Jistý šlechtic, který měl několik dcer, dal jednu z nich do kláštera, jehož mnišky byly velmi pyšné a nemyslely na nic jiného jen na světské radovánky.
Zpovědník těchto sester byl však velmi zbožným knězem, který měl ve velké lásce Svatý Růženec. Chtěl přivést zmíněnou mnišku na lepší životní cesty, proto jí nařídil, aby se každý den modlila Svatý Růženec ke cti Blahoslavené Panny a aby při jeho modlitbě meditovala o životě, utrpení a slávě Ježíše Krista.
Ona se s velkou radostí zavázala k modlitbě Růžence a postupně v ní vzrůstala nechuť k rozmarným a samolibým zvykům jejich spolusester v řeholi. Rozvinula se u ní láska k tichu a k modlitbě, a to i přesto, že ostatní sestry ní opovrhovaly a posmívaly se jí, říkaly, že je fanatička.
V té době se stalo, že kněz svatého života,
který dělal vizitaci konventu,
měl během meditace zvláštní vidění:
viděl sestru, která byla ve své cele
pohroužená do modlitby.
Kněz viděl, jak sestra klečí
před Paní nevídané krásy obklopenou anděly.
Andělé měli v rukou žhoucí kopí,
kterými odháněli masu ďáblů,
co chtěli vejít dovnitř.
Tito zlí duchové pak odešli do cel ostatních řeholnic.
Měli podobu ohavných zvířat.
Prostřednictvím tohoto vidění si zmíněný kněz jasně uvědomil politováníhodný stav tohoto kláštera a byl z toho tak rozrušený, že si téměř myslel, že od zármutku nad tím zemře. Ihned poslal pro mladou sestru a povzbudil ji, aby vytrvala v modlitbě.
Když uvažoval o hodnotě Růžence, rozhodl se, že se pokusí reformovat sestry právě pomocí této modlitby. Koupil nádherné růžence a každé sestře dal jeden, přičemž je povzbuzoval, aby se ho modlily každý den.
Zašel dokonce tak daleko, že jim slíbil, že pokud se ho budou s vírou modlit, nepokusí se přimět je ke změně života. Jakkoliv zázračné a zvláštní se to může zdát, řeholní sestry s tím souhlasily, byly rády, že dostaly růženec a slíbily, že se Růženec budou modlit.
Pozvolna a postupně se začaly vzdávat dosavadního prázdného a příliš světského způsobu života, součástí jejich života se stalo ticho a rekolekce. Netrvalo ani rok a všechny požádaly o reformu kláštera.
Svatý Růženec změnil srdce těchto řeholnic více, než by byl mohl dosáhnout kněz svým povzbuzováním a nařizováním.
Španělská hraběnka, kterou naučil modlitbu Svatého Růžence svatý Dominik, měla ve zvyku věrně se ho modlit každý den. Výsledkem toho bylo, že dělala velké pokroky v duchovním životě. Jelikož její jedinou myšlenkou bylo, jak by mohla dosáhnout dokonalosti, prosila biskupa, který byl vyhlášeným kazatelem, aby jí poradil něco praktického, co by jí pomohlo stát se dokonalou.
Biskup jí řekl, že spíše než jí bude moci dát nějaké rady, bude mu ona muset říct, jaký je stav její duše a jaké náboženské cvičení a úkony už dělala. Odpověděla mu, že jejím nejdůležitějším náboženským úkonem byla modlitba Svatého Růžence. Modlívala se ji každý den meditativně, přičemž rozjímala o radostných, bolestných a slavných tajemstvích této modlitby, a že to bylo pro ni velkou pomocí.
Biskup měl velkou radost, když slyšel, jak mu vyprávěla o neocenitelných poučeních, které nám poskytují jednotlivé tajemství modlitby Růžence. "
Jsem doktorem teologie už dvacet let", zvolal, "
a přečetl jsem již mnoho vynikajících knih o různých pobožnostech a úctě. Ale dosud jsem se nesetkal s ničím lepším - neboť jde o podstatu křesťanství a je to modlitba a pobožnost, která přináší hojnou úrodu. Budu následovat váš příklad a od nynějška budu kázat o růženci."
Biskupovo kázání měly velký úspěch, neboť za krátký čas se poměry v jeho diecézi změnily k lepšímu. Značně poklesla nemorálnost a světské smýšlení každého druhu, ale i hazardní hry. Vyskytlo se několik pozoruhodných příkladů návratu lidí k víře.
I několik hříšníků uskutečnilo náhradu za spáchané zločiny a další se upřímně rozhodli, že se zřeknou nemravného života.
Začala se vzmáhat náboženská horlivost a křesťanská láska. Tyto změny byly o to pozoruhodnější, protože biskup se snažil reformovat svou diecézi už dříve, ale bez zjevného úspěchu.
Jistý dánský kněz s oblibou mluvíval o tom, jak i v jeho církevní obci (farnosti) došlo ke zlepšení situace, podobně jako tomu bylo v případě již zmíněného španělského biskupa. I on s velkou radostí v duši vyprávěl svůj příběh, neboť byl velkou oslavou Všemohoucího Boha.
Kněz říkal: "
Kázal jsem tak naléhavě jak jsem jen uměl, dotkl jsem se mnoha aspektů naší svaté víry a použitím všech dostupných argumentů jsem se pokoušel přimět lidi ke změně života. Ale navzdory všem mým snahám se jich to však nedotklo a žili tak jako dříve; pak jsem se však rozhodl, že budu kázat o růženci.
Řekl jsem shromážděným členům církevní obce, jak je Růženec nádherný a učil jsem je, jak se třeba modlit. Neustále jsem kázal o růženci a úcta k němu zapustila v naší církevní obci kořeny.
O šest měsíců později jsem s velkou radostí zpozoroval, že lidé se skutečně měnili k lepšímu. Jakou pravdou zůstává, že tato modlitba, daná nám lidem samým Bohem, má zázračnou sílu - má moc dotknout se našich srdcí a naplnit je hrůzou před hříchem a láskou k ctnosti."
Aby věřícím lépe vštípil úctu k Růženci, i sám biskup nosil nádherný růženec a ukazoval ho věřícím vždy, když kázal. Často říkával: "
Moji drazí bratři v Ježíši Kristu, jsem doktor teologie a mám doktorát i z kanonického a občanského práva, ale jako váš biskup vám říkám, že jsem mnohem pyšnější na to, že nosím Růženec Naší Paní, než na kteroukoliv ze svých biskupských insignií nebo akademických obřadních rouch."
Jednoho dne řekla Naše Paní blahoslavenému Alanovi:
"
Tak, jak Všemohoucí Bůh
zvolil k tomu a rozhodl se,
že Andělské Zvěstování
bude počátkem vtělení Jeho Slova
a vykoupení lidstva,
i ti, co chtějí uskutečnit morální reformy
a co chtějí, aby se lidé znovu zrodili pro Ježíše Krista,
musí ctít i mě a musí mě pozdravovat toutéž modlitbou.
Já jsem kanálem, skrze který přišel Bůh k lidem.
Jsem nejblíže ke svému Synu Ježíši Kristu.
Lidé získávají milost a ctnosti právě skrze mne."
Já, který píšu tyto řádky, jsem se z vlastní zkušenosti naučil, že Růženec má moc obracet i ty nejzatvrzenější srdce. Znal jsem lidi, kteří odešli na misie a co slyšeli kázání o těch nejděsivějších věcech, aniž by to bylo jimi pohnulo; poté, co se na mou radu začali denně modlit růženec, se nakonec obrátili a plně se oddali Bohu.
Když jsem znovu přišel navštívit církevní obec ve farnosti, kde jsem dával misie, viděl jsem velký rozdíl ve farnostech, kde se lidé vzdali modlitby Růžence. Znovu upadli do předešlých hříšných způsobů života, zatímco tam, kde se lidé modlili Růženec s vírou, jsem zjistil, že lidé setrvali v Boží milosti a každý den dělali pokrok v ctnostech.
Zdroj: Tajomstvo ruženca
Převzato z
https://mariin-dar-ruzenec.blogspot.com/,
článek z 18. 10. 2018 naleznete
zde.
