Svatý Alfonz z Liguori, když byl již v pokročilém věku, upadl jednoho dne do ošklivé apatie. Vůbec nemluvil a nevnímal. Spolubratři kolem něj nevěděli, co mají dělat. Jeden z nich dostal nečekanou inspiraci, přiblížil se ke světci a řekl: "
Monsignore, musíme se pomodlit růženec."
Při slově "růženec" se světec okamžitě probral, otevřel oči a začal:
Deus in adiutorium meum intende ... Když se jednalo o to, pomodlit se růženec, byl svatý Alfonz vždy připraven, neúnavný. Zvláště v letech svého stáří měl vždy růženec v rukou od rána do večera.
Světci už jsou takoví. Směřovat k maximu dobra, neklást meze ani neoslabovat úsilí o heroismus, když se jedná o uskutečnění dobré věci - to je právě nejvlastnějším charakteristika světců. A to především, když jde o tak dobrou a svatou věc, jakou je modlitba.
Modlit se znamená přebývat a žít v nebi. Máme svou vlast v nebi (Fil 3,20). Modlit se znamená dělat to, co dělají v nebi světci, kteří se v rozhovoru tváří v tvář s Bohem a Marií přímo opájejí modlitbou a klaněním, chválou a díkem.
Milovat vášnivě modlitbu znamená tedy vyhledávat pečlivě každou příležitost k modlitbě, být v modlitbě neúnavní, jak je to zcela přirozené a normální pro světce. Oni opravdu milují božská slova:
Je třeba se stále modlit (Lk 18,1),
Modlete se ustavičně (1 Sol 5,17), a jak se snaží, aby je doslova a do písmene naplnili!
Jejich společnou devizou je: Modlit se mnoho je dobré, modlit se co nejvíce je nejlepší. Neudivuje nás proto, že ani když jde o růženec, neplatí pro ně jiná zásada, jako ta, která je vlastní duším s bezvýhradnou láskou:
modlit se růženec nesčetněkrát.
Neměl by uběhnout den bez růžence. Neměl by být promrhaný žádný čas v zahálce, aniž bychom ho proměnili v modlitbu růžence.
Mnoho lidí se nemodlí růženec,
ale promarní celé hodiny před televizí,
čtením novin nebo klevetění,
při kterém mluví do prázdna.
Jsou lidé, kteří tvrdí, že na růženec absolutně nemají čas.
Je to nemožné, říkají, najít čtvrthodinu k modlitbě růžence.
Je možné jim věřit? A i kdybychom jim chtěli uvěřit, je třeba jim vždy opakovat to, co říkali
sv. Vincent de Paul a sv. Ján Bosco: Snažte se modlit růženec rozloženě do celého dne, jednu část hned ráno, po vstávání, druhou později před obědem ... Tři minuty na jeden desátek, to přece opravdu není mnoho času! Ale je třeba se modlit růženec každý den jako každodenní úkon lásky k Marii.
Svatý Vincent de Paul dokonce radil vynechat část jiných modliteb, jen nevynechávat růženec. A
sv. Alfonz z Liguori byl ochoten zříci se i oběda a tvrdil, že růženec má mnohem větší cenu než oběd.
Bylo krásné dívat na svatou
Marii Bertillu, jak se snažila modlit se růženec v přestávkách mezi prací, studiem a rekreací. Také svatý
Robert Belarmin dělal přestávky v hlubokém studiu, zvolna se procházel a modlil se růženec.
Jozef Tovini, svatý otec deseti dětí, neztrácel čas, když cestoval v kočáře: modlil se jeden růženec za druhým.
Je třeba dobře využít čekání v obchodě,
v čekárně u lékaře,
čekání na autobus či na vlak.
Pokud dokážeme využít tyto útržky času,
kolik růženců se za den pomodlíme!
Služebník Boží
Diego Oldi, pokorný bratr, kráčel vždy s růžencem mezi mozolnatými prsty. Byl velmi pozorný, aby využil každou chvilku času a naplnil ji růžencem. Především na zastávkách autobusů byl spokojený, když musel čekat a mohl se v klidu modlit.
Jednou se setkal na zastávce s arciknězem a autobus měl zpoždění. Vyzval kněze k modlitbě růžence. Ale kněz odpověděl, že každou chvilku přijede autobus a je tedy zbytečné začínat s modlitbou. Frater Diego ho vlídně vyzval, aby začal. Arcikněz, aby ho uspokojil, se začal modlit a autobus přijel, až když recitovali Zdrávas Královno.
Nestává se i nám, že čekáme na autobus, který má zpoždění? Proč ztrácet čas?
Růženec nám pomáhá, abychom získávali poklady v nebi (Mt 6,19).
Připomeňme si především obzvlášť nosný příklad dvacátého století, který Bůh dal lidstvu,
otce Pia. On se modlil denně desítky růženců. Věc by vypadala neuvěřitelně, kdyby se sám nepřiznal a kdyby nevidělo tolik lidí tohoto svatého kapucína, jak se neúnavně modlí po celá léta ve dne v noci s růžencem v rukou, znečištěný jeho krví. Je možné říci, že se modlil růženec celý den. A někdy říkal, že by chtěl přidat ke dni více hodin, aby se mohl modlit dvojnásob.
Madona z Fatimy ne nadarmo hovořila k otci Piovi. Je vidět, že musel být více než přesvědčen o Luciiných slovech:
Od té doby, co dala svatá Panna růženci takovou účinnost, není žádný problém, hmotný ani duchovní, národní nebo mezinárodní, který by nebylo možné vyřešit růžencem a našimi oběťmi.
A dále:
Bankrot světa je nepochybně
ovocem úpadku ducha modlitby. Madona předvídala tento zmatek, když naléhavě doporučila modlitbu růžence ... Růženec je mocná zbraň, se kterou se můžeme bránit v každém boji.
Páter Pio nedal této zbrani nikdy odpočinout. Naopak, používal ji ve dne v noci v každém boji proti nepříteli.
Když byl ještě mladým knězem v San Giovanni Rotondo a spával s chlapci semináře v koutě ložnice, zaslechl jeden chlapec za závěsem lomoz ocelových tyčí, které se kroutily, a prosebné vzdechy Otce Pia, který se modlil:
Madono, pomoz mi!
Ráno šel chlapec k lůžku otce Pia a viděl, že tyče závěsů u lůžka byly celé pokroucené. Na poledne během rekreace se chlapci naléhavě ptali otce Pia na příčinu nočního nářku.
Páter Pio jim nakonec vyhověl, aby jim
naznačil nutnost a sílu modlitby růžence proti nepříteli.
Co se stalo? Jeden chlapec byl přepaden pokušením k nečistotě a vzýval Otce Pia, svého duchovního vůdce.
Páter Pio se mu spěchal na pomoc tím,
že se ihned začal modlit růženec.
Nepřítel, když viděl, že je poražen,
vylil si svůj hněv na otci Piovi.
Jak mocný je růženec!
Růžencoví kněží
Nadpřirozená krása a neobyčejná plodnost růžence vysvětluje, proč svatí, a zvláště kněží, ho tak milovali, že si vysloužili titul růžencoví kněz nebo apoštol růžence.
Mezi mnohými to byl velký apoštol vychovatelů
sv. Jan Křtitel de La Salle, který byl nazván růžencový kněz, a to pro nesmírnou aktivitu růžence v jeho rukou.
Totéž se říkalo o
sv. Františkovi Bianchim, apoštolu Neapole, jehož současníci také nazývali růženec kněz.
Také
sv. Ludvík Grigioni Montfort, sv. Petr Canisius, sv. Kamil z Lelis, sv. Antonín M. Claret byli nazváni apoštoly růžence. Z jejich životopisů víme, jak nešetřili slovem ani příkladem, aby při všech probudili lásku k růženci.
Ale také jiní svatí kněží, jako
sv. Karel Boromejský, sv. Alfons z Liguori, sv. Pompilio, sv. Klement Maria Hofbauer, sv. farář z Arsu, sv. Jan Bosco, Sv. Antonín M. Gianelli a další až k
Charlesovi de Foucaulduvi, sv. Maxmiliánu Kolbemu, a Donu Dolindovi Ruotolovi udělali z růžence svou zamilovanou modlitbu, protože byli přesvědčeni, že
je to pro Marii ta nejmilejší modlitba na světě
a pro duše je obzvláště
spásonosným a plodným dobrodiním.
O svatém
faráři arském, apoštolu zpovědnice, se říkalo, že "jeho rty byly ustavičně v pohybu". Neztrácel ani okamžik a vyplnil ho modlitbou růžence. Nechť nám Bůh dá mnoho růžencových kněží, aby přebývali mezi námi a rozsévali na ubohé lidstvo Ave Maria jako požehnání, milost, posilu a úsměvy Panny Marie.
Růženec za růžencem
Onen velký a pečlivý apoštol Říma, jakým byl sv. Filip Neri, choval k růženci cit podobný bezbřehé lásce k Panně Marii. Na ulicích Říma i v jeho cele ho bylo vždy možné spatřit, jak přebírá růžencová zrnka mezi prsty. Když někdo od tohoto světce žádal doporučení na nějakou zbožnou praktiku, odpověděl bez váhání: Modlete se zbožně růženec a modlete se ho často.
Svatý Alfons Rodrigues, pokorný bratr, byl zcela svázán s růžencem. Celá jeho vždy velmi vroucí mariánská zbožnost byla vyjádřena ustavičnou modlitbou růžence, až se mu udělaly mozoly na palci a ukazováčku pravé ruky.
Svatý Martin de Porres, zázračný mulatský světec, se každý den modlil tolik růženců, kolik jen mohl. Jeho životopisec napsal: Když nedržel koště, holičskou břitvu nebo ranhojičský nástroj, mezi jeho prsty probíhal růženec, který visel za jeho pásem.
O benediktinském mnichovi bl. Placidovi Riccardim je doloženo, že jeho rukama vždy probíhala růžencová zrnka a z jeho rtů stále vycházela vroucí a milovaná modlitba Zdrávas Maria.
Opat Dominik Chautard, kontemplativní mnich a apoštol, v sobě živil nesrovnatelnou vášeň pro růženec, který se modlil velmi často a s absolutní věrností v každou hodinu, navzdory slabosti a vyčerpávající námaze. Růženec byl jeho průvodcem na cestách, a kdykoliv odkládal při práci pero, bral do rukou růženec ...
Don Silvio Gallotti, tento obdivuhodný mariánský kněz, se tak úplně zamiloval do růženců, až dostal milost, že se ho mohl modlit ustavičně a bez únavy. Sám napsal: Madona mi dala milost, že jsem se mohl tuto krásnou modlitbu modlit bez přestání, aniž by se mé rty unavily.
Růženec u světic
Bernadetta nedělala nic jiného, než že se modlila; nedělala nic jiného, než že přebírala růžencová zrnka ... Tak mluvila sestra Tonietta o pokorné vizionářce z Lurd, která měla to privilegium, že se modlila růženec před zrakem Neposkvrněné, která přebírala zrnka spolu s ní.
Ke svaté Bernardetě můžeme určitě přidružit okouzlující světici Marii Bertillu Boscardinovou, která vášnivě milovala růženec jako svého nerozlučného společníka při každodenní práci v lékárně, v kuchyni a v krejčovství.
Vzpomeňme také na svatou Kateřinu Labouré, miláčka Neposkvrněné, která ještě na smrtelné posteli doporučovala spolusestrám, aby se ustavičně modlily růženec a modlily se ho co nejlépe.
Nemůžeme zapomenout na krásné postavy - sv. Terezii z Avily, sv. Markétu Marii Alacoque a bl. Annu Marii Taigi - matku rodiny.
Matka svaté Marie Goretti dosvědčila, že světice kromě růžence, který se modlila společně celá rodina, se modlila ještě další růženec sama, protože její srdce vnímalo, jak drahocenná je tato modlitba Panně Marii.
Svatá Terezka napsala několik opravdu vroucích slov o růženci. Svatá Gemma Galgani se modlila růženec také v extázi a smáčela růženec krví ze svých stigmat.
Blahoslavená Augustina Pierantoniová procházela s růžencem v rukou mezi svými nemocnými ...
Svatá Terezka napsala několik opravdu vroucích slov o růženci. Svatá Gemma Galgani se modlila růženec také v extázi a smáčela růženec krví ze svých stigmat.
Blahoslavená Augustina Pierantoniová procházela s růžencem v rukou mezi svými nemocnými ...
Tyto a další světice nás nabádají svým příkladem k lásce k růženci a pokládají ho za nejoblíbenější předmět pro Mariino Srdce.
Nakonec musíme připomenout také zářivé příklady služebnic Božích, jako jsou Lucie Magnano, Armida Barell a Alexandrina di Costa.
A co říci o dvou svatých pasáčcích, Františkovi a Hyacintě? A kolik růženců se denně modlila Lucie, uzavřená v karmelitánském klášteře?
Převzato z https://mariin-dar-ruzenec.blogspot.com/,
článek ze 7. 10. 2018 naleznete
zde.
