Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 12,28-34) nabízí text prvního a největšího přikázání. Příkaz milovat Boha byl znám již v starozákonních textech. K překvapení však Ježíš k němu přidává druhé přikázání, kterým je láska k bližnímu.
Ve vztahu Boha a člověka představují Boží přikázání důležitou součást naší víry. Prostřednictvím přikázání Bůh ukazuje člověku cestu, kterou má kráčet, když chce žít v souladu s Boží vůlí.
Nejednou se stává, že člověk vnímá Boží přikázání jako břemeno, jehož je třeba se zbavit, aby člověk zůstal "svobodným". Ve skutečnosti jde o ztrátu smyslu pro realitu, neboť neexistuje společnost, v níž by neplatila žádná pravidla a ve které by každý člověk byl zcela nezávislý od všeho a všech.
Otázka zákoníka, které přikázání je největší, zaznívá v prostředí jeruzalémského chrámu, místa kultu a modlitby. Otázka odráží touhu poznat, čemu ve vztahu k Bohu má člověk věnovat tu největší pozornost a péči.
Láska k Bohu
Příkaz lásky k Bohu uvádí starozákonní kniha Deuteronomium, která je s Knihou žalmů a Knihou proroka Izaiáše nejčastěji citovanou starozákonní knihou v Novém zákoně. Chci však upozornit, že celý starozákonní příkaz začíná zvoláním: "
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Pán jediný! A ty budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou." (Dt 6,4-5) Tato slova se dodnes modlí členové židovského národa každé ráno a večer. Je to jejich vyznání víry. Je to princip, od kterého se odvíjí vše ostatní. Nazývá se "Šema" podle úvodního slovesa -
šema - poslouchej! Jde o tak zásadní přikázání, že v židovských domech na zárubních dveří je i tento text uložený v malé nádobce, která se nazývá "
mezuzu". Když členové rodiny odcházejí nebo se vracejí domů, vždy se jí dotknou, aby si připomněli, že podle tohoto přikázání se mají v životě chovat.
V hebrejském jazyce se slovo "
jeden, jediný" řekne "
echad". Existuje podobné slovo "
acher", které však znamená "
jiný, odlišný". V hebrejském jazyce je rozdíl mezi těmito dvěma slovy jen v posledním písmenu d - r, které se v hebrejštině na sebe velmi podobají, až se nejednou zaměňují. Proto hebrejské rukopisy tohoto prvního přikázání zvýraznily poslední písmeno d (Dalet), aby bylo jasné, že Pán je "jediný" - Echad a není nějakého "jiného" - acher.
I tato drobná gramatická poznámka nám nabízí hluboké duchovní poselství.
Nedovolme, aby kromě Boha, který je Otcem Ježíše Krista, byl v našem životě nějaký jiný, další bůh! Buďme i my slyšícími na Boží slovo. Ať uši našeho srdce naslouchají Boží hlas.
Celý příkaz tedy začíná ujištěním, že Pán je náš Bůh, že je jediným Pánem. Je to odkaz na Boží lásku, na to, co Bůh vykonal v dějinách spásy Izraele.
Boží láska k nám je vždy první. Příkaz lásky není nařízením, neboť láska se nedá vynutit. Je to naše odpověď na Boží lásku, kterou nás nepřestává milovat.
Láska k bližnímu
Pán Ježíš k prvnímu a největšímu přikázání přidává hned další: "
Druhé je toto:, Milovat budeš svého bližního jako sám sebe!'" (Mk 12,31) I toto přikázání má svůj původ ve Starém zákoně, konkrétně v knize Leviticus 19,18. Ježíšovou "novinkou" je, že je vzájemně propojuje. Existuje souvislost mezi "
milovat budeš svého Boha" a "
milovat budeš svého bližního".
Láska k bližnímu je viditelným důkazem toho, že naše láska k Bohu je autentická, jak nekompromisně upozorňuje autor Prvního Janova listu "
Pokud někdo řekne: "Miluji Boha" a nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí." (1 Jan 4,20)
Ježíš v odpovědi zákoníkovi jasně říká, že
láska k Bohu je prvním a láska k bližnímu druhým přikázáním. Navzájem je tedy nemáme od sebe ani oddělovat, ale ani nezaměňovat pořadí.
Milovat bližního totiž neznamená ve všem mu vyhovět, ale znamená usilovat dát mu to, co je skutečně dobré v Božích očích. Milující rodiče nedají dětem vše, po čem jejich děti touží, protože existují věci a situace, které jejich dětem mohou ublížit. Moudré společenství a odpovědná společnost má usilovat dávat svým členům ne to, po čem každý z nich zatouží a zachce, ale co skutečně prospěje pro jejich dobro a budování v souladu s Boží vůlí. Pokud se ze společnosti odstraní první přikázání, tzn. odstraníme Boha, vytváří se zmatek, protože našim vztahům chybí pevný Princip, od kterého se vše odvíjí.
Duchovní odkaz je zřejmý. První a největší přikázání klade před nás výzvu, abychom nebyli ani polovina, třetina, ani jinak rozdělení lidé, ale celým svým bytím a celým svým životem kladli Boha na první místo. Jedině v této nerozdělenosti se správným způsobem uskutečňuje láska k bližnímu.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 2. 11. 2018 naleznete
zde