádřil, že když l2. února 1990 sdělil papeži svůj záměr vydat se na pouť do Medžugorje, papež prohlásil: „
Medžugorje je velikým centrem spirituality!“ Na setkání biskupů s papežem v březnu 1995 se zúčastnil i bývalý mostarský biskup Žanič, který dal papeži otázku: „
Svatý Otče, kdy přijedete do Sarajeva?“ Jan Pavel II. na tuto otázku odpověděl: „
Myslel jsem, že se mě zeptáte: Svatý Otče, a kdy přijedete do Medžugorje?“
Když měl přijít P. Barbarić na návštěvu do Paraguaye, místní arcibiskup Benitz nevěděl, jak se má zachovat. Když se na to v říjnu 1994 zeptal papeže, dostal odpověď: „
Povol všechno, co se týká Medžugorje.“ 6. dubna 1995 se uskutečnila návštěva chorvatského prezidenta Tudjman a kardinála Kuhariće u Svatého otce. Papež tehdy řekl: „
Chci jet do Splitu, do Maria-Bistrice a do Medžugorje!“
„
Ochraňujte Medžugorje,“ vzkazoval Jan Pavel II. pátru Zovkovi.
Mons. Kim řekl při setkání korejských biskupů s papežem Janu Pavlovi II.: „
Prostřednictvím vás se mohlo Polsko osvobodit od komunismu.“ Papež skromně oponoval: „
To není moje zásluha. To je dílo Matky Boží, jak nás ubezpečuje ve Fatimě a v Medžugorje.“
Slovenský biskup Pavol Hnilica se s Janem Pavlem II. dobře znal. Na jedno setkání s polským papežem vzpomíná takto: „
Jednou mi Svatý Otec četl z knihy o Medžugorji a řekl toto: Medžugorje je pokračování Fatimy kvůli obrácení Ruska! Tam Panna Maria hledá vojáky, misionáře pro Rusko!“
Zajímavé svědectví přinesl italský kněz Gianni Sgreva, který jednou mluvil s papežem o modlitebních společenstvích z Medžugorje: „
Svatý Otec mě poslouchal, přiblížil se ke mně a řekl mi přímo do ucha: Nestarejte se o Medžugorje, protože já myslím na Medžugorje a modlím se za jeho úspěch každý den.“
Bylo by možné ještě dlouho meditovat o vztahu polského papeže k Medžugorje. Jisté je, že Jan Pavel II. byl od počátku do konce velkým příznivcem a k tomu vedl i celou Katolickou církev.
Kněží, řeholníci a řeholnice o Medžugorji
Velice důležitá jsou vyjádření kněží, řeholníků a řeholnic o tomto mariánském poutním místě. Je jich nesmírné množství. Vyberme alespoň část z nich.
Kněz, teolog a psychoterapeut,
páter Slavko Barbarić: „
Panna Maria se zde v Medžugorji zjevuje každý den. V Medžugorji nežije ani jeden člověk, který by neviděl zázrak na vlastní oči.“
Páter
Tomislav Vlašić, který v letech 1981-1985 působil v Medžugorji jako spirituál: „
Panna Maria, která se nám zjevuje, je pro nás milostí, abychom dokázali přijmout Boží cestu jednoduše, prostě.“
Farář
Umberto Lončar, působící v Gradnići nedaleko Medžugorje: „
V úterý 4. srpna o 18. hodině a 40. minutě se z Crnice zvedala překrásná růžovofialová postava Paní... výše, a postupně mizela zraku. Potom jsem zpozoroval bílý závoj, který zůstal pod jejíma nohama.“
Páter
Gianni Sareva, který byl spoluzakladatelem společenství Oáza pokoje: „
Během děkovné modlitby v kapli, ve které se tehdy konala zjevení, jsem jasně zaslechl slova: Odevzdej se mi úplně!“
V říjnu 1981 se stali svědky mimořádného jevu tři otcové františkáni - Janko Bubalo, Stanko Vasilj a Luka Susac. Na Križevaci viděli svítící postavu Panny Marie. Ve dnech 22. a 23. listopadu 1981 tuto postavu opět viděl otec Bubalo a 70 dalších lidí. Úkaz se opakoval i 28. dubna 1983 a tehdy ho viděl otec Bubalo a spolu s ním 50 lidí.
Otec Bubalo, básnik, spisovatel, františkán, o tom vypověděl: „
Bylo to 22. října 1981. Uviděl jsem obě ctihodné sestry, jak před farou klečí na mokré zemi s rozepjatýma rukama. Hned vedle nich klečelo s rozepjatýma rukama asi 70 mužů a žen. Mírný déšť zřejmě nikomu nevadil. Někteří plakali vzrušením. Všichni nehybně hleděli na kříž na Križevaci. Také jsem se tam podíval dalekohledem. Kříž tam nebyl. Jasně jsem viděl namísto kříže postavu ženy s rozepjatýma rukama. Se mnou bylo dalších pět kněží a všichni to viděli. Celé zjevení trvalo asi 40 minut.“
Otec
Stanko Vasilj tutéž událost popsal následovně: „
Viděl jsem postavu ženy v plášti šedé barvy, světlé, jakoby to bylo neonové světlo.“
Ve čtvrtek 6. srpna 1981 o 18. h se v Medžugorji odehrál další mimořádný jev. Na obloze se objevil nápis „MIR“, který viděli lidé 15-20 minut. Tehdejší medžugorský farář
Jozo Zovko: „
Na vlastní oči jsem viděl světlo, vycházející z kříže na Križevaci a proudící směrem ke kostelu. Potom se z toho světla na obloze vytvořila písmena MIR. Ta písmena se pohybovala a přibližovala se k nám jako světla nějakého vozidla.“
Otec Zovko jednou na Slovensku řekl: „
V začátcích zjevení jsem prosil lidi, aby nechodili na Podbrdo. Když se přiblížil čas zjevení, všichni lidé z kostela odešli. Zůstal jsem v kostele sám. Seděl jsem v třetí lavici a nevěděl jsem, co mám dělat. Tehdy jsem zaslechl hlas tak, jako vy nyní slyšíte můj: ,Jdi ven a ochraňuj děti!´ Druhý den byl kostel plný. Během modlitby se v kostele zjevila Panna Maria. Nejprve u dveří kostela. Já jsem přerušil modlitbu a pozdravili jsme Pannu Marii překrásnou písní. Panna Maria přešla před oltář, všem požehnala a řekla: Děkuji vám, že se modlíte společně. Každý den se modlete společně..."
Matka Tereza z Kalkaty, svatořečená v roce 2016: „
Ráda půjdu do Medžugorje, abych poděkovala za přijaté milosti.“
Velká obrácení v Medžugorji
Mezi příznivci Medžugorja byli pochopitelně nejen příslušníci katolického kléru, ale také katoličtí laici, ba často se jimi stávali i nekatolíci a dokonce i ateisté, kteří našli v Medžugorju cestu ke Katolické církvi. Jaký byl jejich postoj k Medžugorji?
Otto von Habsburg to vyjádřil velmi jasně: „
Jsem přesvědčen, že zdejší zjevení jsou pravá.“
Generál irského vojska
William Prendergast kromě jiného řekl: „
Učili jsme, že Bůh sedí někde v oblacích, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých. Ale nepochopili jsme, protože nám to nebylo dostatečně zdůrazňováno, že je Ježíš živá osoba, která přichází do našeho nitra jako živý Bůh a pravý přítel. Já teprve v Medžugorji objevuji, že je naše víra opravdu živá víra, a náš Bůh, živý Bůh mezi námi.“
John Bird, úspěšný filmový režisér, o Medžugorji: „
Nejkrásnější okamžiky dne strávím v kostele a z toho opět je největší setkání s Ježíšem při svatém přijímání. Neznám lepší způsob, jak začít svůj pracovní den než modlitbou, mší svatou a svatým přijímáním. A jsem vděčný Bohu, že mi dal tu milost.“
Známý herec
Jim Caviezel, který hrál roli Ježíše ve filmu Mela Gibsona Passion, navštívil Medžugorje několikrát. V jednom rozhovoru se ho zeptali, jak ovlivnilo Medžugorje jeho roli Ježíše v Gibsonově filmu. Caviezel mimo jiné řekl: „
Bez Medžugorje bych tu roli nikdy nehrál, protože tam se mé srdce otevřelo modlitbě a svátostem. Věděl jsem, že musím být docela blízko Ježíši, pokud ho chci hrát. Denně jsem chodil ke zpovědi a k eucharistické pobožnosti. Na mši přicházel i Mel Gibson pod podmínkou, že bude čtena v latinském jazyce. To bylo pro mě dobré, protože jsem se učil i latinu.“
Známa rakouská
mystička Maria Simma se stala známá tím, že jí navštěvovaly duše z očistce, které ona nazývala „ubohé duše“. V jednom rozhovoru na otázku, zda se v Medžugorji skutečně zjevuje Panna Maria, rakouská mystička odpověděla: „
Ó ano, Maria se opravdu lidem zjevuje a v současnosti je to v Medžugorji v Hercegovině, denně skupince mladých. Už jsem tam byla třikrát, ale nemusela jsem tam jít, abych zjistila, jestli to je nebo není skutečné zjevení. Skoro po tom, co se to začalo v červnu 1981, zeptala jsem se ubohé duše, jestli je to skutečné zjevování se Panny Marie, a odpověď zněla, že ano. A tak je to i v San Damiano, v Kibeho, o. Gobi a jiné méně známé případy po celém světě. Víte, ohledně Medžugorje existuje jen jedno nebezpečí. A tím by bylo, kdyby ho svět začal ignorovat.“
Maria Simma se vyjádřila i o jiném známém mariánském
zjevení v Garabandalu. Mimo jiné řekla: „
Garabandal je horská vesnička ve Španělsku, kde se Panna Maria zjevila několika dětem v 60. letech. Pochází odtud varování, které je v podstatě toto: Přijde chvíle, kdy každý člověk na zemi uvidí stav své duše a mnozí z toho dostanou takový šok, že na místě zemřou. Je to podobné, co se děje u každého při umírání, ale toto se stane každému ve stejnou dobu.“
Medžugorje je požehnaným místem bezpočtu obrácení. Lidé přicházeli na místo zjevení Panny Marie a nacházeli zde živého Krista i své vlastní místo pod sluncem.
Obrácení nalezla i
Anna Blaževićová, dcera vysokého komunistického funkcionáře. Sama o tom vypovídá: „
V r. 1988 bylo třeba, abych vedla skupinu turistů do Medžugorje. Tehdy jsem nic nevěděla o mši svaté a o svatém přijímání. Když jsem vstoupila do kostela, byla mše svatá. V okamžiku přijímání jsem jasně viděla tajemné světlo, které vychází od oltáře a ozařuje všechny přijímající. V tom okamžiku jsem poznala, že Bůh je živý. Já jsem se ještě neuměla modlit, a přitom jsem viděla, že modlitba patří k podstatě mého bytí. Pokřtěna jsem byla 3. 7. 1988. Křestní kmotrou mi byla Vicka. Později byl pokřtěn a církevně oddán i můj bratr. Odpusťte - vy, kteří jste pod nátlakem ateizmu trpěli pro Ježíše od nás, kteří jsme byli zaslepení bezbožectvím.“
Někteří z těch, co se v Medžugorji obrátili, se neuspokojili s běžným životem, ale
nalezli zde cestu k duchovnímu povolání.
Platí to i o
Dr. Ernstovi Strachwitzovi, vysvěcenému na kněze 25. 6. 1994 ve vídeňském Dómu. O svém obrácení uvádí: „
Odešel jsem k divadlu. Jednou ročně jsem ještě chodil ke zpovědi a sem-tam v neděli na mši svatou. Byl jsem pozván do Medžugorje. Nechtěl jsem s tím nic mít, přesto jsem pozvání přijal. Tam, najednou, uprostřed modlitebního programu v kostele, jsem si uvědomil - chci být knězem. A v tom okamžiku neexistovala pro mě žádná pochybnost, jestli budu toto povolání následovat.“
Georg Mayr Melnhof byl syn slavné rakouské šlechtické rodiny a dědicem obrovského majetku v hodnotě jedné miliardy šilinků. Cesta do Medžugorje od základů změnila jeho budoucnost. Místo toho, aby se angažoval v rodinném podniku, vstoupil do kněžského semináře. On sám to popisuje následovně: „<,i>Studoval jsem podnikovou ekonomii. U nás doma jsem převzal podnik. Jako průvodce mládežnické skupiny jsem jel do Medžugorje. Tam jsem četl v Bibli: ,Tak ani jeden z vás, když se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.´ Potom jsem šel na německou mši. Během ní mi jakýsi hlas řekl, abych tuto výzvu následoval a všechno opustil.“
Vědecké kapacity o Medžugorji
Medžugorje bylo velkou výzvou i pro vědce z celého světa. Jen do roku 1983 přišlo zkoumat tento pozoruhodný fenomén asi 50 odborníků z různých vědeckých oborů. Byl mezi nimi i
Doc. Dr. Andreas Lann, profesor morální teologie na Filozoficko-teologické vysoké škole v Heiligenkreuzi, který mimo jiné řekl: „
Pokud bychom chtěli vizionáře podezírat, že všechno to byl dopředu dohodnutý a nastudovaný divadelní výstup, museli bychom těmto dětem udělit nejvyšší ocenění - Oskara, nebo vytvořit zvláštní cenovou kategorii za neuvěřitelný výkon. Za hru, která se opakuje každý den, a to po celé roky.“
K pozoruhodné události došlo v Medžugorji 19. května 1985. V tento den se ve slunci ukázal velký kříž. Potom slunce zmizelo a místo něj se objevila zvláštní záře výrazné barvy, která zakrývala téměř celý západ, spouštějíc své paprsky na kostel v Medžugorji. Zakrátko nato se místo záře objevilo pouze slunce ve velkém tmavém prstenci. Jistou dobu v něm rotovalo, pak se slunce i prstenec, v němž rotovalo, řítili velkou rychlostí k medžugorskému kostelu i s červenou září, která je obklopovala. Pak se zastavili a vraceli zpět. Nato se slunce otáčelo v tmavém prstenci tak jako dříve. Takto se ten jev obměňoval přibližně 20 minut. V té době se v blízkosti kostela nacházelo zhruba 1000 lidí ze všech končin světa. Všichni byli naplněni bázní a zkroušeně vzývali Boha i Pannu Marii.
Pražský vědecký pracovník z oblasti fyziky a optiky,
RNDr. Ing. František Mráček, CSc., tento jev popsal takto: „
V Medžugorji... slunce ztratilo svůj oslňující jas, celá plocha slunce byla šedivá. Mohl jsem ho i já pozorovat bez jakýchkoli potíží. Po chvíli jsem viděl, že slunce jako by poskakovalo v tenkém jasném mezikruží a najednou z kruhového obrysu začaly vystupovat kruhové vlny. Asi po třech minutách začalo slunce normálně zářit, a musel jsem se přestat dívat. Oči mi začaly slzet.“
RNDr. Ing. František Mráček byl svědkem i jiného jevu, který se odehrál o několik let později. Sám ho komentoval takto: „
Dne 3. 7. 1989 jsem byl přítomen při mimořádném nočním zjevení na Podbrdu. Shromáždilo se tam několik tisíc lidí. Během zjevení najednou jako blesk sestoupily z nebe směrem k patě kříže dva poměrně úzké světelné pruhy, mírně se sbíhající k sobě. Pruhy byly trochu modré. Něco takového jsem nikdy neviděl.“
Mariánská cesta ekumenismu návratu
a evangelizace nekřesťanů v Medžugorji
Medžugorje přitahuje nejen katolíky, ale i nekatolíky z celého světa. Jedním z nich je anglikánský kněz z New Yorku,
Michael Roonsmann, který vystudoval teologii a psychologii. Kromě jiného říká: „
Můj biskup sice neuznává zjevení, přitom ale ví, že já dělám mnoho věcí ve světle medžugorských poselství a říká mi, že to klidně mohu dělat.“
Jak dále dosvědčuje M. Roonsmann, po „
medžugorských poselstvích mnozí z anglikánských kruhů odpověděli na výzvu a modlí se ve skupinách růženec. I já se už dlouho modlím denně růženec. Dokonce se to pro mne stalo velmi důležitou součástí mého modlitebního dne.
Prohlásím i to, že pokaždé, když jsem navštívil Medžugorje, jsem se naučil něco životně důležitého pro sebe osobně, ale i pro druhé, mezi nimiž působím. Zvláště večerní medžugorská liturgie se mi stala pramenem milosti, přestože neumím chorvatsky. Večerní modlitba spolu se zpěvem, růžencem i tichem se dotkne srdce. A během modlitby za nemocné po mši svaté jsem cítil, že jsem se očištěný a osvobozený od svých plánů a tužeb otevřel pro něco nového. Jsem přesvědčen, že všechno, co jsem já zde v Medžugorji prožil, může prožít každý, bez ohledu na to, že nezná jazyk. Jenom je potřeba všechno přijmout otevřeným srdcem, jako nás přijímá Maria.“
A katolíkům adresuje Michael Roonsmann tato upřímná, čistá slova: „
Tato a taková Panna Maria není jenom vaše, ale i naše, anglikánská. Ona žádá mír a usmíření. Žádá četbu Božího slova a život podle Božího slova. Bojuje v nás o bratrskou lásku a modlitbu. Takovou Pannu Marii si i my anglikáni přejeme a ctíme.“
Obrácení v Medžugorji prožil i člen Episkopální křesťanské církve
John Mc Dougall, profesor filozofie, psychologie a hudby ze Skotska. Sám o tom vypovídá: „
Mému příchodu do Medžugorje sám nerozumím. Přišel jsem tam roku 1985 a zůstal jsem tam 2 dny. Modlili jsme se před domem vizionářky Marije. Něco říkala. Nerozuměl jsem jí, ale hluboce se mě to dotklo. Hlouběji než slovo, kterému bych mohl rozumět. Když jsem se vrátil domů, biskup v Dundee mě připravil ke sv. křtu v Katolické církvi."
Strhující příběh prožil také
Bratr Efraim (z komunity Blahoslavenství v Medžugorji), původně protestantský pastor. On sám uvádí: „
V noci na svátek Matky Ustavičné pomoci jsem měl ve snu vidění. Viděl jsem Pannu Marii a Ona mě pozvala, abych cestoval do Medžugorje. Řekla mi i datum. Potom jsem 7. listopadu 1993 odcestoval do Medžugorje. Panna Maria mě poprosila, abych založil společenství takových lidí, kteří jsou sjednocení se Srdcem Ježíšovým a chtějí důsledně prožívat medžugorská poselství."
Další protestant, profesionální novinář
Wayn Weibel, byl luterán, ale žil naprosto světským životem. Jednou potkal jistého člověka, který mu navrhl: „
Mohl bys napsat zprávu o Medžugorji.“ Weibel však vůbec nevěděl, o co jde. Půjčili mu tedy videokazetu o Medžugorji a on si ji pustil. Tehdy, v únoru 1986, se poprvé seznámil s událostmi v tomto poutním místě.
Zde je jeho sugestivní výpověď: „
Náhle jsem pocítil něco zvláštního. Někdo ke mně promluvil: ,Jsi mým synem a prosím tě, abys plnil vůli mého Syna. Prosím tě, abys napsal o událostech v Medžugorji.´ Padl jsem na kolena a začal se modlit. Nevím, jak dlouho jsem tam klečel a stále opakoval: ,Bože, Bože, proč já?´ Jako protestant jsem nic nevěděl o zjeveních ani o Katolické církvi. Později jsem napsal články o Medžugorji, které byly vydány v počtu 27 milionů výtisků.“
Fyzik
Sergej Grib, pravoslavný vědec z Petrohradu, došel do Medžugorje na doporučení kardinála Königa. Když se ho ptali, jaký má dojem z Medžugorje, odpověděl: „
Velkolepý… zdá se mi, že se zde nalézá a je patrná odpověď na celou historii světa a národa… Tyto události budou velikou oporou všech, kteří hledají Boha.“
Toto je pravý ekumenismus návratu, postavený na mariánském pilíři.
Ekumenický dialog, který přinesl Druhý vatikánský koncil, se v posledních desetiletích nejednou ocitl ve slepé uličce. Příčiny byly různé. Ať už subjektivní, nebo objektivní.
Panna Maria však v Medžugorji realizuje ukázkový ekumenismus návratu a nepotřebuje k tomu ani koncilní dokumenty ani nijaké poučky nebo nařízení. V ní, v Přesvaté Panně, spočívá budoucnost ekumenismu tak, jak ho chtěl mít Bůh.
Panna Maria v Medžugorji ovšem přitahuje k Ježíši i příslušníky jiných náboženství, či dokonce lidi, kteří se nehlásí k žádnému náboženství. Jeden nejmenovaný židovský konvertita a kněz z Jeruzaléma, který v Medžugorji našel cestu ke Kristu, vydal toto pozoruhodné svědectví - obrací se na násí těmito úchvatnými slovy: „
Medžugorje je největší zázrak na světě. Matka Boží Maria mluví způsobem, na jaký bychom nikdy nemohli ani pomyslet. Medžugorje je pro mne druhý Izrael… Padněte na kolena a děkujte Bohu! Každý den se dějí veliké zázraky. Bůh posílá Služebnici Marii, aby nás volala. Co byste chtěli víc! Na kolena a modlit se!“
Od ní, od Přesvaté Panny, se učme, jak realizovat dialog s nekatolíky, abychom jinověrce přiváděli v masových počtech k Jejímu Synu, Ježíši Kristu.
Karol Dučák
Použitá literatura:
Czy wiesz, że św. O. Pio przepowiedział Medziugorje w 1968 r. mówiąc do pielgrzymów z Bośni-Hercegowiny „wkrótce Madonna nawiedzi wasz kraj” – niesamowite świadectwo. In:
W obronie Wiary i Tradycji Katolickiej. Dostupné na internete:
https://wobroniewiaryitradycji.wordpress.com/2013/06/03/czy-wiesz-ze-sw-o-pio-przepowiedzial-medziugorje-w-1968-r/
Dostaňte nás odtiaľto!!!, Prvé vydanie. Doľany: ZAEX, 2013, ISBN 978-80-89676-02-6, 255 s.
Florková V. Exorcista:
Ignorovať Medžugorie je pre kresťanov neodpustiteľné. In:
Moja Komunita. Dostupné na internete:
http://www.mojakomunita.sk/web/florkova.veronika/blog/-/blogs/exorcista:-ignorovat-medzugorie-je-pre-krestanov-neodpustitelne.
Hurnaus Ch.
Medžugorje – nádej sveta. Bratislava: LÚČ, 2013. ISBN 978-890-7114-916-3. 134 s.
Jim Caviezel: If it wasn’t for Medjugorje, I wouldn’t have ever played in movie “Passion“. In:
Medjugorje WebSite. Dostupné na internetu:
https://www.medjugorje.ws/en/articles/jim-caviezel-would-not-played-movie-passion/
Lacika I. – Fiala A.
Putovanie za Máriou. (Európske pútnické miesta) Bratislava: Q 111, 1991. ISBN 80-85401-02-9. 151 s.
P. Gabriele Amorth:
Medjugorje als Fortführung von Fatima. In:
KATH.NET – Katholischer Nachrichtendienst. Dostupné na internetu:
http://www.kath.net/news/3387.
Pekara M. „
Pokoj, pokoj, pokoj a len pokoj! Pokoj musí zavládnuť medzi človekom a Bohom a medzi ľuďmi!“ In:
Skutočný život v Bohu. Dostupné na internetu:
http://pekaraul.blogspot.com/2008/08/medugorie.html.
Poselství z Međugorje. In:
Pojď si sáhnout na Boha.. Dostupné na internetu:
http://web.katolik.cz/feeling/6_4.htm.
Rupčić L.
Medžugorje – brána nebeská a počátek lepšího světa. Praha: VERITÉ, 2001. ISBN 80-900843-0-3. 256 s