V Písmu svatém se píše, že všichni jsme povoláni stát se svatými. "
Buďte svatí, neboť já jsem svatý" (1 Petr 1,16). Ale jak mohu docílit tento stav, když jsem selhal? Bůh se nedívá na to, kolikrát jsi spadl, ale kolikrát jsi vstal a kráčel s důvěrou k němu, aby tě posvětil.
Svatost je stav, který dosáhl člověk ruku v ruce s Bohem. Světci a světice se však nestali svatými ze dne na den, ani nebyli Bohem předurčeni ze všech nás. Všichni začínáme ze stejné startovní čáry, a proto záleží jen na nás, jestli chceme přijít do cíle. Jak řekl papež František: "
Svatost je dar, který se nabízí všem, nikoho nevylučuje, a tímto způsobem tvoří rozeznávající znak každého křesťana." Jestliže řekneme Bohu naše "Fiat" - "Staň se", stejně jako souhlasila Panna Maria s Boží vůlí, dá nám všechny potřebné milosti.
Svatost ve všednosti
Jak se získávají potřebné milosti? Právě tam, kde jsi. Ve svém povolání, v rodině nebo ve společenství. Svatý otec se k tématu svatosti vyjádřil slovy: "Jsi zasvěcený, jsi zasvěcená? Buď svatým v radostném prožívání svého darování se a své služby. Žiješ v manželství? Staň se svatým láskou a péčí o svého manžela či manželku, tak, jak se Kristus zachoval vůči Církvi. Jsi pokřtěný a nejsi ženatý? Staň se svatým čestným a kompetentním vykonáváním své práce a věnuj čas službě svým bratrům. ,Otče, já však pracuji v továrně ... Já jsem zas účetní, stále mezi čísly, tam se nedá stát svatým ... ', Dá se to! Všude tam, kde pracuješ, se můžeš stát svatým. Bůh ti dá milost stát se svatým. Bůh se k tobě otevírá, komunikuje.' Vždy a na každém místě se můžeme stát svatými, to znamená, otevřít se této milosti, která působí v našem nitru a přivádí nás ke svatosti. "A dodejme: Jsi rozvedený? Staň se svatým v pokorném prožívání a požehnání svému partnerovi. Pokud se ptáš: "Jak mohu žehnat někomu, kdo mi tak moc ublížil?", věz, že sám určitě nic nezmůžeš. Pokud chceš, vlož své srdce do Božích rukou, protože on je ten nejlepší léčitel zraněných, pošlapaných a zničených srdcí. Vždyť sám Ježíš řekl: "
Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele, čiňte dobře těm, co vás nenávidí, žehnejte těm, co vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vám ubližují" (Lk 6, 27 - 28)
Opuštěný lidmi, zaplavený Bohem
Mohl bys namítnout, že rozvedení to mají mnohem těžší na cestě za svatostí. Jsou na všechno sami, cítí se opuštění, jako exkomunikovaní společností, Církví ..., lidmi. Mýlíš se. Svatý František z Asissi pocházel z bohaté rodiny. Měl před sebou slibnou kariéru, a přesto se rozhodl pro absolutní chudobu. Jakmile se vzdal svých nádherných šatů, nikdo ho neznal. Považovali ho za pomateného pro jeho názory a jiný způsob života. Snad se neměl cítit opuštěný lidmi? Nebo svatá Monika či Rita - kolik si museli vytrpět ve svém manželství. Kolik ponížení, potupení a fyzických či duševních ran utržily od těch, kteří je měli chránit, ctít a milovat. Říkáš si, že už jsi to mnohokrát slyšel, ale žádná z nich nezažila, jaké je to být rozvedená. Mýlíš se. Slyšel jsi už o svaté Fabiole?
Nejprve exkomunikovaná, pak svatá
Fabiola, která žila ve 4. století, byla římská aristokratka ze slavného rodu Fabiovců. Patřili k jedněm z nejbohatších a nejznámějších rodin v Římě. Byla vdaná za zhýralého manžela, který ji podváděl. Na tehdejší časy jen velmi málo žen předběhlo dobu. Jednou z nich byla i svatá Fabiola. Rozvedla se s manželem a znovu se provdala za jiného. Jelikož byla rozvedená jen podle civilního práva, Církví byla označována za cizoložnici, a proto ji exkomunikovali. Podle církevního práva byl nový sňatek po zákonné rozluce zakázán. Po čase jí zemřel druhý manžel, v čem Fabiola viděla Boží napomenutí. Fabiola toužila po návratu do Církve, proto dlouho konala pokání. Od svatého Siricia, tehdejšího papeže, dostala dispenz, čímž byla znovu přijata do Církve. Vzdala se bohatství a přepychu. Svůj majetek věnovala klášterům a kostelům. Nejprve začala finančně podporovat chudé a nemocné, o které se později i starala. Hodně cestovala, aby mohla poznávat Boha. V roce 395 odcestovala do Betléma, kde se potkala svatého Jeronýma, kněze. Na chvíli se uchýlila do kláštera, který založila sv. Paula Římská. Svatá Paula Římská byla vdova, která se po smrti manžela rozhodla putovat do Betléma. Ve svaté zemi Paula potkala svatého Jeronýma a rozhodla se zasvětit svůj život Bohu a chudým. Pomáhala mu s překladem Písma. Všechny tyto události duchovně velmi silně zasáhly Fabiolu. Proto zde strávila pár měsíců studováním Písma svatého. I přes velkou touhu usadit se v Betlémě, Fabiola odešla. Na jedné straně si nedokázala představit samotářský způsob života, na druhé straně to byli Hunové, kteří mohli kdykoli vpadnout na území a ohrozit je na životech. Spolu se svatým Jeronýmem proto odešli do Jaffy. Teprve pak se vrátila zpět do Říma a dala postavit útulek pro nemocné a chudé. Do své smrti se o ně starala. Zemřela v roce 399. O jejím životě a díle víme jen díky spisům svatého Jeronýma, se kterým zůstala v písemném kontaktu až do smrti. Sám o ní napsal: "
Chválena křesťany, obdivovaná pohany, oplakávána chudými." Po smrti si ji lidé začali ještě více vážit a mluvili o ní jako o svaté. Pro svou minulost, obrácení k Bohu a pomoci chudým a nemocným se stala patronkou rozvedených, týraných a podvedených, partnerů v těžkých problémech v manželství a také zdravotních sester.
Proč se stát svatým?
Existuje nejeden návod, jak se stát svatým.
Otázka však zní, zda o to stojíš. Nejvyšší milost, jaká se dá u Boha dosáhnout, je připodobnit se mu. Připodobnit se jeho dokonalé svatosti. Usilovat o svatost dnes znamená následovat Krista v prostředí této doby. Nemusí jít o velké skutky. Ani svatá Terezka s Lisieux se nestala svatá pro velký kus práce. Její srdce naplněné láskou převyšovalo chatrné fyzické zdraví. Zemřela 24letá jako věčné Boží dítě. O jakých skutcích za tak krátkou dobu by se dalo mluvit? I přes její mladý věku dnes patří k jedné z nejoblíbenějších svatých na celém světě. I proto je její podobizna skoro v každém kostele. V náručí drží kříž a kytici růží.
Proč se Terezka stala svatou? Pro její každodenní povinnosti a oběť, které konala z lásky k bližnímu. Byla až příliš obyčejná na to, aby svět na ni zapomněl. A přece se událo cosi, co ji posunulo blízko k lidem. "
Mým povoláním je láska," říkávala svatá Terezka.
Díky snaze o dokonalou lásku projevovanou v každodenní všednosti našla zkratku do nebe. S láskou, modlitbou a obětováním se za druhé v každodenní skrytosti se narodila pro věčné nebe, o které může usilovat každý z nás.
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 8. 10. 2018 naleznete
zde.
