Myslící člověk při dalších informacích o vesmíru žasne nad jeho velikostí a promyšleností. A věřící má o další důvod víc sklonit se před Stvořitelem. I pohled na hvězdy nás může naplnit úžasem, podobně jako kdysi Imanuela Kanta.
Když se díváme na noční oblohu, hvězdy vypadají jako tisíce malých světélek na černém pozadí vesmíru. Někdy mžikají a sdružují se do mytologických podob. Hvězdy vždy inspirovaly básníky, vystupovaly v příbězích a doprovázely námořníky.
Když se na ně vědci podívali blíž, objevili, že všechny hvězdy jsou ve skutečnosti hořícími koulemi prachu a plynu. I když se zdají položené blízko sebe, když je pozorujeme jako souhvězdí, ve skutečnosti jsou tyto objekty od sebe a také od Země vzdáleny mnoho milionů světelných let.
Jen uvnitř samotné Mléčné dráhy jsou stovky miliard hvězd, které se liší mezi sebou tvarem, stářím, barvou a velikostí. Kdyby Slunce mělo velikost melounu, velikosti ostatních hvězd by byly v rozsahu od lesní jahody až po výškovou stavbu. Jako všechno ostatní stvoření, i trvání hvězd má svůj řád. Rodí se, žijí a jako supernovy a mlhoviny umírají.