Bůh neodměňuje své služebníky podle hodnosti úřadu, který
zastávají, ale podle lásky a pokory, s jakou vykonávají své
poslání. (Sv. František Saleský)
Tato slova se hodí přesně k životu sv. Anežky České. Tak
jako její vrstevnice sestřenka Alžběta Durynská – její velký
vzor – i ona opustila slávu a bohatství a dobrovolně si zvolila
největší chudobu.
Anežka Česká se narodila kolem roku 1205 jako dcera ctižádostivého a bezohledného panovníka Přemysla Otakara I. Ten ve svém politickém úsilí o moc zasnoubil tříletou Anežku se synem slezského knížete Jindřicha a svaté Hedviky Slezské a dal ji odvést na jejich dvůr. Hedvika předala Anežku na výchovu do kláštera cisterciaček v Třebenicích.
Tři roky, které toto dítě strávilo mezi vzdělanými a hluboce nábožnými sestrami, ve značné míře ovlivnily její další život. Osvojila si zásadu:
Být šlechticem znamená stát se svatým.
Anežka se však mohla záhy opět vrátit do Prahy. Ženich, kterého pro ni vybrali, zahynul na lovu. Její otec však měl již další plány. Šestiletou Anežku slíbil tehdy dvouletému dědici císařského trůnu Friedricha II. a poslal ji na další výchovu na dvůr vévody Leopolda IV. do Vídně. Přepychový život na dvoře se zprotivil dítěti, které vyrůstalo v klášterním prostředí a naučilo se rozjímat o trpícím Vykupiteli. Proto se postila nejen v postě, ale i v adventu. Všechno se jí dařilo šikovně skrývat.
Velkým zklamáním pro otce Otakara bylo, že zásnuby s Jindřichem byly kvůli intrikám zrušeny. Pro dědice císařského trůnu byla vybrána jiná žena. 20letá Anežka se tedy vrátila ke své rodině.
Na život české královské dcery měly velký vliv především dvě události. Právě v tom roce přišli do Prahy první františkáni a svým příkladným životem přitahovali celé zástupy. I Anežka byla fascinovaná nezištnou láskou, chudobou a úplnou odevzdaností Bohu. Anežka také věděla o povolání své sestřenice Alžběty Durynské, která po manželově smrti použila své bohatství na pomoc chudým a nemocným.
Po otcově smrti se Anežka rozhodla pro život pokání a lásky k bližnímu. Ale právě v tuto dobu ji požádal o ruku Friedrich II., otec bývalého snoubence. Co od ní chtěl Bůh? Měla se stát císařovnou? Po hluboké modlitbě napsala list papeži Řehoři IX., ve kterém mu vysvětlila, že se zasvětila Bohu, a proto nechce vstoupit do manželství ani s císařem. Papež toto rozhodnutí podpořil a dokonce i sám císař nechápal její odmítnutí jako urážku, protože
dala přednost většímu Pánu.
Anežka to myslela se svým rozhodnutím zcela vážně. Jako 29 letá prodala všechen majetek a ze zisku dala postavit kostely, kláštery a nemocnici. Spolu se sedmi děvčaty z nejbohatších českých rodin vstoupila r. 1234 do kláštera, který dala před dvěma lety postavit a ve kterém již žilo pět klarisek. Konečně uskutečnila Anežka svůj sen! Bez toho, že by se byly někdy viděly, žila se svatou Klárou z Assisi ve vroucím přátelství a hluboké jednotě, takže na konci svého života mohla říct:
Klára je druhá polovina mé duše.
Z jejich korespondence se nám dochovaly čtyři listy.
Už několik měsíců po vstupu do kláštera se Anežka stala na přání samého papeže abatyší pražských klarisek. Anežka zde nejen umývala nádobí a uklízela cely, opravovala oděvy, ale pečovala i o nemocné a malomocné za zdmi kláštera a přinášela nemocným úlevu v tělesném i duševním trápení. Během let dala kolem kláštera postavit několik nemocnic, domov pro malomocné a lidi bez domova. V Praze ji záhy začali nazývat
matkou chudých.
Všechnu lásku a sílu čerpala z úcty ke Kříži a z Eucharistie. To, co zanechala svým sestrám jako závěť, byl její příkladný život:
Stále usilujte o lásku k Bohu a o lásku k bližním, zachovejte si pokoru a svatou chudobu jako Kristus! Po noci, kterou probděla se svými sestrami, opustila tento svět 2. března 1282. V roce 1989 prohlásil papež Jan Pavel II. českou královskou dceru za svatou.
Vyšlo v časopise Světlo 45. ČÍSLO / XIV. ROČNÍK
