Každý rodič, který ztratil dítě, vám řekne, že ten malý človíček zůstává v jejich mysli a srdci, a to i desetiletí po úmrtí. Jedna matka ve Španělsku vyjádřila vděčnost za život svého dítěte, a to dokonce i v bolesti, že tak rychle prohrálo svůj boj se smrtí. Tento pocit se může týkat mnoha truchlících rodičů.
Manželé Susi a Alfonso očekávali svého syna Ismaela. Lékaři mu však už během těhostenství diagnostikovali kardiopatii, vážný srdeční stav, který znamenal, že po porodu nebude dlouho žít. Navzdory nátlaku na přerušení těhotenství se Susi a Alfonso rozhodli pokračovat v těhotenství, aby strávili se svým synem co nejvíce času.
Ismael se narodil 8. prosince na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Okamžitě byl pokřtěn a jeho rodiče ho dva dny s láskou drželi na rukou. Nakonec 10. prosince na svátek Panny Marie Loretánské jejich synek zemřel. Jeho matka Susi vidí v těchto svátcích význam, protože určitě nikdo jiný než Maria neví lépe, co znamená ztratit dítě či stát blízko a s láskou vedle trpícího rodiče.
V otevřeném dopise popsala Susi život svého syna a vzdala díky i za krátkou dobu, kterou s ním dokázala strávit:
"Můj velký malý andílku Ismaeli,
tvůj příchod do našeho života byl jako jemný vánek. Měla jsem to štěstí, že jsem tě mohla nosit ve svém nitru sedm měsíců, trpět s tebou a pro tebe, a prosit Boha, abych ti nemusela říct 'Sbohem'. Milovala jsem tě od počátku a nestrachovala jsem se, jaký budeš, ale doprovázela jsem tě, ačkoli jsem věděla, že tvá ztráta mi ublíží.
Narodil ses v den Neposkvrněného početí a odešel si s Pannou Marií Loretánskou. Nyní, když tě už necítím v sobě a nemohu tě držet v náručí nebo tě políbit, moje srdce naplnila obrovská bolest a prázdnota.
Ale neváhala bych prožít vše totéž znovu, jen abych tě poznala, milovala tě, čekala na tebe, a abych tě mohla držet v náručí.
Byl jsi pro nás požehnáním. Dal jsi nám velkou lekci lásky, jednoduchosti, pokory, odhodlání a pocit, jak důležité je bojovat za dar života. Když jsem tě vzala do náručí a tys otevřel svá malá očka, podíval ses na mě a ukázal jsi mi, že všechno, co jsme spolu strávili, stálo za to. Dayenu! (Z hebrejštiny -
"A to mi postačilo."
Bolest, kterou teď cítím, je intenzivní, ale láska, kterou cítím k tobě, je mnohem větší. Cítím se jako matka, která získala největší milost na světě za to, že má dítě, jakým jsi ty.
Budeš navždy v našem srdci. Žiji obrovskou útěchou, že jednoho dne budeme znovu spolu - a to navždy. Miluji tě, můj milovaný synku, duše mé duše. Kolik ovoce mi dal tvůj krátký život, můj miláčku! Děkuji Bohu za to, že jsem si vybrala možnost přivést na svět takového anděla. Oroduj za nás, synku můj, aby nikdo nemohl odstranit znamení z mého srdce, které jsi v něm zanechal."
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 27. 10. 2018 naleznete
zde.
