Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 10,17-30) otevírá otázka bohatého člověka, jak je možné získat věčný život. Ježíš v odpovědi naznačuje, že jde o náročný úkol. Definitivním cílem jeho učedníků je však právě věčnost, a proto pro její získání mají nastavit své životní priority.
Nedělní úryvek má tři části. V první (Mk 10,17-22) probíhá rozhovor mezi Ježíšem a boháčem. Ve druhé části (Mk 10,23-27) Ježíš upozorňuje překvapené učedníky na nebezpečí bohatství v úsilí vejít do Božího království. Konečně třetí část tvoří Ježíšova odpověď Petrovi (Mk 10,28-30), v níž ho ujišťuje, že ti, kteří se rozhodli pro Boží království opustit všechno, nepřijdou o svou odměnu.
Dvě desky Desatera
Ježíše vyhledávali nemocní, aby je uzdravil, malomocní, aby je vyléčil. Nyní přichází bohatý člověk z úplně jiných důvodů. Touží po věčném životě. Jeho chování (přiběhne k Ježíšovi, poklekne před ním, oslovuje ho "učiteli dobrý") naznačuje, že otázka spásy byla pro něj mimořádně důležitá a že právě od Ježíše očekával uspokojivou odpověď. Reakce Pána Ježíše však rychle zchladí očekávání boháče. Samotné oslovení "učiteli dobrý" nestačí. Kristus se ptá na motiv, pro který ho takto oslovuje: "
Proč mě nazýváš dobrým?" (Mk 10,18) Neodmítá, žeby nenaplňoval obsah oslovení, ale tazatel si musí být vědom Ježíšova vztahu s Bohem.
S jakými pohnutkami přicházíme my k Ježíši? Vyhledáváme ho vůbec? Co od něj očekáváme? Toužíme po spáse? Odpovídá náš život této touze?
Ježíš odpovídá poukazem na Desatero. Víme, že Desatero se dělí na dvě části. První část - první deska - obsahuje první tři přikázání zaměřené na Boha. Druhá část - druhá deska - obsahuje sedm přikázání zaměřených na bližního. Pán Ježíš jmenuje pouze některá přikázání, přičemž všechny se týkají vztahu k bližnímu, tzn. druhé desky.
Cesta k Bohu vede jen přes naše vztahy s bližními. Tehdy vyznáváme, že pouze Bůh je jediným dobrým a naplňujeme přikázání první desky Desatera.
Pokud si myslíme, že naši společnost uděláme lepší a slušnější bez Desatera, hluboce se mýlíme. Rovněž se mýlíme, pokud si myslíme, že z Desatera stačí dodržovat jen některé přikázání. S Dostojevského platí "
Když není Boha, vše je dovoleno."
Boháči, který od mládí zachovával přikázání a velmi touží po spáse, chybí už jen tři poslední tři kroky: "
prodej všechno, co máš", "
rozdej chudým", "
následuj mě." Nyní je prostor pro úvahu nad našim vlastním životem.
Můžeme my říci o našem zachovávání Desatera: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí" (Mk 10,20)
? Kolik nám chybí kroků k Ježíši? Které jsou to v mém případě?
Člověku ne, ale Bohu je všechno možné
V krátkém sledu Ježíš dvakrát vyřkne zvolání "
těžko se vchází do Božího království." (Mk 10,23-24) A zopakuje ho ještě potřetí s použitím efektního příkladu velblouda a ucha jehly. Někteří biblisté se snaží příklad vysvětlit tvrzením o malé úzké bráně v jeruzalémském chrámu s tímto názvem. Její existence se však historicky nepotvrdila. Přimlouvám se za to, abychom zvolený příklad vnímali jako metaforu - obrazné přirovnání, které bylo v té době v židovství velmi časté a oblíbené. Není však vyloučeno, že bylo inspirováno zkušeností s městskými branami, které mohly mít ještě menší bránu pro pěší.
V době Ježíše Krista byl velbloud jedním z největších zvířat a ucho jehly zase nejmenším otvorem. Použitý názorný kontrast vystrašil učedníky, kteří se ptají, zda je pro člověka spása vůbec dosažitelná. Učedníci cítí, že to už není jen problém boháče, ale i jich samotných. Ježíš obrací zrak svých učedníků k Bohu.
Pokud budou ke všemu v životě, i k vlastní spáse, přistupovat bez Boha, nikdy ji nedosáhnou. Spása pochází jedině od Boha a jedině s ním je i skutečná a reálně dosažitelná.
Vytrvat při Ježíšovi
Slova se ujímá Petr. Zaměřuje pozornost na samotné učedníky, kteří na cestě následování Krista opustili všechno. Ježíš uklidňuje své následovníky a podává ujištění, které platí pro každého, kdo se rozhodl jít Ježíšovou cestou. Nemáme před sebou ujištění člověka, ale samotného Boha. Důležité je ztotožnění Ježíše s evangeliem "
pro mě a pro evangelium." (Mk 10,29) Mezi Ježíšovou osobou a jeho poselstvím je neoddělitelná jednota.
Nelze následovat Krista a ignorovat nauku, kterou přinesl.
I na naší cestě života podle hodnot Kristova evangelia nás někdy přepadne nejistota, možná se nás zmocní pochybnosti jako Ježíšových učedníků.
S Boží pomocí a jedině s ní však dokážeme vytrvat na cestě k věčnému životu. Učedníci zůstali otřeseni, ale neodešli od Krista. Boháč odešel a to i navzdory Ježíšovu laskavému pohledu. Tváří vůči otřesům, které prožíváme v Církvi,
vytrvejme při Ježíšovi a jeho Církvi. Je to jediná cesta.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 12. 10. 2018 naleznete
zde
