Početí bez hříchu vás automaticky neuchrání od prožívání bolesti.
Průběh liturgického roku je velmi zvláštní - téměř ihned po Ježíšově narození si připomínáme vraždění betlémských neviňátek, ačkoli reálně se to odehrálo minimálně 40 dní po Ježíšově narození. Vzápětí máme svátek Zjevení Páně, čili Tří králů a zanedlouho se již třicetiletý Ježíš dává pokřtít v Jordánu.
Průběh liturgického roku je velmi zvláštní - téměř ihned po Ježíšově narození si připomínáme vraždění betlémských neviňátek, ačkoli reálně se to odehrálo minimálně 40 dní po Ježíšově narození. Vzápětí máme svátek Zjevení Páně, čili Tří králů a zanedlouho se již třicetiletý Ježíš dává pokřtít v Jordánu. Mimo toho brzy začíná i Velký půst jako příprava na Velikonoce. Ačkoli posloupnost cesty od jesliček ke Kříži dává dokonalý smysl, přece jen nutnost vtěsnat 33 let Ježíšova života do každého liturgického roku ve mně vyvolává touhu věnovat se déle jeho jednotlivým momentům.
Letos se soustředím na Ježíšovu Matku.
Toužím ji milovat a pochopit ještě více než dosud;
nejraději bych však byla,
kdyby mě naučila jak milovat jejího Syna
a jak přijímat Jeho lásku.
Spolu s Marií se tedy snažím prožívat
různé okamžiky z jejího života,
pochopit různé tituly, které jí lidé přisuzují
a modlit se.
Začínám se zamýšlet nad tím, jak muselo být pro Marii
těžké opustit Betlém. Nešlo samozřejmě o klidný odchod. Mudrci od Východu přišli a hned v ten den i odešli, zanechali mladou maminku v údivu nad tím, že jejího Syna budou velebit všechny národy, přičemž v rukou už držela myrhu, kterou měla později potřít Jeho mrtvé tělo. Ještě však Velký pátek není, nyní Ho má a ještě 30 let má být její. Panna Maria tehdy nevěděla, jak dlouho bude Ježíš s ní - my to už dnes víme - a proto stejně jako každá jiná matka, která tuší, že ztratí své dítě, snažila se ho pevně držet a milovat ve chvíli, kterou právě prožívala. Tu noc určitě nespala klidně, snažila se nemyslet na svět králů, kadidel a vyplněných proroctví, chtěla se jen vrátit ke klidnému každodennímu životu, k hrncům a plenkám, s úplně obyčejným miminkem, které však, jak věděla, bylo všechno jiné, jen ne obyčejné. Po více než rušném dni byl čas na odpočinek.
Ale Beránek Boží nepřišel na tuto zem aby zde prožil 30 příjemných let a na konci vytrpěl 3 hodiny bolesti. Přišel, aby trpěl tak jako my. A teď je Jeho život v ohrožení. Josef narychlo balí jejich věci a budí Marii. Jako každá jiná máma i ona chytře vezme své dítě a utíká. Věděla, co se stane ostatním betlémským chlapečkům ve věku jejího syna; synům jejich sousedů a přátel, ke kterým přišli v tu studenou noc uprostřed zimy a které měli velmi rádi? Vzlykala potichu, když k sobě tulila spícího chlapečka, sedíc na oslíkovi, který je pomalu odvážel z hlubokého bezesného spánku, měnícího se pomalu ale jistě na noční můru? Nebo si myslela, že ohrožený je pouze její Syn, a když Ho odvede do bezpečí, nikomu nic nehrozí a nebude tedy ani vraždění? Ať to věděla nebo ne, jsem si jistá, že hrozný nářek betlémských matek a pláč dětí ji pronásledoval, když utíkali do neznáma. To přece zabíjeli "její děti". Musela však jít dál, nemohla se trápit nad něčím, co i tak nebylo v její moci změnit. Nemohla dovolit, aby ji ochromil pocit viny člověka, který přežil, ani hněv na Boha; mohla Mu jedině důvěřovat. Má dítě, které miluje a před sebou život, který musí každý den nějak prožít. Musí se přeorientovat na život uprchlíka, cizince v cizí zemi, dokud si Bůh z této země, z Egypta, nepovolá svého Syna "domů".
Početí bez hříchu vás automaticky neuchrání od prožívání bolesti. Maria možná mívala 'noční můry', když myslela na chlapečky, kteří zemřeli, aby zachránili jejího Syna a na rodiče, kteří je oplakávali, jakož i na proroctví, ve kterých se hovořilo o zavraždění, které čeká jejího Syna. Nemáme se jak dozvědět, jak se Maria s tímto vším vypořádala, já však mám pocit, že nastaly i chvíle, kdy ji přemohly slzy, stejně jako nás, kdy mladá, žalem přemožená Maria přitáhla k sobě Ježíše a silně ho sevřela v náručí, když chtěla veškerou temnotu, která ho čekala, udržet alespoň na chvíli od něj co nejdál.
Neznám bolest a trápení,
se kterými se právě teď potýkáte,
ani vinu, kterou lze v sobě nosíte,
ani strach z budoucnosti,
který vás naplňuje úzkostí;
ale vaše Matka o všem ví.
I ona sama trpěla podobně.
Pokud kráčíte s Pánem do nejistoty,
v životě, ve kterém se nesení Kříže nevyhnete,
učte se od blahoslavené Matky a
přiviňte se z celé síly k Ježíšovi.
Odvraťte se od vzpomínek a hrůz
a upřete svůj zrak pouze na Něho.
Ve světě, ve kterém se vraždí neviňátka,
může totiž klid přinést pouze On!
Zdroj:
https://aleteia.org, 13. 1. 2018
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek 15. 10. 2018 naleznete
zde.
