Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 10,35-45) ukazuje, že touha po výhodných postech pokoušela i samotné apoštoly. Jakub a Jan žádají od Ježíše, aby jim dvěma přidělil ve věčnosti privilegované pozice, nejlépe hned po jeho pravici a levici.
Jakub a Jan spolu s Petrem byli privilegovanými ve skupině apoštolů. Patřili do čtveřice prvních povolaných apoštolů (srov Mk 1,16-20). Jen oni byli přítomni při vzkříšení Jairovy dcery (srov. Mk 5,37), při Ježíšově proměnění na hoře (Mk 9,2) a jen oni budou svědky Ježíšovy agónie v Getsemanech (srov. Mk 14,33). Možná právě tento pocit a skutečnost, že viděli množství Ježíšových zázraků, jim dodal odvahu přednést žádost a to ne ledajakou, ale rovnou tu největší možnou: "
Dej, abychom seděli ve tvé slávě jeden po tvé pravici a druhý po levici." (Mk 10 , 37) Už nechtějí mezi sebou diskutovat, kdo z nich je větší (Mk 9,33-34), ale očekávají, že samotný Ježíš se postará o jejich budoucnost.
Existuje jen jedna cesta následování Krista
Jistým způsobem je naivita dvou apoštolů pochopitelná.
Jakub a Jan jsou si jisti, že následování Ježíše jim zaručí slávu. Vždyť Ježíš mluvil o příchodu Syna člověka ve slávě (srov. Mk 8,38). Doufali, že už brzy Kristus projeví svou moc, bude nad vším vládnout a oni nevyjdou naprázdno. Avšak Jakub a Jan ani netuší, že jejich Mistr má úplně jinou představu o charakteru této slávy a o cestě, která k ní vede.
Dva apoštolové si však neuvědomili dvě zásadní věci.
Následovat Ježíše do slávy znamená následovat jej na cestě utrpení. Sláva a kříž nejsou dvě nezávislé cesty. Existuje pouze jediná cesta následování Krista, kterou můžeme vyjádřit Pavlovým zvoláním v listu Galaťanům: "
Já se nechci chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista." (Gal 6,14)
Obraz Krista zbaveného kříže je neúplný a falešný. Bohužel i v dnešní době existují snahy vytvořit z Kristova evangelia tzv. "Wellness náboženství", které od člověka nic nežádá. Druhým zásadním poselstvím je, že
Kristu v našem životě patří centrální místo. Vše ostatní máme ponechat na rozhodnutí Všemohoucího Boha.
Pohled na Krista přes apoštola Pavla
Pravý Ježíšův učedník má účast na Kristově kalichu a křtu. V tomto případě jde o starozákonní obrazy, které vyjadřují bolest a utrpení (srov. Iz 51,17, Jer 49,12). Kristus požaduje od obou apoštolů, aby měli podíl na jeho osudu, aby se Kristův život stal jejich životem. Znovu ucítil apoštola Pavla, který to opět v Listu Galaťanům vyjádřil nádhernými a hlubokými slovy: "
S Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Ale život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který mě miluje a vydal sebe samého za mne." (Gal, 2,19-20)
Ať naší hlavní touhou v životě je jedno jediné - co nejlépe a nejvěrněji následovat Ježíše Krista. Proto si dovolím do třetice citovat apoštola Pavla, tentokrát z Listu Filipanům: "
A vůbec všechno pokládám za ztrátu pro vznešenost poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem všechno ztratil a pokládám za odpadky, abych získal Krista." (Flp 3,8)
Sloužit druhým
Ať nám Kristus a jeho Království neunikne, dokud my budeme řešit své zabezpečení. Když i vidíme v tomto světě ostré lokty, boj o moc, touhu získat postavení, Kristova slova pro nás znějí nekompromisně: "
Mezi vámi tomu tak nebude." (Mk 10,43) Možná zazní argument, že někdo přece musí stát na čele instituce, organizace, školy, farnosti, diecéze ... Ježíš to neodmítá, ale stanovuje důležitá kritéria, které mají charakterizovat ty, kterým byl svěřen úřad. Vyjadřují to slova v dnešním evangeliu: "
vaším služebníkem", "
sluhou všech". Kristus je pro ně nejzářivějším vzorem, protože "
ani Syn člověka nepřišel, aby se dal obsluhovat, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Mk 10,45)
Nemohou být skutečnými učedníky toho, který přišel sloužit, ti, kteří sami odmítají sloužit druhým.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 19. 10. 2018 naleznete
zde
