Zamyšlení nad evangeliem 30. neděle v mezidobí - cyklus B
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním. (Mk 10,46-52)
MISTŘE, DEJ, ABYCH VIDĚL….
Misionář žil v Indonésii. Snažil se o šíření Evangelia a úmysl přeložit Evangelium do domorodé řeči. Hledal přiměřená slova v domácím jazyku. Dlouho zápasil se slovem „naděje“. Nemohl najít přiměřený slovní obrat. Jeho pomocníkovi zemřelo dítě. Po pohřbu přišel kondolovat jeho soused, který nebyl příznivě nakloněný misionáři. Neplakal a nezlobil se, jak je to u nás zvykem. Otec dítěte říká: „Moje dítě je u Otce v nebi a já tam po skončení života na zemi přijdu. Proč se tedy rmoutit?“ – „Teda,“ říká soused, „ty se díváš za horizont, ty se díváš tam, kde není možné očima vidět.“ Otec dítěte přisvědčil: „Ano, na tuto bolest se dívám očima víry.“ Misionář v rozhovoru těchto dvou našel přiměřené slovo na naděj -
vidět i za horizont, vidět na Boží věci a jednou i Boha.
Mnozí jsme slepí jako Barimai, Timotejův syn. Proto máme i my volat: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“Mnozí ho okřikovali, aby mlčel; ale on ještě více křičel:
„Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a pověděl: „Zavolejte ho!“ Zavolali slepce a řekli mu: „Neboj se! Vstaň, volá tě!“ Tato epizoda v evangeliu má symbolický význam: slepota žebráka při cestě, kterou jde Ježíš, je symbolem duchovní zaslepenosti učedníků, pro které je jeho řeč nejasná; křik a volání slepého vyjadřuje určitou možnost a pohotovost uvěřit Ježíšovi; Ježíšova pozornost je výzva k obrácení, zdůrazňuje ji symbolizmus slova
„vstaň“ a výraz
„odhodil plášť“ je zase symbolem zřeknutí se starého člověka; konečný dialog a uzdravení slepého jsou symbolem střetnutí se věřícího s Ježíšem ve světle víry.
Kristus nám přináší naději. Můžeme vidět a poznat Boží věci. Můžeme být vírou i my účastni na vzbuzováni naděje, abychom lepši vnímali Boží věci.
Všimněme si však ještě jednoho důležitého momentu. Po setkání s Ježíšem Bartimajos opouští svoje místo při cestě a jde za ním, následuje ho. To je důsledek skutečného setkání s Kristem. Každý, kdo se s Kristem osobně setká, nemůže zůstat neoslovený. Toto střetnutí ho poznamená, mění jeho životní styl k lepšímu. Člověk opouští dosavadní způsob života, aby ho mohl prožívat hlouběji a na vyšší lidské i křesťanské úrovni.
Kdo chce jít za Ježíšem, nesmí se vyhýbat slepým, chorým, nuzným a opuštěným na okraji cesty života. Musí mít otevřené oči dokořán, aby nepřehlídl toho, kdo tam čeká na něho a potřebuje jeho pomoc. Kdo chce jít s Ježíšem, musí vidět a vědět, že jeho cesta vede z Betléma a Nazareta do Jeruzaléma a nakonec na Kalvárii, kde zemře za nás a za naše hříchy. Ale toto všechno ještě není konec. Všechno vrcholí ve zmrtvýchvstání. Každá pomoc, kterou poskytneme, je symbolem velkého uzdravení, které čeká všechny věřící v Ježíše.
Proto volejme spolu se slepým: „Dej, Pane, abych viděl zázraky tvojí lásky tady i na věčnosti!“
